5 Tdo 1009/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1009/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1a,265b/1b,265b/1c,265b/1d,265b/1e,265b/1f,265b/1g,265b/1h,265b/1i,265b/1j,265b/1k,265b/1l,265b/1a,265b/1b,265b/1c,265b/1d,265b/1e,265b/1f,265b/1g,265b/1h,265b/1i,265b/1j,265b/1k,265b/1l Datum rozhodnutí:6. 9. 2006 Spisová značka:5 Tdo 1009/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.1009.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 846/06 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1009/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. září 2006 o dovoláních, která podali obvinění R. Š., a J. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 10 To 95/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 3/2004, t a k t o : Dovolání obviněných R. Š. a J. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Obvinění R. Š. a J. Š. byli rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 48 T 3/2004, uznáni vinnými trestným činem porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 tr. zák. spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím že po vzájemné dohodě v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2003 na přesně nezjištěném místě od dosud neustanovené osoby obvinění R. a J. Š. opatřili 10 kusů samopalů vzor 61 s tlumičem hluku a větší množství zásobníků, 1 samopal vzor 58 se zásobníky a 200 nábojů ráže 7,62 mm, 1 pistoli zn. SIG SAUER se zásobníky, několik ručních granátů, 2 325 nábojů ráže 7,65 mm Browning a další doplňky k ručním zbraním, které obvinění ukryli do 6 palet se zásilkou obkladů a dne 7. 3. 2003 v T. naložili na nákladní vozidlo zn. Scania s návěsem, jež zajistila a potřebné doklady k vývozu obkladů obstarala spoluobviněná V. K., přičemž všichni obvinění jednali v úmyslu tento vojenský materiál bez povolení podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, vyvézt a prodat v R., avšak zbraně a munice byly dne 8. 3. 2003 zajištěny na hraničním přechodu Ch. Dále byli obvinění R. Š. a J. Š. citovaným rozsudkem uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, a to tím, že po vzájemné předchozí dohodě společně s obviněným V. J., jehož trestní věc byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, a který jako jednatel obchodní společnosti S. V. S., spol. s r. o., poskytoval dalším obviněným informace o kamionu a přepravovaném zboží, obvinění J. Š. a R. Š. odcizili dne 20. 8. 2003 v odpoledních hodinách v D. během přepravy z H. do Č. r., kterou prováděl jako řidič obviněný J. Š., tahač zn. MAN s návěsem General Traivers v hodnotě 1 668 960,- Kč ke škodě B. Š., včetně přepravovaného nákladu různého spotřebního zboží v hodnotě 88 299,20 Kč ke škodě obchodní společnosti N. V., s. r. o., přičemž spoluobviněný M. Š. mezitím zajistil objekt k uschování odcizeného kamionu a zboží, a společně s obviněným R. Š. následně odcizené zboží rozprodali neznámým osobám, odcizený kamion pak dne 28. 8. 2003 odstavili u letiště v Ž. Obvinění R. Š. a J. Š. byli rovněž citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili jednáním popsaným pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Tento trestný čin spáchali tím, že společně se spoluobviněným J. P. organizovali a dne 12. 9. 2003 po předchozí dohodě sledovali od hraničního přechodu C. u T. nákladní tahač značky VOLVO FH12 s návěsem v majetku obchodní společnosti J., spol. s r. o., v hodnotě 920 000,- Kč se zbožím v hodnotě 147 993,30 Kč patřícím obchodní společnosti D., s. r. o., řízený P. K., s úmyslem na vhodném místě nejméně pod pohrůžkou bezprostředního násilí za použití střelbyschopných zbraní se vozidla s návěsem a přepravovaným zbožím zmocnit, přičemž k pokusu ani k dokonání činu nedošlo, neboť obvinění byli v rámci uvedeného přípravného jednání zadrženi Policií České republiky. Za výše uvedené trestné činy byli obviněným uloženy následující tresty. Obviněný R. Š. byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 234 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému J. Š. byl podle § 234 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen zmiňovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl tento obviněný podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání zajištěných zbraní a vojenského materiálu, což je podrobně konkretizováno v tomto rozsudku. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl napaden odvoláními obviněných R. Š. a J. Š., která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 10 To 95/2005, zamítl podle § 256 tr. řádu. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému R. Š. doručen dne 30. 3. 2006, obviněnému J. Š. rovněž dne 30. 3. 2006, jejich společnému obhájci dne 28. 3. 2006 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 27. 3. 2006. Dne 15. 5. 2006 napadli obvinění R. Š. a J. Š. prostřednictvím svého společného obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláními, která opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Oba obvinění ve svých dovoláních shodně namítají, že soudy ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně vyhodnotily provedené odposlechy, které nadto soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, ve svém odůvodnění blíže nespecifikoval. Stran trestného činu porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle § 124d odst. 1 tr. zák. musí být podle názoru obviněných R. Š. a J. Š. prokázána nejen objektivní stránka, nýbrž i subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění. Podle přesvědčení dovolatelů však soudy obou stupňů pochybily, pokud na základě zjištěného skutkového stavu dovodily naplnění subjektivní stránky zmiňovaného trestného činu. Zásadním nedostatkem je podle obviněných R. Š. a J. Š. skutečnost, že soudy činné dříve ve věci nepoužily stran skutku uvedeného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák., tj. že se předmětného skutku měli oba obvinění dopustit formou spolupachatelství. Ke skutku uvedenému pod bodem 2. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, v němž soudy nižších stupňů shledaly trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., obvinění R. Š. a J. Š. uvádějí, že jejich vinu příslušné soudy dovodily toliko na základě účelově vyhodnocených telefonních odposlechů. Takovou účelovost hodnocení telefonních odposlechů spatřují dovolatelé zejména v závěru soudu druhého stupně, který označil telefonické hovory uskutečněné mezi obviněnými dne 20. 8. 2003 ve 13.19 hod. a téhož dne v 18.43 hod. za záměrně matoucí. Obvinění R. Š. a J. Š. zpochybňují také závěry soudů činných dříve ve věci, které se týkají určení výše škody způsobené trestným činem, neboť do této škody byla nesprávně započítána i hodnota nákladního vozidla a přívěsu. V rámci této námitky obvinění R. Š. a J. Š. uvádějí, že jejich jednání bylo ve vztahu k nákladnímu vozidlu a přívěsu nesprávně kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a nikoliv jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. Obdobně jako v případě skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně podle obviněných soudy obou stupňů pochybily, pokud ve vztahu k citovanému skutku nepoužily ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. Stran skutku uvedeného pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jsou obvinění R. Š. a J. Š. přesvědčeni, že jejich vina byla opřena o neprokázané skutečnosti. Zejména jsou oba obvinění toho názoru, že soudy činné dříve ve věci jim neprokázaly úmysl spáchat trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 t