5 Tdo 1247/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1247/2014 citace  Název judikátu:Zákonná povinnost přiznat a zaplatit daň z přidané hodnoty Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2014 Spisová značka:5 Tdo 1247/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1247.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 2. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 3.4.2015IV.ÚS 994/15JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto6.5.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1247/2014-66 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2014 o dovolání, které podal obviněný V. C h . proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 5 To 85/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 1/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný V. Ch. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 37 T 1/2010, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 5 To 85/2012, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Obviněný podal proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 466/2013, tak, že z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na podkladě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se Vrchní soud v Olomouci znovu zabýval touto věcí a rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 5 To 85/2012, jednak zrušil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a jednak znovu rozhodl tak, že obviněného V. Ch. uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v rozsudku vrchního soudu. Podstata tohoto skutku – zkráceně vyjádřeno – spočívala v tom, že obviněný v době nejméně od 6. 11. 2003 do 31. 12. 2005 v D. B. a jinde především sám, případně prostřednictvím nastrčených osob, v Rakouské republice v obci D. nakupoval v bance Raiffeisenbank pruty ryzího zlata, přičemž při těchto nákupech zaměstnancům banky nepravdivě uváděl, že zlato nakupuje pro obchodní společnost PERTINAX, s. r. o., se sídlem v K., o čemž předkládal vedle výpisu z obchodního rejstříku i fotokopii osvědčení o registraci k platbě daně z přidané hodnoty, a takto postupně v průběhu roku 2003 nakoupil 27 kg prutů ryzího zlata, v průběhu roku 2004 nakoupil 118 kg prutů ryzího zlata a v průběhu roku 2005 nakoupil 21 kg prutů ryzího zlata, jež převezl do České republiky se záměrem dále prodat tyto zlaté pruty na podkladě plných mocí různých podnikatelských subjektů – plátců daně z přidané hodnoty za cenu, která na vstupu zahrnovala daň z přidané hodnoty, a to podnikatelce E. V., podnikající jako fyzická osoba s místem podnikání v J. n. N., které se nepravdivě představoval jako zástupce obchodních společností SCAMP corporation, s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Nuslích, TPV – Montáže, s. r. o., s tehdejším sídlem v Ostravě – Vítkovicích, a Design – Com, spol. s r. o., s tehdejším sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, které byly registrovány u příslušných finančních úřadů jako plátci daně z přidané hodnoty. Obviněný takto postupoval s vědomím, že podnikatelka E. V. bezprostředně prodá uvedené zlato dalším subjektům za cenu opět zahrnující na vstupu příslušnou daň z přidané hodnoty, v důsledku čehož pak následně dojde k uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty všemi těmito subjekty, a přinejmenším E. V. tak učinila, přičemž již ode dne 8. 11. 2003 podle platného daňového předpisu – zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, na který od 1. 5. 2004 navazoval zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se na podkladě soustavného prodeje a nákupu ryzího zlata (zboží) obviněný stal sám plátcem daně z přidané hodnoty a vznikla mu povinnost registrovat se jako plátce z přidané hodnoty u místně příslušného správce daně, tj. u Finančního úřadu v Hlučíně. Obviněný se však vyhýbal této zákonné daňové povinnosti tím, že a) v roce 2003 nepravdivě vystavil za obchodní společnost SCAMP corporation, s. r. o., faktury specifikované ve výroku o vině na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši uvedené ve výroku o vině, a to za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za uvedené období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 997 920 Kč, b) v roce 2004 nepravdivě vystavil za obchodní společnosti TPV – Montáže, s. r. o., a SCAMP corporation, s. r. o., faktury specifikované ve výroku o vině na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši uvedené ve výroku o vině, a to za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za uvedené období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 8 094 369 Kč, c) v roce 2005 nepravdivě vystavil za obchodní společnost Design – Com, spol. s r. o., faktury specifikované ve výroku o vině na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši uvedené ve výroku o vině, a to za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za uvedené období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 119 860 Kč, přičemž tímto jednáním obviněný porušil v období před 1. 5. 2004 ustanovení § 14 odst. 10 zákona č. 588/1982 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a v období po tomto datu ustanovení § 92 a § 108 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku porušení uvedených povinností došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty v celkové výši 10 212 149 Kč na úkor státu. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 5 To 85/2012, podal obviněný V. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného v období přede dnem 1. 5. 2004 bylo obchodování s investičním zlatem osvobozeno od daně z přidané hodnoty a po tomto datu bylo možné porušit daňovou povinnost obsaženou v ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jen tím, že povinná osoba uvedla na daňový doklad nižší částku, než která odpovídala skutečnosti. Jak dále obviněný zdůraznil, zmíněné ustanovení se nevztahuje na osoby, které jen použijí takový daňový doklad, a částka nesprávně uvedené daně na daňovém dokladu sama o sobě není daní, což vylučuje závěr o jejím možném zkrácení. Obviněný namítl i existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a poukázal na skutečnost, že v jiné trestní věci dospěl tentýž senát odvolacího soudu k závěru, podle něhož některé faktury vyhotovil M. G. Proto obviněný považuje za vyloučené, aby ho mohla zatěžovat daňová povinnost v souvislosti s dodáním zlata. Závěrem svého dovolání tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a aby podle § 265l tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného V. Ch. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný v podstatě ignoruje závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho dřívějším dovolacím rozhodnutí v této věci. Pokud jde o první období, má státní zástupce za to, že závěry obsažené v napadeném rozsudku odvolacího