5 Tdo 337/2002 — Nejvyšší soud

5 Tdo 337/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2002 Spisová značka:5 Tdo 337/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:5.TDO.337.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 337/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2002 o dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 44 To 1569/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 44 To 1569/2001, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000, z r u š u j í . Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. Z. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000, uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že v P., jako ředitel a majitel nakladatelství O. II. v lednu 2000 zadal překlad do češtiny a vytištění spisu Adolfa Hitlera Mein Kampf, knihu nechal svázat do černých desek, na jejichž přední stranu navrhl vytištění zlaceného nápisu psaného švabachem „Adolf Hitler Mein Kampf“ a pod něj umístit zlacený znak strany NSDAP – orlici držící ve spárech věnec s ratolestí s uvnitř umístěným pravotočivým hákovým křížem, přičemž knihu, která svým obsahem jednoznačně podněcuje k rasové nenávisti a antisemitismu, postupně v průběhu měsíce března 2000 předal v nákladu 106.000 výtisků na základně kupní smlouvy distributorovi k volnému prodeji. Za tento trestný čin byl podle § 260 odst. 2 tr. zákona a za použití § 60a odst. 1, 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zákona a § 60a odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu spočívajícího v povinnosti obžalovaného 2 x ročně dostavit se k probační úřednici Obvodního soudu pro Prahu 7 k ověření řádného způsobu života. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona byl obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč (slovy: dva miliony korun českých). Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000, podal obviněný M. Z. odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 44 To 1569/2001, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2002, sp. zn. 44 To 1569/2001, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 25 T 133/2000, podal obviněný M. Z. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. S. podáním ze dne 3. 5. 2002, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 9. 5. 2002. Dovolání podal do všech výroků napadených rozhodnutí, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pochybení soudu I. stupně spatřuje dovolatel v tom, že: 1. Rozsudek se vůbec nezabýval skutečnostmi, které mohou být významné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 260 tr. zákona, ale zaměřuje se na hodnocení skutečností druhotných a nepodstatných a formuluje skutková zjištění, která nemají pro otázku viny žádný význam, anebo jsou jenom silně osobní interpretací minulých či současných událostí. 2. Tento postup potom znamená při posuzování dovolenosti či nedovolenosti vydání knihy Mein Kampf ohrožení svobody projevu či svobody přijímat informace. Postup soudu tato práva relativizuje a je pak naprosto nepředvídatelné, zda určitý projev či určité jednání bude vnímáno jako dovolené jednání nebo ex post s poukazem na řadu skutečností, které lze hodnotit subjektivně, bude rozhodnuto, že jde o trestný čin. Rozhodnutí odvolacího soudu je pak podle názoru dovolatele nesprávné proto, že se odvolací soud nevypořádal s hmotně právní stránkou věci, když měl přezkoumat důvodnost odvolání. Odvolací soud ve svém usnesení pouze stroze konstatuje, že soud I. stupně provedl ve věci všechny potřebné důkazy, rozebral všechna odborná vyjádření, která byla vypracována k předmětnému vydání knihy Mein Kampf, s tím, že tato vyjádření se zabývala obsahem knihy i její vnější úpravou, obsahem předmluvy a způsobem překladu. Vina obžalovaného M. Z. byla proto podle názoru soudu II. stupně provedenými důkazy bezpečně prokázána. Dovolatel dále konstatuje, že k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu musí být splněny dvě náležitosti. Jednak musí jít o propagaci, nikoli však čehokoli a kohokoli, ale o propagaci hnutí. Druhá podmínka je věcná, zde však trestní zákon neobsahuje žádnou definici toho, co je možno považovat za hnutí. Zcela jistě však musí jít o skupinu, která má alespoň jasné a zřetelné kontury, tak aby bylo možné vyjádřit její smysl, cíl, způsoby chování apod. V tomto směru však rozsudek soudu I. stupně neobsahuje žádnou konkretizaci hnutí, které by jednáním obviněného mělo být propagováno. V odůvodnění rozsudku je uvedeno pouze to, že kniha svým obsahem podněcuje k rasové nenávisti a antisemitismu. Podle názoru dovolatele ze znění ustanovení § 260 tr. zákona vyplývá, že musí být jednoznačně popsáno hnutí, které je podporováno nebo propagováno, protože by jinak činnost tohoto hnutí nemohla být posuzována jako prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod občanů. Trestný čin podle ustanovení § 260 tr. zákona není deliktem ohrožovacím, nýbrž musí být prokázáno, že vydání této knihy bylo podporou a propagací konkrétního hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů, nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť. Obviněný má za to, že celé dokazování se ubíralo nesprávným směrem, což bylo zdůrazněno angažováním zpracovatelů odborných vyjádření. Šlo vesměs o vyjádření historiků, kteří jednak posuzovali obsah knihy a dále se vyjadřovali k tomu, jak tato kniha může aktuálně působit. Ve věci však nejde o to, jak kniha může působit, ale jak ve skutečnosti působila, tj. zda jejím vydáním došlo k propagaci nebo podpoře hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod občanů. V této věci však dokazování nebylo vůbec zaměřeno. V žádném případě nelze podle obviněného souhlasit s názorem obou soudů, které namísto jasného uvedení hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení zmíněných práv, hovoří o antisemitismu jako o hnutí. Antisemitismus nelze označit za hnutí, ale za ideologii. Soud se zde dopustil výkladu zákona, který je pro trestní právo nepřijatelný, protože rozšiřuje okruh činností, na které má dopadnout. Z hlediska formulace skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákona byla věnována nepatřičná pozornost tomu, zda lze Mein Kampf, tak jak byl vydán, označit za historický dokument. Spekulace týkající se této otázky jsou pro trestní řízení zavádějící. Podstatné je, zda jde o knihu, jejímž obsahem je podporováno hnutí zmíněné v ustanovení § 260 odst. 1 tr. zákona, tedy objektivní důsledek působení vydaného textu, nikoli to, zda je provázen komentářem. Dovolatel namítá, že soud neuvádí žádný konkrétní argument k tomu, proč by měl obviněný dospět k závěru, že jeho jednání bude posuzováno jako trestný čin. Poukazuje na to, že aplikace práva musí být předvídatelná, tj. že s jistou mírou opatrnosti, kterou lze požadovat po každém jedinci, musí být dopředu zřejmé, že určité jednání je zakázáno až do té míry, že je považováno za trestný čin. V daném případě však existuje mnoho argumentů a skutečností, na základě kterých si mohl obviněný učinit závěr opačný. V této souvislosti upozorňuje zejména na svědectví JUDr. L., která ve své výpovědi jednoznačně uvedla, že na přímý dotaz vyslovila přesvědčení, podle něhož za vydání knihy Mein Kampf obviněný nemůže být trestně stíhán. Ze všech těchto důvodů a argumentů je právní posouzení skutku jako takového nesprávné. Dovolat