5 Tdo 1266/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1266/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2014 Spisová značka:5 Tdo 1266/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.1266.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Vojenský materiál Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1266/2014-33 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 dovolání podané obviněným P. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 2 To 33/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 17/2013, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 68 T 17/2013, byl P. M. uznán vinným zločinem provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst.1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 18 T 80/2012, byl odsouzen podle § 265 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve 100 denních sazbách po 2 000 Kč, tj. ve výši 200 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy a obdobné funkce v obchodních společnostech a družstvech na dobu čtyř let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 18 T 80/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud dále vyslovil zabrání věcí a to těch, které jsou označeny ve výroku rozsudku. Podle § 79f tr. řádu byla zajištěna náhradní hodnota a to peněžní prostředky ve výši 71 260 Kč vydané obviněným P. M. a uložené na bankovním účtu Krajského soudu v Brně. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jehož podkladě Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 2 To 33/2014, podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a ve výroku učiněném podle § 79f tr. řádu. Odvolací soud poté nově rozhodl tak, že obviněnému za zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 18 T 80/2012, který nabyl právní moci na základě usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně sp. zn. 6 To 348/2013, ze dne 5. 11. 2013, uložil podle § 265 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku soud uložil obviněnému též trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 71 260 Kč, vydaných obviněným P. M. a uložených na bankovním účtu Krajského soudu v Brně. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 18 T 80/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve výrocích o vině a ochranném opatření podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miloslava Jančíka dovolání a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod bodem I. svého dovolání obviněný uvedl, že je přesvědčen, že skutek, z kterého je obviněn, se nestal, přičemž orgány činné v trestním řízení nedostatečně porozuměly problematice, která je velmi komplikovaná a nejednoznačně řešena také právní úpravou, jež umožňuje několik výkladů. Soudy však v rozporu se zásadou „in dubio pro reo“ postupovaly v jeho neprospěch, zcela přitom pominuly jeho záměr dovézt střelivo pro civilní účely, nikoli „vojenský materiál“. Skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podle obviněného nestal, neboť označení C.I.P., neslouží k rozlišení vojenského a civilního střeliva jak je mu vytýkáno, nýbrž znamená ověření bezpečnosti z hlediska manipulace s ním a tím jeho standardizaci pro civilní použití. Z provedených důkazů podle obviněného nevyplynulo, že by objednal vojenské střelivo, toto zaplatil a dovezl do České republiky. Ke skutku pod bodem 2) téhož výroku obviněný uvedl, že jej lze považovat za nezákonný a odporující principu materiální pravdy. Podle svého názoru byl obviněný odsouzen pouze na základě přesvědčení soudu, nikoli důkazů svědčících v jeho neprospěch. Rovněž jednání popsané pod bodem 3) výroku o vině rozsudku krajského soudu odporuje faktickým okolnostem, neboť obviněný nikdy neobjednával vojenské střelivo, vždy jednal o střelivu civilním. V části dovolání označené II. obviněný namítl, že jeho odsouzení představuje kriminalizaci běžného civilního obchodu, o čemž podle jeho přesvědčení svědčí nekriticky převzatý popis skutku obžalobou od policejního orgánu, který následně použil i soud prvního stupně. Vznesl výhrady k odůvodnění rozsudku krajského soudu, v němž předsedkyně senátu odkázala na použití předmětného druhu střeliva při vojenském konfliktu v bývalé Jugoslávii a z toho dovodila jeho vojenský charakter. Přitom uvedl příklad, že téměř každá lovecká či sportovní ráže má svůj původ v některé armádě a každá prošla některou z válek. Rovněž poukázal na změnu právní úpravy, která by v případě pozdějšího data provedení předmětných obchodních transakcí znamenala jeho beztrestnost. Pod bodem III. dovolání obviněný uvedl, že smyslem předmětného ustanovení tr. zákoníku je předcházení nekontrolovatelnému obchodu s vojenským materiálem a zákonodárce neměl v úmyslu kriminalizovat evidenční a účetní pochybení při běžném obchodu se střelivem využívaným ke sportovní činnosti. Kriminalizace obviněného pak má záležet jen na tom, zda bylo na faktuře označení „CIP“ nebo „no CIP“. Obviněný dále uvedl, že k dalšímu naplnění uvedeného dovolacího důvodu došlo pochybením Vrchního soudu v Olomouci při právním posouzení subjektivní stránky trestného činu. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy. Nejprve reagoval na stěžejní argument obhajoby obviněného, který uplatnil již v průběhu dosavadního trestního řízení, tj. že předmětné střelivo nebylo vojenským materiálem. Přitom státní zástupce poukázal na to, že „vojenský materiál“ je normativním znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu, neboť se jedná o znak převzatý z jiného právního odvětví, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákoníku mimotrestní normy, jež by obsahovala tento znak, odkazem či blanketem dovolávalo (citováno částečně z publikace Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 266 až 267). Pro naplnění takového znaku pak stačí laická představa pachatele o „faktické stránce takovéhoto znaku“, resp. alespoň laická představa o jeho charakteru, jak je patrno také z rozhodnutí publikovaném pod č. 10/1977 Sb. rozh. tr. Uvedený normativní znak je obsažen v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, a v prováděcím předpisu účinném v době spáchání činu, jímž byla vyhláška č. 33