5 Tdo 1167/2017 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1167/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 10. 2017 Spisová značka:5 Tdo 1167/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1167.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1167/2017-40 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 31 To 57/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 12/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. D. o d m í t á. OdůvodněníI. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 1 T 12/2016, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon soud podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu jednoho roku podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Citovaného přečinu se obviněný M. D. dopustil zjednodušeně uvedeno tím, že v době od 2. 7. 2013 do 14. 9. 2014, na pokoji vysokoškolských kolejí Technické univerzity v L. a v místě svého trvalého bydliště v M. B., ze svého notebooku z IP adresy a z IP adresy jako uživatel peer-to-peer (P2P) vystupující pod přezdívkou „H.“ prostřednictvím uzlů umístil na internet a nabízel k volnému stažení nejméně 35,13 GB dat obsahujících hudební soubory s díly, která v rozporu s ustanoveními § 12 odst. 1, 4 písm. a), f), § 13, § 18 odst. 1, 2 a § 76 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“) sdílel na výměnných sítích bez souhlasu konkrétně specifikovaných výrobců zvukových záznamů (resp. držitelů autorských práv k těmto dílům, či subjektů je zastupujících). 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. D. odvoláním, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 31 To 57/2017, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Nedomlelové. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacích důvodech uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), d), g) tr. řádu. 5. V úvodu svého podání obviněný nejprve obsáhle zrekapituloval skutkový stav a dosavadní průběh řízení. Poté se vyjádřil k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, jehož naplnění spatřoval v tom, že ve věci rozhodoval v prvním stupni Okresní soud v Liberci, ačkoli měl být k rozhodování o podané obžalobě příslušný Okresní soud v Mladé Boleslavi, v jehož obvodu docházelo k páchání trestné činnosti. Touto vadou došlo podle názoru obviněného navíc k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces při současném nerespektování práva na zákonného soudce. Ve vztahu ke druhému z uplatněných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítl obviněný porušení ustanovení o přítomnosti v hlavním líčení, v rámci něhož bylo prováděno dokazování a vyhlášen odsuzující rozsudek. Podrobnou argumentaci judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu předložil dovolatel k poslednímu z uplatněných důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a na jejím podkladě vytýkal nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které ani nevyhovuje požadavkům ustanovení § 125 odst. 1 tř. řádu. Rovněž zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu, jímž byl uznán vinným, podle jeho přesvědčení nelze z rozhodnutí soudů obou stupňů dovodit, na podkladě jakých konkrétních skutečností dospěly k závěru o úmyslném zavinění, které navíc musí pokrývat i další obligatorní znaky skutkové podstaty přečinu. Dovolatel vyslovil názor, že při reflektování zásady in dubio pro reo by se u něho mohlo jednat maximálně o nevědomou nedbalost, protože „…nespoléhal na žádnou náhodu, kdy samo o sobě používání programu DC++ není trestné. A pokud by označil správnou složku, resp. sdílel jen studijní materiály, neohrozil by zájem chráněný trestním zákonem.“ Pod tentýž dovolací důvod zahrnul obviněný své výhrady k porušení zásady „totožnosti skutku a následku“, a to mezi obžalobou a skutkem, který vyšel najevo v soudním řízení. Pro dovolatele je nepochopitelné, jak obžaloba dospěla k závěru, že trestnou činnost ukončil až dne 14. 9. 2014, když tato skutečnost nebyla podložena žádnými důkazy prováděnými během hlavního líčení. V dalším okruhu námitek se obviněný zaměřil na domovní prohlídku uskutečněnou dne 14. 1. 2015 s tím, že z odůvodnění příkazu k jejímu provedení nevyplývá, že by se jednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) a násl. tr. řádu, tudíž důkazy (důkazní prostředky) získané v jejím průběhu nebylo možné v trestním řízení použít. Navíc byla tímto nezákonným procesním úkonem porušena základní práva obviněného. Poslední námitky v dovolání se týkaly společenské škodlivosti žalovaného skutku, poškození využili trestního práva, aniž by se jednak snažili opatřit veškeré nezbytné informace o konkrétním zásahu obviněného do jejich autorských práv, a jednak využili orgány činné v trestním řízení k represi, která rozhodně nebyla podle dovolatele v tomto konkrétním případě nezbytná. Program umožňující sdělení „zakázaných dat“ lze velmi snadno nainstalovat, on sám nemohl nijak ovlivnit počet připojených uživatelů ani množství stažených dat, čímž nebylo respektováno užití trestního práva jako krajního prostředku v rámci posuzování společenské škodlivosti ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Již po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání předložil obviněný soudu prvního stupně doplnění dovolání, v němž podrobněji argumentoval konkrétními okolnostmi svého zacházení s počítačovým programem a případnými důsledky ve vztahu k poškozeným, přičemž tak činil v rámci již uplatněných důvodů dovolání. 6. Ze všech těchto důvodů obviněný M. D. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, tak i rozsudek soudu v prvního stupně včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Liberci přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, pokud Nejvyšší soud neučiní vlastní rozhodnutí ve věci. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvony Antonínové (dále jen „státní zástupkyně“). K námitce obviněného ohledně nerespektování místní příslušnosti soudů (§ 18 tr. řádu) zdůraznila, že neodpovídá žádnému z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu. V dovolacím řízení totiž lze namítat výlučně věcnou nepříslušnost soudu, jak jednoznačně formuluje ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Věcně nepříslušným je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly vymezenými v § 16 a 17 tr. řádu, což vyplývá též z judikatury Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí publikované pod č. T 1110 v sešitě č. 47 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2008. Jedná-li se o argumentaci dovolatele subsumovanou pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, státní zástupkyně poukázala na to, že zmíněný důvod nelze aplikovat na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Podle trestního spisu se obviněný bez omluvy nedostavil k hlavnímu líčení u okresního soudu dne 23. 9. 2016, ačkoli vzal termín jeho konání na vědomí, čímž se připravil o možnost vyjádřit se k prováděným důkazům. Bez návaznosti na některý z důvodů podle § 265b tr. řádu je i námitka dovolatele týkající se porušení zásady „totožnosti skutku a následku“ uvedeného v obžalobě