7 Td 50/2019 — Nejvyšší soud

7 Td 50/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2019 Spisová značka:7 Td 50/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.50.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Delegace Místní příslušnost Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 tr. ř. § 25 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 50/2019-12856 USNESENÍ Nejvyšší soud ve věci obviněného M. Z., nar. XY, a spol., vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 návrh obviněné S. B., nar. XY, občanky Slovenské republiky, trvale bytem XY, na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto: Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze. Podle § 25 tr. ř. se věc odnímá Městskému soudu v Praze a přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně. Odůvodnění: 1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočka ve Zlíně podala dne 22. 1. 2019 u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně obžalobu na obviněného M. Z., dalších pět fyzických osob a dvě obchodní společnosti, pro trestné činy uvedené v obžalobě. U obviněné S. B. pro [u jednání pod body 1a), 1b), 1c) 1d) obžaloby] zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2. tr. zákoníku. Jednání obviněných je popsáno ve skutkové větě obžaloby. 2. Ve věci bylo konáno hlavní líčení ve dnech 25. 3. 2019 a 26. 3. 2019 (č. l. 12 747 a násl. tr. spisu). 3. Obviněná svým obsáhlým podáním, které bylo Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně doručeno dne 25. 3. 2019 (č. l. 12 736 a násl. tr. spisu) učinila návrh na postup podle § 25 tr. ř. a odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze. Návrh doplnila dále podáními ze dne 17. 6. 2019 (č. l. 12 833 tr. spisu) a ze dne 19. 6. 2019 (doručeným přímo Nejvyššímu soudu dne 19. 6. 2019). Uvedla, že dne 22. 1. 2019 byla na ní a další osoby podána krajskou státní zástupkyní obžaloba u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Podání obžaloby (podle slov obviněné) na jakousi organizační složku krajského soudu jiného kraje a vlastně neexistující krajský soud prvního stupně, považuje za porušení jejích práv na spravedlivý proces, kdy tento postup v ní vyvolává údajně oprávněné obavy o kompetenci této pobočky k rozhodnutí ve věci. Dále uvádí, že poškozenou je v dané věci Česká republika zastoupená Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8. Z toho podle obviněné vyplývá, že místem spáchání trestného činu byla Praha a místně příslušný má být Městský soud v Praze, který má podle obviněné zkušenosti, personální a odborné obsazení na řešení složitých věcí, jakou je i tato věc. Naopak se obviněná domnívá, že nějaká organizační složka Krajského soudu v Brně ve Zlíně, určitě nemá schopnost spravedlivě a vysoce fundovaně ve věci rozhodnout. Obviněná má dále obavy, že mezi policejními složkami, státním zastupitelstvím ve Zlíně a samotnou soudkyní existují jisté vztahy (podle slov obviněné „partizánská skupina“), které vyvolávají obavu o pouhém opsání obžaloby do podoby rozsudku. O této obavě svědčí podle obviněné skutečnost, že soudkyně bez toho, aby prostudovala spis, rovnou nařídila hlavní líčení. Podle obviněné mělo být nařízeno předběžné projednání obžaloby, věc měla být delegována skutečnému soudu – Městskému soudu v Praze a neměla by být projednávána pouhou organizační složkou. Obviněná dále uvedla, že na předvolání k hlavnímu líčení je podepsána pouze předsedkyně senátu JUDr. I. Šperlichová a nikoli celý senát. Nesouhlasí s tímto postupem a v této souvislosti namítla, že ona má právo znát jména všech osob, které ji budou soudit, aby případně mohla vznést námitku podjatosti, kdyby některá z daných osob měla vztah k některé ze stran. Podle obviněné jí složení senátu nesdělil ani její obhájce a nepodařilo se jí to zjistit ani telefonickým dotazem na soud. V této části návrhu obviněná popsala praxi u soudů ve Slovenské republice. Systém soudnictví v České republice považuje za „idiotný“. Pobočka krajského soudu ve Zlíně je podle ní nekompetentní k projednání věci. Podle svých slov zjišťovala na Slovensku, jaký bude postup při uznání rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, přičemž jí údajně bylo řečeno, že rozsudek takového soudu nebude uznán. Podle obviněné je proto třeba přikázat věc k projednání Městskému soudu v Praze, který je místně i věcně příslušný, když v konečné fázi řetězce byl skutek dokonán v Praze a skutečnost, že dva z obviněných mají bydliště ve Zlínském kraji, neopravňuje k podání obžaloby ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně. V této části návrhu popsala systém soudnictví na Slovensku, s tím, že nesouhlasí se systémem soudů v České republice. Na základě výše uvedeného trvá na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání Městskému soudu v Praze, který má plné odborné obsazení a je místně příslušný vzhledem k poškozené straně, a to České republice zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, uzemní pracoviště pro Prahu 8. Obviněná na doplnění uvedla, že podává také podnět Ústavnímu soudu, zda jsou pobočky krajských soudů v souladu s Ústavou České republiky. Podáním ze dne 17. 6. 2019 urgovala obviněná rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci jejího návrhu na delegaci. V tomto podání kritizuje postup předsedkyně senátu JUDr. I. Šperlichové, která podle ní porušila její právo na spravedlivý proces, poučuje ji, že pokud byl podán návrh na postup podle § 25 tr. ř., je to překážka konání hlavního líčení, které tedy mělo být usnesením odročeno na neurčito. Obviněná dále nesouhlasí s tím, že na ní byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Podáním ze dne 19. 6. 2019 obviněná opět urgovala vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrhu na delegaci, který podala přímo u Nejvyššího soudu a jehož obsahem je návrh na delegaci ze dne 25. 3. 2019. 4. Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněné (včetně doplnění nacházejících se v trestním spisu) na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru. Obviněná ačkoli své podání nazvala jako návrh na odnětí věci, v jeho obsahu několikrát zpochybnila místní příslušnost Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně s tím, že místně příslušný by měl být Městský soud v Praze s ohledem na místo vzniku následku trestného jednání obviněných. Osobou poškozenou je v dané věci Česká republika zastoupená Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8, kde podle obviněné byl v konečné fázi řetězce skutek ukončen. 5. Nejvyšší soud se proto nejprve zabýval otázkou místní příslušnosti soudu k projednání věci. Zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 odst. 1 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru. 6. Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom třeba považovat především místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, avšak i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle § 21 odst. 2 tr. ř. koná společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu, tj. o trestném činu s nejpřísnější sazbou. 7. V posuzované věci je zřejmé, že trestné činnosti, obžalobou kvalifikované jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, se měli všichni obvinění dopustit společně jako spolupachatelé (§ 23 tr. zákoníku). Přísnějším z těchto trestných činů je zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění jsou viněni v podstatě z toho (podle právní věty), že jako členové organizované zločinecké skupiny úmyslným společným jednáním ve větším rozsahu zkrátili daň a vylákali výhodu na dani a spáchali takový čin nejméně se dvěma osobami. Podle obžaloby po předchozí vzájemné domluvě a podrobném naplánování zamýšlené trestné činnosti v úmyslu vylákat výhodu na da