4 Tdo 1378/2010 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1378/2010-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2010 o dovolání obviněného L. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 61 To 112/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 97/2009, t a k t o : Dovolání obviněného L. Č. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 2 T 97/2009, byl obviněný L. Č. uznán vinným jednak pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, v obou případech ve znění tr. zákona č. 140/1961 Sb. platném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona), kterých se dopustil tím, že „dne 22. 7. 2009 kolem 17.20 hod. v P., V. ul. před domem s cílem pomstít se za údajnou krádež v bytě kamaráda oblečen do černé mikiny, černých džínsů, černých bot a s černou kuklou přes obličej, fyzicky napadl poškozené L. V. a J. V., ležící na trávníku pod stromem, které nejméně dvakrát udeřil baseballovou pálkou do hlavy, čímž způsobil poškozenému L. V. zlomeninu čelní kosti, vlevo s porušením čelní dutiny, zlomeniny obou očnic, vlevo tříštivou s vpáčením úlomků do měkkých tkání, krevní výrony víček, komunikace zlomenin s čelistními dutinami, s obsahem krve a vzduchu, podmozečnicové krvácení a podvrtnutí krční páteře s blokovým postavením dolní krční páteře, a poškozenému J. V. otřes mozku, pohmoždění v pravé spánkové krajině hlavy s krevními výrony a pohmoždění pravého ucha s lehkou percepční nedoslýchavostí, kterážto zranění omezila poškozeného V. v obvyklém způsobu života po dobu cca 5-6 týdnů a poškozeného V. po dobu cca 1-3 týdnů, takže ze soudně lékařského hlediska mají charakter ublížení na zdraví, přičemž pouhou shodou okolností nedošlo k závažnějšímu poranění důležitého orgánu – mozku, např. pohmoždění mozku či nitrolebnímu krvácení“. Podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 43 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 306/2009 Sb. (dále jen tr. zákoníku) byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 70 odst.1 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks baseballové pálky, 1 ks mikiny černé barvy s nápisem Paco Jeans, 1 ks džínsů černé barvy, 1 ks černé kukly zimní, 1 páru černých bot. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné osmidenní lhůtě odvolání státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 61 To 112/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině oběma trestnými činy obviněnému L. Č. uložil podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Obviněný L. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém napadl výrok o uloženém trestu s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznesl především výhrady k výroku o vině, neboť není pravdou, že by byl bez pochybností zjištěn motiv jeho jednání. Namítl, že odvolací soud hodnotil jeho pohnutku zcela odlišně od hodnocení, k jakému dospěl nalézací soud a odchýlil se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by provedl či doplnil dokazování. Odvolací soud se nadto řádně nezabýval jeho vyjádřením k podanému odvolání státní zástupkyně, pominul řadu polehčujících okolností a rozhodl tak, jako by žádné polehčující okolnosti neexistovaly. Dovolatel označil rozsudek odvolacího soudu za nepředvídatelný, a to s ohledem na to, že dle jeho názoru mělo být jeho jednání posuzováno podle ustanovení § 146a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010, nicméně s ohledem na to, že soud prvního stupně mu uložil podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, obviněný si uvědomil své pochybení a vzdal se práva odvolání, neboť nemohl „spravedlivě očekávat, že mu odvolacím soudem, při opětovném nesprávném použití právní kvalifikace a při deformování zjištěného skutkového stavu bude uložen trest takto přísný“. Po rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel namítá, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován a jde o jiný trestný čin, než kterým byl uznán vinným. V důsledku toho došlo dle názoru dovolatele i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Vůči uloženému trestu vznesl námitku i co do jeho výše. Odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k nálezu Ústavního soudu I. ÚS 554/04, dle kterého je při ukládání trestu odnětí svobody třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody je v souvislosti s délkou řízení ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Podle názoru dovolatele nemohl odvolací soud sám rozhodnout o trestu, neboť naznal-li, že skutkové okolnosti nebyly správně objasněny, měl provést nebo opakovat dokazování, popřípadě věc vrátit soudu prvního stupně. Procesní postup odvolacího soudu, který rozhodne údajně na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, a přitom se zcela odchýlí od zjištění, která vedla soud prvního stupně k rozhodnutí o trestu, je postupem neodpovídajícím zásadě „fair procesu“. V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby ve věci rozhodl sám. Současně s tím dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. řádu o odkladu výkonu uloženého trestu. K této žádosti nebyl Nejvyššímu soudu společně s dovoláním předložen návrh předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. řádu. K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Především konstatoval, že pokud obviněný nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu, byla přezkumná povinnost soudu druhého stupně omezena pouze na výrok o trestu a obviněný je tedy oprávněn podat své dovolání pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Dovolání v té části, v níž brojí i proti výroku o vině, je proto nepřípustné. Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný vznesl výhrady vůči výroku o trestu, poukázal státní zástupce na skutečnost, že obviněný namítá pouze přílišnou přísnost uloženého trestu, přičemž vychází z toho, že skutek měl být kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 a že tedy trest mu měl být uložen dle trestní sazby stanovené pro tento trestný čin. Jde tak primárně o námitku proti výroku o vině, neslučující se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Podle státního zástupce jsou odkazy obviněného na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu nepřípadné, neboť tato judikatura se vesměs vztahovala k případům neodůvodněných průtahů v řízení, tedy k jiným případům než je nyní posuzovaná trestní věc dovolatele. Obiter dictum konstatoval, že ani řada námitek dovolatele učiněných s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tomuto dovolacímu důvodu svým obsahem neodpovídá, snad s výjimkou blíže nekonkretizovaného názoru, že jednání obviněného mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku. Této právní kvalifikaci však neodpovídají učiněná skutková zjištění soudu. Vzhledem k tomu, že podané dovolání je v části týkající se výroku o vině nutno považovat za nepřípustné a ostatní část dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S tímto způsobem projednání věci vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem na ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je v části, v níž je napadán výrok o trestu, přípustné podl