5 Tdo 1049/2004 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1049/2004 citace  Právní věta:Zajištění zbrojního průkazu a zbraně na základě rozhodnutí podle § 50 odst. 1 zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, přestal být pachatel držitelem zbrojního průkazu a zároveň tím podle § 27 odst. 1 téhož zákona pozbyl i oprávnění mimo jiné k držení zbraní podléhajících registraci a střeliva do těchto zbraní. Pokud si tedy pachatel přesto po zajištění zbrojního průkazu opatřil pistoli a předal ji další osobě, resp. držel velké množství nábojů různé ráže do střelných zbraní, znamená to, že bez povolení sobě a jinému opatřil zbraň a hromadil střelivo ve smyslu § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a dopustil se trestného činu nedovoleného ozbrojování. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2004 Spisová značka:5 Tdo 1049/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1049.2004.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolené ozbrojování Dotčené předpisy:§ 185 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:27 / 2005 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1049/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání, které podal obviněný M. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 6 To 54/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 121/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 4 T 121/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 24. a 25. výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že jednak v přesně nezjištěnou dobu počátkem května 2001 si opatřil střelnou zbraň, a to pistoli ČZ ráže 7.65 mm a náboje, ačkoli pro tuto zbraň neměl zbrojní průkaz, a tuto zbraň dne 27. 5. 2001 předal J. M. a jednak od přesně nezjištěné doby nejméně do 27. 5. 2001 v Ch., B. č. 3888, v bytě V. K. měl v držení velké množství nábojů různé ráže, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu. Dále byl obviněný M. N. uznán trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 26. až 33. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chomutově, které spočívalo v tom, že v době od 30. 4. 2001 do 10. 7. 2001 koupil od obviněných J. M., M. N. a M. K. motorovou naftu, lahve na propan-butan a další věci, ačkoli věděl, že tyto věci obvinění odcizili. Současně byl obviněný M. N. uznán vinným i trestným činem nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 34. výroku o vině výše zmíněného rozsudku, tedy tím, že dne 9. 5. 2001 v časných ranních hodinách poblíž obce H., okres Ch., naložil do svého vozidla Seat Toledo, SPZ ULK 55-57, J. M. a poté v obci D., okres Ch., M. N. a dovezl je do místa jejich bydliště, ačkoli věděl, že byli přistiženi příslušníky Policie České republiky při krádeži nafty u čerpací stanice společnosti A. v obci H., když z místa činu utekli. Za to byl obviněný M. N. odsouzen podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 20 000 Kč a pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Rovněž byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby u ozbrojených sborů na dobu 5 let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. pak bylo rozhodnuto o ochranném opatření v podobě zabrání věci. Uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově bylo také rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. M., M. N., M. K. a J. M. a postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu rovněž o nároku poškozených na náhradu škody. Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný M. N. a spoluobvinění J. M. a M. N. odvoláními, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 6 To 54/2003, podle § 256 tr. řádu zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému M. N. doručen dne 21. 5. 2004, jeho obhájkyni dne 11. 5. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 7. 5. 2004. Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný M. N. prostřednictvím své obhájkyně dne 20. 7. 2004 dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného v průběhu řízení byla opatřena řada důkazů, kterými se sice soudy obou stupňů zabývaly, avšak hodnotily je tendenčně a důkazy svědčící ve prospěch obviněného zcela pominuly. V této souvislosti poukazuje obviněný zejména na výpovědi spoluobviněných J. M. a M. N. Pokud jde o body 24. a 25. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, v kterých byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., obviněný je přesvědčen, že v jeho jednání chybí subjektivní stránka tohoto trestného činu, tedy úmyslné zavinění. Obviněný sice skutečně obdržel rozhodnutí o zajištění střelné zbraně a zbrojního průkazu, avšak podle jeho názoru takové rozhodnutí se nevztahovalo na střelivo a navíc, když se tázal na střelivo při odevzdávání pistole, bylo mu údajně sděleno, že si je má prozatím ponechat u sebe. Jednání spočívající v předání pistole J. M. pak obviněný M. N. nepovažuje za prokázané. Obviněný se rovněž domnívá, že pokud mu nebyl zajištěn zbrojní průkaz na služební zbraň, kterou měl k dispozici až do poloviny roku 2001, odsouzení za spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování za situace, kdy mohl disponovat jinou střelnou zbraní, postrádá logiku, přičemž posuzovaný čin není společensky nebezpečný. K bodům 26. až 33. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný M. N. uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily skutková zjištění, zejména když vycházely z výpovědi spoluobviněného M. N., který – pokud obviněného usvědčoval – uváděl pouze své domněnky. Obviněný M. N. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného M. N. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolací argumentace, jak ji formuloval obviněný, ve své převažující části zcela transparentně směřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů a důkaznímu podkladu skutkových zjištění. Z tohoto rámce pak nevybočují ani ty výtky obviněného, v nichž namítá nedostatek zavinění u trestného činu nedovoleného ozbrojování, neboť jde pouze o vlastní komentář obviněného k vypovídací hodnotě listinných důkazů. Státní zástupkyně považuje za zřejmé, že obviněný použitým odůvodněním dovolacího důvodu z jeho věcného rámce zcela vybočil, jestliže nesprávnost právního posouzení svých skutků podmínil nutností změn ve skutkových zjištěních, kterých však v dovolacím řízení nelze docílit. Proto dovolací námitky podle státní zástupkyně neodpovídají jak použitému dovolacímu důvodu, tak ani žádnému jinému z dalších důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství tedy závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný M. N. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. N. odkazuje na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný M. N. v části svých dovolacích námitek především napadá výsledky dokazování, když uvádí, že soudy činné dříve ve věci nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména výpovědi spoluobviněných, a současně obviněný namítá odlišný průběh s