33 Odo 622/2005 — Nejvyšší soud

33 Odo 622/2005 citace  Název judikátu:*Pravomoc soudu. Závazkový vztah soukromého práva. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2005 Spisová značka:33 Odo 622/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.622.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 622/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Č. r. – K. v. s. p. K. k. proti žalované C. – S., společnost s ručením omezeným (s r. o.) o zaplacení částky 517.910,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 82/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2005, č. j. 26 Co 146/2005-112, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. dubna 2005, č. j. 26 Co 146/2004-112, a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. února 2005, č. j. 10 C 82/2004-106, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. února 2005, č. j. 10 C 82/2004-106, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 517.910,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena K. v. s. p. K. k.. Současně rozhodl o nákladech řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně provedla pro žalovanou prohlídky jatečných zvířat a masa podle § 75 odst. 3 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „veterinární zákon“) a požaduje nyní zaplacení za tyto služby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmět řízení nespadá mezi vztahy uvedené v § 7 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), neboť požadované plnění bylo vynaloženo v souvislosti s výkonem státní správy v oblasti veterinární péče a nárok tak vznikl na základě veřejnoprávního právního předpisu. Podle § 75 odst. 3 a 4 zákona o veterinární péči je k rozhodování o tomto nároku dána pravomoc orgánu státní veterinární správy, konkrétně K. v. s. p. K. k. Proto bylo podle § 104 odst. 1 OSŘ řízení zastaveno a věc postoupena uvedenému orgánu státní správy. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že věc nespadá do pravomoci soudu, a nad rámec odůvodnění usnesení soudu prvního stupně uvedl, že předmětem řízení není majetkový vztah mezi právnickou osobou a státem, který by bylo možno posuzovat podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“). I když se prohlídka jatečných zvířat a masa může jevit jako určitá „služba“ pro provozovatele jatek či jiného podobného zařízení, má uplatněný nárok původ ve veřejnoprávních předpisech. Povinné veterinární vyšetření, byť úplatné, je součástí státního veterinárního dozoru jako jedné ze složek činnosti státní správy ve věcech veterinární péče [§ 21 odst. 5, § 49 odst. 1 písm. l) zákona o veterinární péči], a tak nelze dovodit, že věc patří podle § 7 odst. 1 OSŘ do pravomoci soudu. Ta pak není dána ani podle odst. 2 tohoto ustanovení, neboť by tak musel výslovně stanovit zákon. I odvolací soud je přesvědčen, že rozhodnutí o povinnosti zaplatit náhradu nákladů za prohlídku jatečných zvířat náleží podle § 75 odst. 4 zákona o veterinární péči do pravomoci orgánu veterinární správy, který náklady vynaložil, když jazykovým a logickým výkladem výrazu „vybírá“ lze dovodit kompetenci tohoto orgánu k vydání správního rozhodnutí ukládajícího provozovateli jatek nebo jiného zařízení povinnost k této platbě v paušální výši stanovené prováděcím předpisem. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovila přesvědčení, že věc patří do pravomoci soudu podle § 7 odst. 1 OSŘ, a zdůraznila, že se jedná o náhradu nákladů spojených s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa a s vyšetřením a posouzením živočišných produktů, které je povinen hradit (ve výši stanovené prováděcím předpisem) provozovatel jatek nebo jiného zařízení, v němž nebo pro něž se vyšetření a posouzení provádí. Jedná se o občanskoprávní závazkový vztah, vzniklý – ve smyslu § 489 ObčZ – ze skutečností uvedených ve veterinárním zákoně. Podle § 49 odst. 1 písm. m) veterinárního zákona provádí orgán veterinární správy obligatorně prohlídku jatečných zvířat a masa jako „službu“, za niž je provozovatel jatek či jiného zařízení podle § 75 odst. 3 téhož zákona povinen platit. Ustanovení § 75 odst. 4 veterinárního zákona stanoví, že náhradu nákladů vybírá a vymáhá orgán veterinární správy, který náklady vynaložil, a že tato náhrada je jeho příjmem; z toho však nelze dovodit, že tomuto orgánu přísluší o povinnosti k úhradě uvedených nákladů též rozhodnout. Kompetenci orgánu veterinární správy k vydání takovéhoto rozhodnutí veterinární zákon nezakládá a pokud by takovéto rozhodnutí bylo vydáno, odporovalo by článku 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Znění § 75 odst. 4 veterinárního zákona je podle názoru žalobkyně možno vykládat jen tak, že orgán veterinární správy v případě dobrovolného plnění přijímá peníze za provedené prohlídky na svůj účet a v ostatních případech podává žalobu s cílem dosáhnout vydání rozsudku, t. j. exekučního titulu. Další okruh dovolacích námitek se týkal údajného pochybení soudů obou stupňů při posuzování otázky právní subjektivity žalobkyně. Šlo však o zjevné administrativní nedopatření, neboť tyto námitky byly relevantní ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 36 Ro 1575/2003, v níž rozhodl Nejvyšší soud ČR o dovolání žalobkyně usnesením ze dne 22. června 2005, sp. zn. 33 Odo 699/2004, a z tohoto dovolání byly opsány přesto, že otázka způsobilosti žalobkyně k právním úkonům nebyla ve věci sp. zn. 10 C 82/2004 vůbec sporná. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené usnesení, případně i usnesení soudu prvního stupně zrušeno a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného usnesení proto bylo v řízení o dovolání proti němu postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“). Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v § 241 odst. 2 písm. b), odst. 4 a v § 241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v nesprávnosti závěru, že projednání této věci nepatří do pravomoci soudu, který vychází především z výkladu § 75 odst. 4 veterinárního zákona. Této dovolací námitce lze přisvědčit. Podle § 7 odst. 1 OSŘ v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 1 odst. 2 ObčZ jsou občanským zákoníkem upraveny majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Podle § 75 odst. 3 veterinárního zákona nákl