5 Tdo 73/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 73/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1h Datum rozhodnutí:25. 1. 2006 Spisová značka:5 Tdo 73/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.73.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 73/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2006 o dovolání, které podala obviněná Ing. D. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 To 186/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 149/2003, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněné Ing. D. M. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 To 186/2005, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 3 T 149/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněná Ing. D. M. byla rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 3 T 149/2003, uznána vinnou trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila jednáním popsaným pod bodem 1. ve výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že v době od 9. 4. 1994 do 6. 3. 2003 v M., J. M., ve svém bytě přechovávala neregistrovaný, střelbyschopný šestiranný revolver typu B., ač není držitelkou zbrojního průkazu. Současně byla obviněná Ing. D. M. uznána vinnou trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila jednáním popsaným pod bodem 2. ve výroku o vině téhož rozsudku, tedy tím, že dne 6. 3. 2003 v M. na poště odevzdala k poštovní přepravě na adresu L. M., C., K. W., F., zásilku, do níž vložila střelbyschopný neregistrovaný šestiranný revolver typu B., přestože k vývozu této zbraně do zahraničí neměla povolení ve formě zbrojního průvodního listu k vývozu ve smyslu § 44 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu. Za to byl obviněné Ing. D. M. uložen podle § 124 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. úhrnný peněžitý trest ve výměře 5 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněné stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 týdny. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl potom obviněné uložen trest propadnutí věci, a to šestiranného revolveru typu B. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Mostě napadla obviněná Ing. D. M. odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 4 To 186/2005, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněné Ing. D. M. doručen dne 28. 7. 2005, jejímu obhájci dne 26. 7. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 25. 7. 2005. Dne 27. 9. 2005 obviněná Ing. D. M. napadla prostřednictvím svého obhájce usnesení odvolacího soudu dovoláním, které dne 23. 11. 2005 doplnila a které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Naplnění prvního z nich shledává obviněná v tom, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily její jednání. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je podle názoru obviněné její trestní odpovědnost vyvozována výlučně z toho, že je vlastníkem nemovitosti, v níž se nacházel předmětný revolver, aniž by se soudy zabývaly dalšími okolnostmi relevantními pro právní posouzení. Přitom podle obviněné bylo prokázáno, že zbraň se nacházela v samostatném bytě, který neužívala, neboť ho užívali rodiče obviněné až do jejich smrti a poté její syn L. M. až do jeho odchodu do U. Jak dále obviněná dovozuje, revolver neměla nikdy ve své faktické moci s výjimkou nevědomého uložení igelitové tašky, v níž se nacházel, do poštovní zásilky, a nevěděla o místě uložení této zbraně ani s ním nebyla srozuměna. Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák. je úmyslným trestným činem, přičemž však podle názoru obviněné nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by ho spáchala, byť v nepřímém úmyslu. Obdobně obviněná Ing. D. M. nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů ohledně jednání popsaného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Podle obviněné se soudy především nezabývaly otázkou, zda vývoz měl být trvalý nebo jen dočasný, přičemž pokud nedošlo k žádnému vývozu zbraně, nemohl být ani dokonán trestný čin. Obviněná rovněž trvá na svém stanovisku, které uváděla již v průběhu dřívějšího řízení a podle něhož vložila igelitovou tašku i obsahem do krabice zásilky na základě telefonického požadavku svého syna, který se dožadoval zaslání osobních dokladů a písemností, přičemž zcela zřejmě vzala jinou tašku, než jakou měl syn na mysli. Obviněná přitom neměla jakýkoli důvod zjišťovat obsah tašky, měla však obecné znalosti o bezpečnostních opatřeních, bylo jí známo, že zásilky jsou zkoumány za pomoci rentgenu a byla by naprosto naivní, kdyby předpokládala doručení revolveru do U. Pokud jde o sdělení, které zaslala Celnímu úřadu v P. (správně mělo být v P.) a z něhož soudy obou stupňů dovozovaly její trestní odpovědnost, obviněná tvrdí, že je sepsal její syn L. M., zaslal jí ho prostřednictvím e-mailu a ona ho jen podepsala. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, obviněná Ing. D. M. považuje za předpoklad k uložení trestu propadnutí věci, aby věc náležela pachateli. To však údajně nebylo v její trestní věci prokázáno, neboť soudy obou stupňů se nezabývaly otázkou, jak nabyla předmětnou zbraň. Podle obviněné měl revolver ve svém držení a pravděpodobně i ve vlastnictví její otec K. K., který zemřel. V dědickém řízení pak byla usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 1. 1995, sp. zn. D 464/94, schválena dohoda o vypořádání dědictví po zemřelém otci obviněné, kterou jí však nebylo potvrzeno nabytí zbraně. Následně se proto mělo, jak uvádí obviněná, postupovat ve smyslu § 175x občanského soudního řádu, tedy mělo být rozhodnuto o dalším majetku zůstavitele. Podle obviněné její otec měl dvě dcery, tudíž nelze jednoznačně konstatovat, která z nich se stala vlastníkem zděděné zbraně. Obviněná Ing. D. M. závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a případně i předcházející rozsudek Okresního soudu v Mostě a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, případně Okresnímu soudu v Mostě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněné Ing. D. M. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněná s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zčásti namítá vadné hodnocení důkazů, čímž fakticky napadá skutková zjištění učiněná soudem. Nejvyšší soud je však vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, tudíž jejich údajná nesprávnost nemůže být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Pokud jde o další námitky, které odpovídají tomuto dovolacímu důvodu, má státní zástupce za to, že ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je dovolání opodstatněné. Z provedených důkazů podle názoru státního zástupce vyplývá, že předmětný revolver se nacházel v bytě, který obviněná neužívala, přičemž z pouhého vlastnictví domu s tímto bytem nelze dovodit naplnění znaku spočívajícího v přechovávání zbraně. Jak dále uvádí státní zástupce, ke zjištění, zda byl dům obviněné kolaudován jako jednobytový, když v takovém případě by se skutečně jednalo o byt obviněné, však dokazování nebylo prováděno. Státní zástupce se proto domnívá, že tvrzení obsažené ve skutkové větě, podle něhož obviněná přechovávala zbraň ve svém bytě, je v rozporu se skutkovými zjištěními a nemá v nich oporu. K další části dovolací argumentace obviněné Ing. D. M. týkající se jednání popsaného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvádí, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. Podle názoru státního zástupce byl skutek dokonán již předáním zásilky k poštovní přepravě, protože bylo zřejmé, že se nemůže jednat o krátkodobý vývoz s úmyslem zpětného návratu, neboť návrat zbraně by záležel na okolnostech, které obviněná nebyla schopna ovliv