5 Tdo 363/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 363/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:14. 4. 2010 Spisová značka:5 Tdo 363/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.363.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. § 125 odst. 1 tr. zák. § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 363/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání, které podal obviněný V. T., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 11 To 410/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 36/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný V. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 2 T 36/2009, uznán vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a povinné podobné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle 125 odst. 1 tr. zák. a úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., kterých se dopustil skutky blíže konkretizovanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný V. T. odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 6. 3. 2009, sp. zn. 1 Zt 422/2008, pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. Z podnětu odvolání obviněného V. T. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 11 To 410/2009, podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl znovu tak, že obviněnému uložil podle § 148 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. (byť v rozsudku odvolacího soudu je nesprávně odkaz na trestní řád) podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Dne 5. 3. 2010 podal obviněný V. T. prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný popírá spáchání posuzovaných skutků, přičemž namítá, že některé důkazy byly opatřeny a provedeny v rozporu se zákonem, a to zejména fotografie účetních dokladů. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně použily zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (ve znění pozdějších předpisů). Dále obviněný poukazuje na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, především pokud jde o skutky popsané pod body 1. a 2. v odsuzujícím výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Své výhrady obviněný zaměřil i proti skutku uvedenému pod bodem 3. téhož výroku o vině, který oba soudy posoudily jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák., přičemž obviněný zde vytkl, že mu soudy neprokázaly úmysl uvést banku v omyl. Podle obviněného ve vztahu k bance vystupoval jako prokurista obchodní společnosti T. I. P. Jičín, s. r. o., což si banka mohla ověřit z obchodního rejstříku. Závěrem svého dovolání obviněný V. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou nižších stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného V. T. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný uplatnil své námitky v rozporu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a předkládá k posouzení vlastní verze průběhu skutkového děje. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. T. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný V. T. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle citovaného ustanovení je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný V. T. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazy provedené v jeho věci a nevyhověly důkazním návrhům obviněného. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů a v nedostatečném rozsahu provedeného dokazování, přičemž z toho obviněný vyvozuje i nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (a pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné, odlišné) skutkové zjištění, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech vytýkaných vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či s jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž Nejvyšší soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybněných dovolatelem ovšem Nejvyšší soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný V