4 Tz 110/2009 — Nejvyšší soud

4 Tz 110/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:4 Tz 110/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.110.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 110/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. ledna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného M. K., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 1 Rtv 130/91, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 1 Rtv 130/91, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 1 odst. 1, odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 1992 v neprospěch obviněného zemřelého M. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Brno ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. 1 Rtv 130/91. Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Na podkladě písemné žádosti obviněného ze dne 13. 9. 1991 o užití soudní rehabilitace, rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud Brno usnesením ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 1 Rtv 130/91, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci tak, že zrušil výrok o trestu v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 12/52, ve spojení s usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 132/52. Podle § 14 odst. 3 téhož zákona zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 12. 1991. Proti tomuto pravomocnému usnesení podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 tr. řádu a uvedla, že citovaným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, čl. 40 odst. 5 Listiny základních lidských práv a svobod vyhlášené ústavním zákonem ze dne 9. 1. 1991, č. 23/1991 Sb., a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v tehdy platném znění ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. a § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu v neprospěch obviněného zemřelého M. K. Ministryně spravedlnosti za nezákonný považuje především ten postup bývalého Vojenského obvodového soudu Brno, jímž prohlásil skutková zjištění, která v původní trestní věci sp. zn. Vt 12/52 bývalý Nižší vojenský soud v Brně v rozsudku ze dne 23. 6. 1952 učinil, za úplná a správná, a přisvědčil také plně učiněnému výroku o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. Byť soud rozhodující o soudní rehabilitaci byl informován, že důvodem odmítnutí vojenské služby obviněným bylo jeho náboženské přesvědčení S. J., nevyvodil z toho zjištění adekvátní právní závěry. Pominul tak jednak ústavní právo obviněného na svobodu svědomí, která mu byla zaručena v čl. 15 odst. 1 Ústavy 9. května, provedené ústavním zákonem č. 150/1948 Sb., jakož i svobodu svědomí, kterou zaručoval čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Deklarovanou svobodu svědomí tehdy platná ústava negovala v čl. 34 odst. 2, pokud stanovila každému občanu povinnost konat vojenskou základní službu, přičemž nebyla ústavně stanovena alternativa k výkonu této vojenské základní služby pro případ, že by její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Jednání obviněného pokud jím své právo na svobodu svědomí realizoval není trestným činem. Bývalý Vojenský obvodový soud Brno také zcela při svém rozhodování pominul i předchozí pravomocné odsouzení obviněného pro identický trestný čin a nepochybně tak porušil i zásadu „ne bis in idem“. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla procesní postup podle § 270 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům. Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 12/52, byl obviněný zemřelý M. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb, jehož se dopustil tím, že dne 15. 4. 1952 u svého útvaru v R. po odpykání trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 25. 10. 1950, sp. zn. Vt 189/50, ve spojení s rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Brně ze dne 7. 12. 1950, sp. zn. Vto 70/50-II, rovněž pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) a trestný čin neuposlechnutí rozkazu podle § 278 odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb., znovu odmítl vykonávat vojenskou službu s odvoláním, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a současně ztráta čestných práv občanských na dobu pěti let. Odvolání, které obviněný proti tomuto rozsudku podal, bývalý Vyšší vojenský soud v Trenčíně rozhodnutím ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 132/52, zamítl. V souvislosti s rozhodováním o žádosti obviněného, aby byl rehabilitován podle zákona č. 119/1990 Sb., rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud Brno usnesením ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 1 Rtv 130/91, podle § 14 odst. 1 písm. f), odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, že zrušil výrok o trestu v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 12/52, a výrok o vině ponechal v původním znění. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 12. 1991. Stejný soud poté usnesením ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. 1 Rtv 130/91, zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že dne 15. dubna 1952 u svého útvaru v R. odmítl vykonávat vojenskou službu odvolávaje se na to, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení, což bylo kvalifikováno jako trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. Zastavení trestního stíhání odůvodnil čl. V a jeho částí II. čl. III amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960. Obviněný podal proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě stížnost a učinil výslovné prohlášení, že podle § 15 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, trvá na projednání věci. V hlavním líčení, které bylo konáno dne 13. 2. 1992, rozhodl bývalý Vojenský obvodový soud Brno rozsudkem sp. zn. 1 Rtv 130/91, tak, že ponechal nezměněný výrok o vině z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 12/52, ve spojení s usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 24. 7. 1952, sp. zn. Vto 132/52, podle § 227 tr. řádu neuložil obviněnému trest. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 3. 1992. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud ponechání výroku o vině z původního rozsudku vůbec nezdůvodnil, přičemž zřejmě vycházel jakožto z premisy pro tento výrok z vlastních závěrů, které učinil v usnesení ze dne 21. 11. 1991. Tam uvedl, že výrok o vině v rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 23. 6. 1952, sp. zn. Vt 12/52, je správný, neboť nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav, z něhož vyvodil i adekvátní právní závěry. Podle rehabilitačního senátu nelze přiznat právní relevanci obhajobě obviněného, že se výkon vojenské služby příčil jeho náboženskému přesvě