5 Tdo 1056/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1056/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 9. 2008 Spisová značka:5 Tdo 1056/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1056.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1056/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2008 o dovolání, které podal obviněný Ing. I. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 196/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 1/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. I. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 5 T 1/2006, uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v tomto rozsudku. Za uvedený trestný čin byl obviněný Ing. I. M. odsouzen podle § 152 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Současně byl obviněnému podle § 55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, přičemž podrobné označení věcí, jichž se tento trest týká, je uvedeno ve výroku o trestu v citovaném rozsudku. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. soud prvního stupně dále uložil obviněnému, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Výroky učiněnými podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo rovněž rozhodnuto o nárocích na náhradu škody, které uplatnily poškozené obchodní společnosti. Z podnětu odvolání obviněného Ing. I. M. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 196/2008, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil zmíněný rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech toliko ve výroku, jímž byla obviněnému uložena podle § 59 odst. 2 tr. zák. povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný Ing. I. M. dne 21. 7. 2008 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. k) a g) tr. řádu. Pokud jde o první z dovolacích důvodů, podle obviněného se odvolací soud řádně nevypořádal s podaným odvoláním a své úvahy promítl s výjimkou zrušujícího výroku toliko do odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak obviněný spatřuje v tom, že z popisu skutku údajně není patrné, jak měl zasáhnout do práv chráněných autorským zákonem, a soud prvního stupně ani nekonkretizoval subjekty, které jsou nositeli těchto práv. Podle názoru obviněného tedy nemohl jednat protiprávně, jestliže nebyl specifikován nositel příslušných práv ani způsob neoprávněného zásahu do těchto práv. Obviněný též nesouhlasí s výsledky provedeného dokazování, pokud jde o označení a určení jak počtu nosičů, jimiž měl zasáhnout do chráněných práv, tak jejich obsahu, který nebyl zkoumán a nelze na něj usuzovat jen z názvu nosiče. Navíc podle přesvědčení obviněného nezdařené kopie děl dotčených autorů nelze považovat za rozmnoženinu ve smyslu autorského zákona. Jak dále vyplývá z podaného dovolání, obviněný nesouhlasí ani s trestem propadnutí věci, který mu soud prvního stupně uložil, aniž by zkoumal, zda některé z věcí, jichž se tento trest týká (osobní počítače a pevné disky), byly použity nebo určeny k trestné činnosti a byly k tomu způsobilé. Obviněný rovněž poukazuje na skutečnost, že přestože výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje konkretizaci osobního počítače a pevného disku, výrok o propadnutí věci již tyto věci označuje podrobně. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. I. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 196/2008, popřípadě též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 5 T 1/2006, a aby dovolací soud přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, aniž by ovšem obviněný uvedl, který soud má o ní znovu rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. I. M. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. I. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. I. M. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) a g) tr. řádu, tedy že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo že je neúplný a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak je z těchto citací patrné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je naplněn, pokud v rozhodnutí určitý výrok chybí, tj. nebyl vůbec učiněn, ač se tak mělo stát. Podle druhé alternativy jde o případ, když konkrétní výrok sice byl učiněn, ale není úplný, protože neobsahuje některou z podstatných zákonných náležitostí (viz např. § 120 odst. 3 tr. řádu). Námitky obviněného Ing. I. M. však neodpovídají žádné z alternativ citovaného dovolacího důvodu. Výroková část rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 5 T 1/2006, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného, ani výroková část napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 196/2008, jímž byl zrušen jeden z výroků v rozsudku soudu prvního stupně, totiž nejsou zatíženy vadou spočívající v tom, že by v nich chyběl některý výrok nebo byl neúplný. Ostatně obviněný ve svém dovolání ani neuvádí, který konkrétní výrok by zde měl chybět nebo je neúplný, resp. nekonkretizuje, jaký další výrok měl být podle jeho názoru učiněn (o čem jím mělo být rozhodnuto) nebo čím by měl být doplněn určitý výrok a o který výrok jde. Přitom výroky o vině a trestu v rozsudku soudu prvního stupně vyhovují všem ustanovením trestního řádu, jimiž je stanoven obsah takových výroků, zejména pak ustanovením § 120, § 121 písm. a) a § 122 odst. 1 tr. řádu. Stejně tak výrok rozsudku odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání obviněného, odpovídá náležitostem obsahu rozsudku podle § 120 odst. 1 a § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu. Z dovolání obviněného Ing. I. M. navíc není zřejmé, jakým výrokem se měl odvolací soud vypořádat s odvoláním obviněného, jestliže mu vyhověl jen částečně a z jeho podnětu zrušil v rozsudku soudu prvního stupně pouze výrok učiněný podle § 59 odst. 2 tr. zák. Domnívá-li se obviněný, že ve zbylém rozsahu měl odvolací soud zamítnout jeho odvolání, jde o nesprávnou úvahu. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 18. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované pod č. T 417. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002, a usnesení ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované pod č. T 531. ve svazku 23 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného v Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003), odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o jediné odvolání, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle § 256 tr. řádu zamítnout. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§ 254 tr. řádu) a které jsou obsahem ustanovení § 258 odst. 1, 2 a § 256 tr. řádu, totiž vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o uložení povinnosti podle § 59 odst. 2 tr. zák., rozhodne o zrušení jen tohoto oddělitelného výroku, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúpl