4 Tz 77/2007 — Nejvyšší soud

4 Tz 77/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 11. 2007 Spisová značka:4 Tz 77/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.77.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 77/2007 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 6. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 1995, sp. zn. 7 To 447/1995, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 1995, sp. zn. 7 To 447/1995, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu v tehdy platném znění, § 256 tr. řádu, a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného M. B. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se také rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. 1 T 87/1995. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Trutnově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 6. 1995, č.j. 1 T 87/95-24, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona za skutek spočívající v tom, že dne 22. 4. 1994 v Ú., okr. T., na Městském úřadě, ač s ním bylo opakovaně jednáno, jako odvedenec odmítl převzít povolávací rozkaz vydaný Okresní vojenskou správou T., dle kterého se měl do 3. ledna 1995 do 12.00 hod. dostavit k nastoupení základní služby k vojenskému útvaru v U. H., a do dnešního dne se tam nedostavil. Za to mu byl v sazbě § 269 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. B. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, které projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 11. 1995 Krajský soud v Hradci Králové, a usnesením sp. zn. 7 To 447/95, je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona. Podle názoru stěžovatele byl napadeným usnesením porušen zákon v neprospěch obviněného M. B. v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. řádu, v tehdy platném znění, a § 256 tr. řádu, jakož v řízení předcházejícím rovněž v ustanoveních § 2 odst. 6 tr. řádu a § 269 odst. 1 tr. zákona. V rámci řízení před soudem prvního a druhého stupně byly sice provedeny téměř všechny dostupné důkazy nutné ke zjištění skutkového stavu, přičemž dokazování bylo doplněno odvolacím soudem, který se tak vypořádal s námitkou obviněného, že mu povolávací rozkaz nebyl doručen v souladu s ustanovením § 52 odst. 2 tehdy platného zákona č. 92/1949 Sb. (branný zákon). Nelze se však ztotožnit se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, a to především při řešení předběžné otázky, zda vůbec došlo k řádnému doručení povolávacího rozkazu obviněnému. Ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona zrekapituloval průběh a výsledky dokazování. Vyslovil názor, že byť z provedených důkazů plyne, že obviněný byl v souladu se Směrnicí pro předurčování branců, výběr, určování a povolávání odvedenců do útvarů a funkcí, vydanou Ministerstvem obrany České republiky pod č.j. 1180-OMS-1993 (dále jen Směrnice) seznámen s obsahem povolávacího rozkazu, který odmítl převzít s vědomím možných následků takového jednání, ani jedním ze soudů však nebylo zkoumáno, zda předmětný povolávací rozkaz bylo možno považovat tímto aktem za řádně doručený, resp. zda nastal účinek takovéhoto doručení. Poukázal na to, že trestní odpovědnost obviněného podle ustanovení § 269 odst. 1 tr. zákona totiž nezakládalo samo odmítnutí převzetí povolávacího rozkazu, nýbrž teprve nenastoupení vojenské základní služby do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, který byl povolanci doručen, resp. ohledně něhož účinek doručení nastal. Obviněný byl sice seznámen s obsahem povolávacího rozkazu, avšak z provedených důkazů nevyplynulo, že by byl obviněný při doručování upozorněn, byť jen poučením např. na obálce, na skutečnost, že dnem bezdůvodného odmítnutí převzetí povolávacího rozkazu je povolávací rozkaz doručen, resp. nastává právní účinek, jako by doručen byl (§ 24 odst. 3 tehdy platného správního řádu). Při doručování povolávacího rozkazu nebylo postupováno v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou, povolávací rozkaz proto nebylo možno považovat za řádně doručený, a v důsledku toho nelze dospět ani k závěru, že nerespektováním takového povolávacího rozkazu naplnil obviněný zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zákona, neboť pouze neuposlechnutí řádně doručeného povolávacího rozkazu mohlo zakládat trestní odpovědnost obviněného. Stěžovatel poukázal na závady týkající se konání úkonu „seznámení s výsledky vyšetřování“. Upozornění na možnost prostudování spisů bylo totiž údajně policejním orgánem ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 all. 2 tr. řádu nejméně tři dny před samotným prostudováním spisu, které se konalo dne 1. 2. 1995. V přezkoumávaném spise se však takovéto upozornění nenachází. Pouhým zápisem na č. l. 13 spisu (předtisk protokolu o seznámení s výsledky vyšetřování) „vyrozuměn písemně dne 24. 1. 1995“ bez dalšího, tedy i bez např. doručenky, záznamu o obeslání, úředního záznamu či upozornění na seznámení v protokole, nelze takovýto nedostatek, tedy neprokázání upozornění na možnost prostudovat spis, zhojit. Třídenní lhůtu lze sice podle ustanovení § 166 odst. 1 all. 3 tr. řádu se souhlasem obviněného zkrátit, avšak na č. l. spisu ani nikde jinde ve spise není souhlas obviněného se zkrácením lhůty zaznamenán. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného M. B., aby podle ustanovení § 269 odst. 2 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. 1 T 87/95, a i veškerá další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1, případně podle § 271 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu, v tehdy platném znění, nezamítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Podle § 256 tr. řádu odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že otázka doručení povolávacího rozkazu obviněnému B. byla soudy obou stupňů nesprávně posouzena, přičemž právní posouzení nemělo ani základ v náležitě provedeném dokazování v rámci zjištění skutkového stavu. Vady v postupu nalézacího soudu při zjišťování skutkového stavu a při právním posouzení neodstranil v dostatečné míře ani soud druhého stupně, který sice na podkladě řádného opravného prostředku doplnil dokazování, nicm