5 Tdo 692/2018 – Nejvyšší soud

5 Tdo 692/2018-36 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 4 To 352/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 70/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 7 T 70/2016, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a sice ve výroku rozsudku uvedeného přenosného počítače (notebooku zn. Acer). Všichni poškození byli se svými nároky na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. 12. 2017 rozsudkem, sp. zn. 4 To 352/2017, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného opět (za současného pozměnění skutkové věty) uznal vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku mu soud druhého stupně uložil shodně se soudem prvního stupně trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců, a podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku i shodný trest propadnutí věci. Poškození byli se svými nároky na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. řádu, příp. § 229 odst. 3 tr. řádu, odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil podle rozsudku soudu druhého stupně tím, že (zjednodušeně uvedeno) v období od 24. 12. 2013 do 29. 1. 2015 v T. n. V., v P., v místě svého bydliště či jinde, veden záměrem umožnit sledování televizního vysílání dalším jemu neznámým osobám bez úhrady televizních poplatků, opakovaně jako hlavní správce a administrátor provozoval prostřednictvím internetové sítě pět různých webových stránek, na nichž bez souhlasu oprávněných subjektů uveřejňoval program nejméně pěti televizních stanic, a to tak, že na své stránky umístil a ponechal odkazy umožňující přístup na jiné webové stránky s vysíláním těchto televizních stanic, v místě a čase podle vlastní volby počítačovou sítí internet, se srozuměním, že odkazované webové stránky obsahují nelegální vysílání sportovních pořadů, k nimž drží licenční práva jiné subjekty. Obviněný takto konal vědomě bez souhlasu vlastníka či držitele licence vysílacích práv, ke škodě společností, kterým vysílací práva náležela. Obviněný tak činil delší dobu, v rozporu s právem dílo užít, porušil tak § 12 odst. 1, odst. 4 písm. f), § 22 a § 84 odst. 1, odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také „AZ“), když dílo neoprávněně veřejnosti sděloval přenosem televizního vysílání. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který spatřoval v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Dovolatel byl přesvědčen, že svým jednáním nepoškodil ani neporušil cizí autorská práva. S televizními kanály nemanipuloval, neupravoval je, nijak je nekopíroval, pouze odkazoval na jednotlivé televizní linky prostřednictvím odkazů na svých webových stránkách. K zobrazování jednotlivých kanálů nedocházelo na serveru obviněného, ale v prohlížeči surfaře. Obviněný měl za to, že jeho jednání, kdy pouze odkazoval na internetové stránky televize, kde měla své vysílání, nemůže být považováno za trestné. Klikl-li uživatel na stránky televize s jejím vysíláním, vznikl tak právní vztah mezi ním (uživatelem) a televizí. 6. Na podporu svých tvrzení odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále také ve zkratce „Soudní dvůr EU“ nebo „SDEU“), která uvádí, že samotný odkaz na dílo (televizní kanál) nemůže být trestný, proto nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Autorská díla byla umístěna na jiných serverech a na stránkách obviněného byly umístěny pouze embeddované odkazy na díla zveřejněná a uložená na jiných internetových serverech. Shrnul, že podle judikatury Soudního dvora EU, která je pro Českou republiku po přistoupení do Evropské unie závazná, není pouhý odkaz (bez zisku odkazovatele) na jiné stránky s volně dostupným obsahem trestný, neboť se automaticky nepresumuje, že uživatel ví nebo může předpokládat, že dílo je na internetu bez svolení autora. Dovolatel upozornil na to, že webové stránky neprovozoval za účelem dosažení zisku. 7. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. S výhradami obviněného nesouhlasil a shledal je pouze skutkového rázu. 9. Státní zástupce považoval odkazy dovolatele na judikaturu Soudního dvora EU za přiléhavé, když správně dovodil, že „sdělováním veřejnosti“ se rozumí takové odkazy na dílo dostupné bez souhlasu nositele autorského práva na jiné stránce internetu, jestliže dotčená osoba takový odkaz na svou stránku umístila za účelem dosažení zisku, z čehož je presumována znalost protiprávnosti takového jednání, nebo dotčená osoba věděla, případně vědět měla, že takovým odkazem dílo zpřístupňuje protiprávně. 10. Pokud dovolatel tvrdil, že jeho jednání (umisťování odkazu na svých webových stránkách) není protiprávní, pak byl státní zástupce přesvědčen, že dovolatel vycházel z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěl odvolací soud. Porušení základních postulátů obviněný nenamítal. Státní zástupce upozornil, že soud druhého stupně dovodil, že obviněný o protiprávnosti svého jednání věděl, neboť je obecně známé, že příjem televizního vysílání je zpoplatněn, dále dovolatel se zpoplatněním měl osobní zkušenost jako bývalý zákazník jednoho z poškozených, a konečně za další ve svém jednání obviněný pokračoval i poté, co byl na nelegálnost svého jednání upozorněn. Tedy byl splněn i požadavek Soudního dvora EU o tom, že pachatel o protiprávnosti takového jednání „mohl vědět“. Právní posouzení skutku tak považoval státní zástupce za správné. 11. Podle státního zástupce tak námitky obviněného neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, protože vycházely z jiné verze skutkového děje, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Z uvedeného důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Státní zástupce zároveň vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. 12. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil. IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem odpovídaly takovému důvodu. 15. Dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. J