§ 4 trestní zákon – Zavinění
Trestní zákon · 140/1961 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 4 trestního zákona definuje, kdy je trestný čin spáchán úmyslně, a to buď přímým záměrem porušit chráněný zájem, nebo vědomím možnosti takového porušení a smířením se s ním. Pro uznání úmyslného trestného činu je klíčové prokázat vnitřní postoj pachatele, tedy zda chtěl způsobit následek, nebo s ním byl alespoň srozuměn. (§ 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zavinění
- Týká se: pachatel
- Judikatura: na § 4 odkazuje 2 028 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 140/1961 Sb.
Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pro uznání úmyslného trestného činu je klíčové prokázat vnitřní postoj pachatele, tedy zda chtěl způsobit následek, nebo s ním byl alespoň srozuměn.
- Úmysl může být buď přímý (pachatel aktivně chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem), nebo nepřímý (pachatel věděl, že může způsobit porušení nebo ohrožení, a pro takový případ s tím byl srozuměn).
- Rozlišení mezi přímým a nepřímým úmyslem je důležité pro posouzení míry zavinění a následně i pro stanovení trestu.
Na co si dát pozor
- Dle § 3 odst. 3 je k trestnosti činu zpravidla třeba úmyslného zavinění, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačí zavinění z nedbalosti.
- Prokázání úmyslu je často složité a opírá se o důkazy o vnějším jednání pachatele a okolnostech případu, z nichž lze na jeho vnitřní postoj usuzovat.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 4
Jak soudy aplikují § 4
… nalézacím soudem v bodech 78. – 84. jeho rozsudku (s jehož závěry se ztotožnil rovněž odvolací soud), tudíž pro stručnost na tyto logické úvahy odkazuje [drobné nepřesnosti se nalézací soud dopustil, když pouze Nejvyšší soud podotýká, že šlo o úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli § 4 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (toto ustanovení bylo platné podle zákona č. 140/1961 Sb.).
… cena obvyklá na trhu v dané době byla v rozpětí od 99 412 000 Kč do 101 473 000 Kč, za částku 117 975 438 Kč, a zároveň dospěly k závěru, že obviněný tak neučinil úmyslně (srov. str. 22 rozsudku nalézacího soudu, kde je uvedeno, že „soud učinil závěr o tom, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by obviněný ve smyslu § 4 trestního zákona č. 140/1961 Sb. jednal při uzavírání smlouvy o dílo ze dne 24. 10. 2008 v úmyslu způsobit zdravotnickému holdingu škodu“ a srov. str. 9 rozsudku odvolacího soudu, kde odvolací soud schvaluje hodnocení jednání obviněného …
Zdůraznil, že z hlediska trestného činu, který mu byl kladen za vinu, není podstatné, že také obchodní společnost TESTA nesplnila podmínku včasného dokončení prací ani že předseda komise Ing. R. S. mohl být podjatý, neboť tyto skutečnosti nezakládají u něho zavinění, a to ani ve formě úmyslu nepřímého podle § 4 písm. b) tr. zákona, a to i přesto, že hlasování obžalovaných jako členů komise bylo jednomyslné a protokol neobsahuje žádné údaje o připomínkách některého z obžalovaných k tomuto postupu.
Související
§ 15 Zavinění (Zákon o odpovědnosti za přestupky a říze)§ 17 Zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující (Zákon trestní zákoník)§ 3 Zavinění (Zákon České národní rady o přestupcích)§ 26 (Zákon o náhradách při úrazech a nemocech)§ 440 Zavinění poškozeného (Občanský zákoník)