5 Tdo 966/2012 – Nejvyšší soud

5 Tdo 966/2012-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2012 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 To 370/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 60/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 To 370/2011, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 16 T 60/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. M. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 16 T 60/2007, uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit tím, že jako jednatel obchodní společnosti Scarabeus, spol. s r. o., se sídlem Praha 6, Kladenská č. 540/34, IČO: 49689096, na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 11. 5. 2004 uzavřené mezi obchodní společností Scarabeus, spol. s r. o., a obchodní společností AIVision, s. r. o., se sídlem Praha 6, Vilímovská č. 634/19, IČO: 27131955, si u obchodní společnosti AIVision, s. r. o., objednal vytvoření databáze obchodních firem na internetových stránkách www.rejstrikfirem.cz, přičemž posledně jmenované obchodní společnosti poskytl klasifikátor produktů a služeb obchodních firem – položka průmysl a velkoobchod, který je výběrem a uspořádáním obsahu totožný s klasifikátorem KOMPASS WF.9 2006, k němuž vlastní licenci na území České republiky obchodní společnost Kompass Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 4, Čapkova č. 244/14, IČO: 47116854, a to bez jakéhokoli podstatného kvalitativního nebo kvantitativního vkladu a bez výslovného souhlasu pořizovatele databáze – klasifikátoru, když ke konečnému umístění klasifikátoru na webovou stránku www.rejstrikfirem.cz., tedy k zpřístupnění veřejnosti, došlo v přesně nezjištěné době koncem října 2004. Tím měl obviněný porušit ustanovení § 90 zákona č. 121/2000 Sb., v platném znění, a obchodní společnosti Kompass Czech Republic, a. s., způsobit škodu ve výši 3 500 000,- Kč. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku mu byl uložen i peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, přičemž podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Kompass Czech Republic, a. s., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného, které podal proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 To 370/2011, podle § 256 tr. řádu zamítl, neboť ho neshledal důvodným. Obviněný M. M. podal dne 19. 12. 2011 proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, přičemž odvolací soud neprovedl důkazy, na základě nichž by bylo možné učinit závěr o tom, že obviněný poskytl obchodní společnosti AIVision, s. r. o., databázi totožnou s tou, která byla v majetku obchodní společnosti Kompass Czech Republic, a. s. Obviněný zde poukázal na výpovědi svědků P. Z. a P. Č. a jak dále zdůraznil, předmětnou databázi vytvořila, zpřístupnila veřejnosti a provozovala obchodní společnost AIVision, s. r. o. Podle přesvědčení obviněného si on neobjednal vytvoření databáze, protože předmětem smlouvy, kterou uzavřel s posledně jmenovanou společností, bylo vytvoření internetové aplikace s názvem „rejstrikfirem.cz“ v podobě grafického návrhu úvodní stránky, struktury databáze a webového rozhraní. Obviněný považuje za nejasné, v jakém významu se v rozsudku soudu prvního stupně používá pojem „klasifikátor“. Podle jeho názoru je definice tohoto pojmu, kterou učinil znalec ve svém posudku, nepřiléhavá, přičemž i samotný znalecký posudek je nepřezkoumatelný zejména z toho důvodu, že znalec označil za synonyma pojmy „klasifikátor“ a „databáze“. Znalec rovněž neuvedl, v čem je klasifikátor Kompass WF.9 2006 jiný než jiné klasifikátory a v čem má spočívat podstatný kvalitativní nebo kvantitativní vklad jeho tvůrce. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 To 370/2011, a aby ho postupem podle § 265m tr. řádu zprostil obžaloby. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. M. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru námitky obviněného směřují pouze proti rozhodným skutkovým zjištěním, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, takže nejsou způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Proto státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný M. M. ho uplatnil s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože námitky obviněného částečně odpovídají tomuto dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o který opřel obviněný M. M. své dovolání, je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný M. M. však v části své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním, popřípadě se domáhá jiného hodnocení určitých důkazů (výpovědí svědků a znaleckého posudku). Tím obviněný především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněný dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku popsaného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávné použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně p