5 Tdo 1799/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1799/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 1. 2017 Spisová značka:5 Tdo 1799/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1799.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry Totožnost skutku Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1799/2016-41U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 67 To 278/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 16/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 41 T 16/2016, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 252 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, 3 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 240 denních sazeb s výší jedné denní sazby 200 Kč, tedy celkem ve výměře 48 000 Kč. Pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 240 dní. Dalším výrokem bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věci, a to výherních hracích přístrojů blíže specifikovaných v tomto výroku a finanční částky ve výši 7 841 Kč, která odpovídá součtu peněz obsažených v zabraných výherních hracích přístrojích. 3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 67 To 278/2016, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný podal proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru je zde tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a obžalobou, resp. rozhodnutími soudů. Obviněný dále vytkl, že nebyla zachována totožnost skutku, neboť podle obžaloby se obviněný dopustil trestného činu neoprávněným provozováním loterie, zatímco podle rozsudku soudu prvního stupně neoprávněným zprostředkováváním loterie. K tomu se však nevedlo dokazování, takže obviněný se cítí být zkrácen na svých obhajovacích právech. V důsledku toho nemohlo být podle obviněného dostatečně prokázáno, že naplnil skutkovou podstatu daného trestného činu. 5. Jak dále obviněný zdůraznil, soud prvního stupně neprovedl dokazování výslechem jím navrhovaných svědků, takže nebylo prokázáno, že by příslušné výherní hrací přístroje byly funkční a mohl by je kdokoli provozovat, že by se na nich generovala nějaká výhra, ani že by měl obviněný zprostředkovávat nějakou loterii. Podle tvrzení obviněného se soudy nižších stupňů opomněly vypořádat s jeho argumentací, podle níž pobočka spolku fungovala v soukromém prostoru odděleném jak stavebně, tak technicky, a jejím účelem bylo uspokojování hráčské vášně členů spolku, proto zde není možné uplatňovat veřejnoprávní regulaci. Obviněný je přesvědčen, že v řízení byly připuštěny nezákonně pořízené důkazy sloužící k jeho odsouzení, neboť v protokolech o prohlídce jiných prostor a pozemků a o ohledání místa činu chyběly některé náležitosti. Obecně pak podle názoru obviněného bylo hlavní líčení vedeno k újmě jeho obhajovacích práv, nebyla dodržena zásada spravedlivého procesu a v důsledku výše uvedených nedostatků jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nepřezkoumatelná a nezákonná. Podle obviněného i odvolací soud přisvědčil jeho námitce, že soud prvního stupně pouze obecně, nekonkrétně a zčásti jen s použitím dikce zákonného ustanovení konstatoval, čím vším se řídil při úvaze o výši a druhu trestu, avšak neuvedl nic konkrétního ve vztahu k obviněnému, což se snažil odvolací soud zhojit ve svém rozhodnutí. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 67 To 278/2016, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 41 T 16/2016, a aby tomuto soudu přikázal věc k dalšímu řízení. III. Vyjádření k dovolání 7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. F. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný nevznesl žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými zjištěními vymezenými ve výroku a v odůvodnění rozhodnutí a zákonnými znaky přečinu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry, nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Jediná konkrétní námitka spočívá v nedodržení totožnosti skutku, to je však procesní otázka, a obsahově tedy neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Navíc ani z věcného hlediska není tato námitka podle státního zástupce důvodná, když obviněný patrně zaměňuje totožnost skutku s totožností právní kvalifikace. Jak dále v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, ze srovnání popisu skutku v žalobním návrhu a v odsuzujícím rozsudku vyplývá, že jednání obviněného a další skutkové okolnosti byly vymezeny zcela identicky a jediná dílčí odchylka se týkala otázky, zda obviněný neoprávněně provozoval nebo zprostředkovával loterii, což je posouzení právní, nikoli skutkové. Přitom tato změna, kterou státní zástupce považuje za změnu ve prospěch obviněného, se nijak nedotkla totožnosti skutku. 8. Podle přesvědčení státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani nekonkrétní skutkové a procesní námitky obviněného týkající se rozsahu provedeného dokazování a zkrácení obhajovacích práv obviněného, ani jeho výhrady týkající se nedostatečného odůvodnění výroku o peněžitém trestu, neboť námitky proti druhu a výměře uloženého trestu lze vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 9. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu. Obviněný na toto vyjádření státního zástupce, které mu bylo zasláno, nijak nereagoval. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 11. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. F. opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 12. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. b) K problematice totožnosti skutku 13. V návaznosti na uvedené závěry k výkladu a použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se Nejvyšší soud zabýval v první řadě námitkou obviněného, že nebyla zachována totožnost skutku mezi obžalobou a rozsudkem, neboť podle obžaloby se dopustil trestného činu neoprávněným provozováním loterie, zatímco podle rozsudku soudu prvního stupně neoprávněným zprostředkováváním loterie. Otázka dodržení totožnosti skutku mezi podanou obžalobou a rozsudkem soudu ovšem nemá hmotně právní povahu, ale je typickým procesním institutem, což ostatně vyjadřuje i ustanovení § 220 odst. 1 tr. řádu, které je součástí trestního práva procesního a v němž je zakotven požadavek na dodržení totožnosti skutku. Zachování totožnosti skutku v uvedeném smyslu se tedy samo o sobě nijak netýká právního posouzení sku