4 Cmo 386/2012 – Nejvyšší soud

4 Cmo 386/2012-197 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Strakové a soudců JUDr. Eustasie Matyášové a JUDr. Marty Coufalové v právní věci žalobce IGE-CZ s.r.o., Brno, Řípská 1178/11a,  PSČ 627 00, IČ 25507575, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem v Brně, Poštovská 8c, PSČ 602 00, proti žalovanému ELMESY s.r.o., Brno - Horní Heršpice, Pražákova 51, PSČ 619 00, IČ 29193222, zastoupenému Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem v Praze 1, Národní 32, PSČ 110 00, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, o předběžné opatření, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.8.2012, č.j. 25 Nc 12/2010-185, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se  m ě ní   tak, že žalobce se   v y z ý v á , aby ve lhůtě do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil doplatek jistoty za předběžné opatření ze dne 4.5.2010 ve výši 750.000,- Kč na účet Krajského soudu v Brně č. 3703-5720621/0710, KS 1148, VS 2515001210 u ČNB, pobočky Brno. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval žalobce k zaplacení doplatku jistoty ve výši 1.000.000,- Kč za předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 2.6.2010, č.j. 25 Nc 12/2010-12. Dle odůvodnění shledal opodstatněnými důvody, pro něž žalovaný zvýšení jistoty navrhl, totiž že soudem nařízené předběžné opatření trvá již více než dva roky, žalovaný nemůže realizovat prodeje s výrobkem, jehož se předběžné opatření týká a přitom marže z jednoho prodaného výrobku činí cca 7.500,- Kč a uvedených výrobků se běžně realizuje 6 - 8 kusů pro jednu tramvaj a zakázek se realizuje v řádech desítek až stovek ročně. Žalobcem uhrazená jistota 50.000,- Kč je nedostačující. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Především nesouhlasil s poučením, jehož se mu dostalo od soudu prvního stupně v napadeném usnesení, totiž že odvolání přípustné není. Vyjádřil názor, že se nejedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž není odvolání přípustné podle ust. § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Uložením nepřiměřené kauce totiž může být účastníku řízení znemožněno domáhat se vydání předběžného opatření. Žalobce argumentuje ust. § 78b a násl. o.s.ř., dle nějž soud rozhoduje o výši jistoty na náklady zajištění důkazu, přičemž možnost odvolání je pro takovéto rozhodnutí výslovně vyloučena ust. § 202 odst. 1 písm. n) o.s.ř. Není-li zákonem odvolání výslovně vyloučeno též proti rozhodnutí o výši jistoty za předběžné opatření, dovozuje výkladem a contrario, že odvolání do výše jistoty nelze subsumovat pod obecná ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť občanské soudní řízení je ovládáno zásadou dvouinstančnosti, která je omezena jen v konkrétních odůvodněných a zákonodárcem konkrétně uvedených případech. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně rozhodoval podle ust. §  75b, § 76h o.s.ř. ve znění účinném od 1.4.2011. Přitom předběžné opatření bylo vydáno již dne 4.5.2010 a z přechodných ustanovení nelze zmocnění předsedy senátu k dodatečnému rozhodování o doplatku dle § 76h výslovně dovodit. Konečně namítal, že při rozhodování o doplatku jistoty je soud limitován ust. § 75b věta 2 o.s.ř. Soud musí mít osvědčeny okolnosti svědčící pro to, že došlo ke změně poměrů a že doplatek jistoty je důvodný. Žalovaný přitom ve svém podání ze dne 4.8.2012 výši svého ušlého zisku nijak neprokazuje a netvrdí. Nedokládá, jaké konkrétní obchody mu předběžným opatřením ušly či ujdou a rovněž ekonomické kalkulace nijak neprokazuje. Žalobce vytýká soudu prvního stupně, že bez dalšího tvrzení žalovaného přebírá a označuje za opodstatněné a jelikož v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl, jakými úvahami se při akceptaci tvrzení žalovaného řídil, považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Domáhal se proto zrušení napadeného usnesení. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval přípustností podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je přípustné. Podle ust. § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Právo odvolání přitom přísluší tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím způsobena v jeho právech určitá újma. V konkrétním případě bylo rozhodnuto o doplatku jistoty k  zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která vzniká žalovanému předběžným opatřením. Procesním důsledkem neuposlechnutí výzvy soudu ke složení jistoty je zrušení předběžného opatření podle ust. § 77 odst. 2 věta druhá o.s.ř. V případě, kdy předběžné opatření bylo nařízeno z důvodu potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, by to znamenalo, že znovu nastane stav nejistoty v postavení účastníků v rámci hospodářské soutěže a bude ohrožena pozice žalobce  na trhu, kterou si mezi ostatními soutěžiteli dle svého tvrzení vybojoval díky úspěšnému vývoji elektromechanických dveřních pohonů pro vozidla hromadné přepravy osob. Vyhovění výzvě k zaplacení doplatku jistoty pak ve svém důsledku znamená, že žalobce, částku, kterou takto na účet soudu složí na časově neomezenou dobu, musí vyčlenit ze své ekonomické kalkulace, nemůže ji investovat do svých podnikatelských aktivit a tato částku mu tak po časově neohraničenou dobu nepřinese žádný zisk. Je tak zřejmé, že napadeným usnesením je žalobci způsobena újma a je tak legitimován k podání odvolání. Zbývá posoudit, zda podání odvolání v konkrétním případě zákon nevylučuje. Občanský soudní řád v ust. § 202 odst. 1 taxativně vypočítává usnesení, která zákon považuje za méně významná a nepřipouští proti nim odvolání. V taxativním výčtu však usnesení obsahující výzvu k doplatku jistoty za již nařízené předběžné opatření dle ust. § 75 b odst. 1 věta druhá uvedeno není. Napadené usnesení nelze považovat za usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, neboť se nejedná o usnesení, které se týká otázek vyžadujících v zájmu hospodárnosti vedení řízení rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení. Odvolací soud přitom považuje za správnou argumentaci žalobce, že k závěru o tom, že se nejedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, nutno dospět rovněž výkladem ust. § 202 odst. 1 písm. n)  o.s.ř. a contrario. Na rozdíl od soudu prvního stupně proto odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je přípustné. Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je jen částečně důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že k návrhu žalobce soud prvního stupně usnesením ze dne 2.6.2010, č.j. 25 Nc 12/2010-12 vydal předběžné opatření, jímž uložil žalovanému povinnost zdržet se uvádění na trh, výroby a nabízení výrobku elektrického pohonu dveří, který je založen na principu, kdy rotační pohyb elektrického motoru je pomocí šnekové převodovky přes pastorek přenesen na ozubené kolo s namontovanými táhly, které převádí rotační pohyb na přímočarý, který se využívá pro pohon dveří. K odvolání žalovaného, v němž zpochybňoval tvrzení žalobce, že žalovaný uvedené zařízení nabízí a uvádí na trh, poukazem na skutečnost, že zařízení umožnil uvést pouze do zkušebního provozu a v němž dále zpochybňoval odbornou způsobilost znalce jehož posudek žalobce použil na podporu své argumentace, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.7.2010, č.j. 4 Cmo 190/2010-46 nařízené předběžné opatření potvrdil. Dne 24.8.2012 podal žalovaný návrh na uložení povinnosti žalobci složit doplatek jistoty ve výši alespoň 1.000.000,- Kč. Tvrdil, že dosud složená jistota 50.000,- Kč je ve vztahu k danému produktu směšně nízká a absolutně nebude postačovat k pokrytí újmy, která vzniká žalovanému v důsledku nařízeného předběžného opatření. Žalovaný již déle jak dva roky nemůže daný výrobek uvádět na trh a realizovat zisk. Cena jednoho dveřního pohonu se pohybuje kolem 30.000,- Kč a marže na něm realizovaná činí cca 7.500,- Kč. Na jednu tramvaj se prodá 6 - 8 takových pohonů, což znamená, že jenom na jedné nerealizované tramvaji uchází žalovanému zisk ve výši 45 - 60 tis. Kč. Takových zakázek se běžně realizuje do roka v desítkách až stovkách pohonů. Je tedy evidentní, že žalovanému hrozí škody v rozsahu milionů korun ročně. Tvrdil, že z posledních účetních uzávěrek žalobce navíc vyplývá, že tento ztrácí svoje nejvýznamnější zákazníky a hrozí mu významné ekonomické sankce v řádu desetimilionů Kč, z čehož žalovaný dovozuje ztížení případné vyhlídky žalovaného domoci se svého práva na náhradu újmy. Nato soud prvního stupně rozhodl nyní napadeným usnesením. Podle ustanovení § 75b odst. 1 věta druhá o.s.ř. „Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nedostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do tří dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu.“ Podle ust. § 76h o.s.ř. dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 d