30 Cdo 3978/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3978/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2017 Spisová značka:30 Cdo 3978/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3978.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Konkurs Investiční fond Dotčené předpisy:§ 32 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3978/2017-284 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Knoppem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dobrovského 31, proti žalované České republice – České národní bance, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, o 85 950 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 291/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2017, č. j. 22 Co 409/2016-229, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 4. 2015, č. j. 41 C 291/2008-118, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 191 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 22 Co 292/2015-155, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 4. 2016, č. j. 41 C 291/2008-181, zastavil řízení co do částky 105 050 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 85 950 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce se žalobou ze dne 28. 11. 2008 domáhal výše uvedené částky z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu žalované. Žalobce byl akcionářem společnosti Český národní investiční fond a.s. (dále jen „ČNIMF“). Tvrzený nesprávný úřední postup žalované měl spočívat v nečinnosti Ministerstva financí, které podle zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „ZISIF“), vykonávalo nedostatečně dohled nad investičními fondy. Soud prvního stupně obsáhle popsal dohledovou činnost Ministerstva financí od roku 1994 do roku 1999 nad ČNIMF, přičemž se zabýval jednotlivými úkony a opatřeními, jež Ministerstvo financí učinilo. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, č. j. 95 K 11/2005-24, byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu společnosti ČNIMF pro nedostatek majetku, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 4. 2005 a bylo zveřejněno v obchodním rejstříku společnosti ČNIMF dne 28. 11. 2005. Usnesení bylo zveřejněno v Obchodním věstníku dne 13. 4. 2005. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva financí prostřednictvím Sdružení akcionářů a vkladatelů České republiky dopisem ze dne 2. 4. 2008 (doručen dne 7. 4. 2008). Po právní stránce se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně promlčení žalobou uplatněného práva. Odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2016, č. j. 69 Co 247/2015-120, v němž soud v obdobné věci dospěl k následujícímu závěru: „Ohledně stanovení okamžiku, kdy se poškozený (v projednávané věci žalobkyně) dozví o škodě, vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2353/2009, názor, že: ‚Poškozený se dozví o škodě tehdy, když má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o náhradu škody u soudu, tj. když nabyl vědomost o rozsahu majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné výši s možností jejího dodatečného zpřesnění. Postačuje tedy, aby poškozenému byly známy takové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2556/2004).‘ S přihlédnutím k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. nezná v případě nesprávného úředního postupu objektivní promlčecí dobu, tedy dobu plynoucí od události samé, kdy došlo k jednání zakládajícímu odpovědnost (v daném případě tvrzené deliktní jednání státu), nebylo by logické ani spravedlivé, aby soud při stanovení počátku běhu promlčecí doby vycházel striktně z toho, kdy se poškozený o škody ‚skutečně‘ dozví, neboť v takovém případě by mohlo docházet k absurdním situacím, že by se poškozený ‚náhodně‘ dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda až po mnoha letech (aniž by se současně předtím jakkoli zajímal o osud svých investic), takže jeho nároky by fakticky promlčení nepodléhaly. Takový výklad je však nepřijatelný a je i v rozporu se zásadou spravedlivého práva. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně se o škodě spočívající ve zmenšení jejího majetku (představovaného akciemi), tj. že její podíl na likvidačním zůstatku společnosti je menší (případně nulový, pokud byl návrh na prohlášení konkursu společnosti ČMINF, a.s. zamítnut pro nedostatek majetku), než její podíl na obchodním jmění této společnosti před škodnou událostí (tedy o skutkových okolnostech, z nichž mohla dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah), dozvěděla již zveřejněním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, č. j. 95 K 11/2005-24, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti ČNIMF, a.s., pro nedostatek majetku, v Obchodním věstníku (k uveřejnění této informace došlo v souladu s ust. § 13 odst. 7 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném ke dni 6. 4. 2005), tedy dnem 13. 4. 2005. I když nebyla účastníkem konkursního řízení, byla tato informace zveřejněná v tomto veřejném rejstříku způsobilá založit její povědomost o tom, že jí škoda vznikla.“ S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil. Žalobce se o vzniku škody dozvěděl dne 13. 4. 2005. Žaloba byla podána dne 28. 11. 2008, přičemž po dobu předběžného projednání nároku byla promlčecí doba stavena max. v délce 6 měsíců. Žaloba byla podána po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty (promlčecí lhůta uplynula nejpozději dnem 13. 10. 2008). Není důvodu rozlišovat při řešení otázky promlčení zveřejnění konkrétní informace v obchodním rejstříku a v Obchodním věstníku. Odvolací soud dále uvedl, že i kdyby byla žaloba žalobcem podána včas, nelze nárok žalobce považovat za důvodný. Žalobce přes výzvu učiněnou soudem prvního stupně neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi údajným nesprávným úředním postupem a vznikem škody, které shledává v poklesu hodnoty jeho akcií. Následně odvolací soud vyložil důvody, jež jej k tomuto závěru vedly. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která je natolik specifická, že u Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že o zveřejnění informace v Obchodním věstníku dne 13. 4. 2005 se nedozvěděl a ani dozvědět nemohl. Dovolatel je chudý důchodce, jenž přišel o všechny své úspory v ČNIMF. Aby se mohl dozvědět informaci o neexistenci majetku ČNIMF, a tedy o své škodě, zveřejněnou 13. 4. 2005 v tištěné verzi Obchodního věstníku, musel by si tento týdeník pravidelně kupovat, a to již od zahájení likvidace ČNIMF v roce 1998. Předplatné v roce 2005 činilo 2 860 Kč. Předplatit si tak drahé periodikum nebylo v možnostech důchodců. Od roku 2004 vycházela internetová verze Obchodního věstníku, kde bylo možné informace o ČNIMF vyhledávat zdarma. V internetové verzi byla informace o zamítnutí konkurzu ČNIMF zveřejněna až 7. 12. 2005, tedy ještě o 9 dní později než obchodním rejstříku. Dovolatel má smlouvu o připojení k internetu až ze dne 1. 7. 2007. Dovolateli nelze vytýkat, že v roce 2005 nezjišťoval informace o změnách v ČNIMF pomocí drahé tištěné verze Obchodního věstníku, když tyto informace mohl zdarma získat v obchodním rejstříku nebo v internetové verzi Obchodního věstníku. Promlčecí lhůta tak začala běžet dne 28. 11. 2005, kdy byla informace o neexistenci majetku ČNIMF uveřejněna v obchodním rejstříku. Rovněž otázka důvodnosti žalobou uplatněného nároku je dle dovolatele natolik specifická, že dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. Následně obsáhle uvádí, v jak