4 Tz 103/2007 — Nejvyšší soud

4 Tz 103/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2008 Spisová značka:4 Tz 103/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.103.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 103/2007 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. ledna 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/1962, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/1962, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1993, a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 125 odst. 1 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1993, a to v neprospěch obviněného J. M. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se také rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 1. 1962 sp. zn. 3 T 5/1962. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný J. M., se podle § 226 písm. b) tr. řádu z p r o š ť u j e o b ž a l o b y pro skutek spočívající v tom, že od 1. 1. 1957 do listopadu 1961 ve svém bytě v osadě L., za účelem jejich dalšího zcizení přechovával různé obrazy a grafiku v celkové hodnotě asi 41.000,- Kčs; v roce 1960 a 1961 za přemrštěné ceny odprodal obrazy a grafiku V. P. za 200,- Kčs, T. M. za 500,- Kčs, E. S. za 1.000,- Kčs, A.. T. za 300,-Kčs, přičemž T. svěřil dalších pět akvarelů ke komisnímu prodeji, čímž se postupně neoprávněně obohatil nejméně o 2.000,- Kčs, který byl obžalobou Okresního prokurátora ve Svitavách ze dne 10. 1. 1962, sp. zn. Pv 7/62, právně kvalifikován jako trestný čin spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zákona. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 1. 1962 sp. zn. 3 T 5/62, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem spekulace podle § 134a odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákona č. 63/1956 (dále jen tr. zákona z roku 1950), jehož se podle výroku rozsudku dopustil tím, že „v K. – L., okres S., ve svém bytě v době ode dne 1. 1. 1957 do listopadu roku 1961, za účelem spekulačního zcizení hromadil a přechovával různé obrazy a grafiky, zejména Š., K. a jiných akademických malířů, další obrazy pak přijal do komisního prodeje za účelem dosažení zisku, případně o tyto komisní obchody se pokusil, a takto spekuloval s malířským uměleckým dílem, jehož celková hodnota činila více než 40.000,- Kč.“ Za to mu byl v sazbě § 134a odst. 1 tr. zákona z roku 1950 uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona z roku 1950 rovněž trest propadnutí věcí, a to vesměs uměleckých děl z majetku obviněného, jejichž podrobný popis je stanoven v seznamu na č. l.59 – 70 pod položkami 1 - 259. Proti rozsudku podali odvolání jak obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce, tak i jeho manželka L. M. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/62, bylo odvolání obviněného J. M. zamítnuto podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné, a odvolání jeho manželky L. M. bylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. řádu jako opožděně podané. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Uvádí v ní, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/62, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu, v tehdy účinném znění, a § 256 tr. řádu, a v řízení předcházejícím rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 134a odst. 1 tr. zákona z roku 1950, a to v neprospěch obviněného J. M. Podle názoru ministra spravedlnosti závěr soudu v tom směru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu spekulace podle § 134a odst. 1 tr. zákona z roku 1950, nemá oporu v provedených důkazech a je zjevně věcně nesprávný, přičemž odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti a nesprávně odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl. Z provedených důkazů nevyplývá, že by obviněný přechovával umělecká díla za účelem spekulace. Naplnění znaků skutkové podstaty zmíněného trestného činu nespatřuje ani ve skutečnosti postupného odprodeje části uměleckých děl počínaje rokem 1959. Má za to, že výrok o vině byl v dané věci faktickým popřením práva vlastnit majetek a s tímto majetkem disponovat. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/1962, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu, v tehdy účinném znění, a § 256 tr. řádu, a v řízení jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 1. 1962 sp. zn. 3 T 5/1962, rovněž v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 134a odst. 1 tr. zákona z roku 1950, a to v neprospěch obviněného J. M. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i veškerá další na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. řádu a obviněného obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, není trestným činem. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Pro úplnost je třeba uvést, že v trestním spisu se nezachoval originál rozsudku soudu prvního stupně, a je založen pouze jeho koncept. Není pochyb o tom, že koncept je zcela v souladu s originálem rozsudku, na což je nutno usuzovat ze znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 1962 sp. zn. 2 To 116/62, neboť ani jeden z výroků uvedených v konceptu rozhodnutí nebyl zpochybněn co do úplnosti a správnosti stejně tak z citace jednotlivých pasáží převzatých z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně obsažených v konceptu, krajský soud jejich správnost nezpochybnil. Podle § 134a odst. 1 tr. zákona z roku 1950 se trestného činu spekulace dopustil ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému neoprávněný prospěch spekuloval s předměty potřeby, zejména tím, že ve větším rozsahu takové předměty za účelem jejich zcizení skupoval, hromadil nebo přechovával. Podle § 2 odst. 5 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1993, měly orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházet. Měly objasňovat se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a provádět v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. Doznání obviněného nezbavovalo orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu. Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případů jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 1993, nezamítl-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Podle § 256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Nejvyšší soud konstatuje, že těmito zákonnými ustanoveními se Krajský soud v Hradci Králové důsledně neřídil. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud především zjistil, že primárně existuje pochybnost zda byla zachována totožnost skutku mezi popisem skutku obsaženým v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 9. 11. 1961, podanou obžalobou ze dne 10. 1. 1962, a rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 31. 1. 1962 sp. zn. 3 T 5/62. V usnesení OO-MV Oddělení Veřejné bezpečnosti Žďár nad Sázavou ze dne 9. 11. 1961 ČVS: 36.134/61 o