7 Tdo 646/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 646/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 7. 2009 Spisová značka:7 Tdo 646/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.646.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 646/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 8. 7. 2009 dovolání obviněného M. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 64/2005 a rozhodl takto: Podle § 2651 odst. 2 tr. ř., § 265m odst. 1 tr. ř. per analogiam se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007, d o p l ň u j e tak, že odvolání obviněného M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 4 T 64/2005, se podle § 256 tr. ř. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 4 T 64/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným návodem k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 1.000.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na deset měsíců a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti na čtyři léta, přičemž současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 1 T 31/2003, a další obsahově navazující rozhodnutí. Souhrnný trest byl obviněnému M. S. uložen za trestné činy, jimiž byl uznán vinným citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze, a dále za pokus trestného činu zkrácení daně podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným citovaným rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích. Jako návod k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v tom, že obvinění M. S. a S. M. a dále samostatně stíhaný M. M. po předchozí domluvě s již odsouzenými M. H. a K. S. a rozdělení úkolů při plánovaném přepadení podnikatele J. B., o jehož finanční situaci a uložení peněz získal a poskytl informace obviněný M. S., dne 27. 3. 1999 kolem 8.00 hodin v obci Č., okr. P., obviněná S. M. svým autem přivezla M. M. do blízkosti místa činu, kde zůstala a čekala, aby mohla zajistit jeho odjezd, M. M. s M .H. a K. S. po předložení pozměněných průkazů Policie České republiky a pod záminkou předstírané domovní prohlídky vnikli do domu poškozeného J. B., dům za jeho přítomnosti prohledali, z trezorů odcizili hotovost ve výši nejméně 2.415.376,- Kč, za účelem údajného dalšího policejního šetření poškozeného spoutali, odvezli ho do katastru obce Z., okr. S., kde ho připoutali ke stromu, a uloupenou hotovost si mezi sebe všichni rozdělili (bod VII rozsudku Krajského soudu v Praze). Jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval v tom, že obviněný M. S. od přesně nezjištěné doby do 7. 9. 2004 bez oprávnění k výjimce ze zákona si opatřil a přechovával v místě faktického bydliště ve V., B., okr. P., 16 nábojů ráže 9 mm Luger značky Sintox s měděnou střelou a expanzní dutinou, ačkoli na uvedené střelivo se vztahuje ustanovení o zakázaných zbraních podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, a dále si opatřil a přechovával 99 nábojů ráže 7,65 mm Browning, 700 nábojů ráže 9 mm, 50 nábojů ráže 7,65 mm Browning, 34 nábojů ráže .22 Long Rifle, 20 nábojů ráže 9 mm Luger značky CCI s hromadnou střelou tvořenou náplní olověných bročků, přičemž platnost jeho zbrojního průkazu skončila dne 2. 12. 2002 (bod VIII rozsudku Krajského soudu v Praze). Kromě toho bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze rozhodnuto ohledně dalších dvanácti obviněných. O odvoláních, která podali státní zástupce mimo jiné v neprospěch obviněného M. S. proti výroku o trestu, obviněný M. S. proti jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu, dalších devět obviněných a čtyři poškození, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 2 To 14/2007. Ve věci obviněného M. S. bylo rozhodnuto tak, že z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Praze podle § 259 odst. 2, 3 tr. ř. doplněn výrokem, jímž byl obviněnému M. S. podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci (tento trest postihoval zabavené náboje). Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájců Mgr. J. G. a JUDr. R. N. v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém jeho se týkajícím rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), k) tr. ř. Obviněný především namítl, že napadeným rozsudkem nebylo rozhodnuto o jeho odvolání. V tom spatřoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V této souvislosti zpochybnil také právní moc rozsudku. Dále obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutku jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině návodem k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. namítl, že skutek, tak jak byl zjištěn Krajským soudem v Praze, nedává potřebný podklad pro tuto kvalifikaci a že mohl být posouzen jen jako návod k trestnému činu krádeže. Tento názor obviněný odůvodnil tím, že násilí proti poškozenému bylo excesem spolupachatelů činu. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný uplatnil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním Krajského soudu v Praze a proti tomu, jak tento soud hodnotil důkazy, přičemž tyto námitky se odvíjely od tvrzení obviněného, že s věcí neměl nic společného. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. obviněný namítl, že skutková zjištění Krajského soudu v Praze nejsou podkladem pro závěr, že se dopustil tohoto trestného činu, a zvláště zdůraznil nedostatek úmyslného zavinění. Namítl také to, že výrokem o vině nebyla dodržena totožnost skutku, pro který byl uznán vinným, se skutkem, pro který byla podána obžaloba a předtím zahájeno trestní stíhání. Konečně obviněný vytkl, že jeho trestní stíhání pro skutek posouzený jako návod k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. bylo nepřípustné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle obviněného šlo o nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tuto námitku obviněný spojoval s tím, že pokud by skutek byl v souladu s jeho názorem kvalifikován jako návod k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 247 odst. 1, 3 tr. zák., byl by namístě závěr, že došlo k promlčení trestního stíhání podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Jinak obviněný s odkazem na odvolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze znovu uplatnil ještě řadu dalších námitek proti postupu řízení, aniž tyto námitky spojil s některým ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný M. S. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby sám ve věci rozhodl v intencích jeho dovolání. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze podali také další čtyři obvinění. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 7 Tdo 410/2009, byla věc obviněného M. S., pokud jde o jeho dovolání, vyloučena podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. ohledně obviněného M. S. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání tohoto obviněného je důvodné pouze v části, v níž se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ve zbývajícím rozsahu je dovolání obviněného M. S. dílem nedůvodné a dílem podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Obviněný nedůvodně zpochybňoval právní moc napadeného rozsudku. Rozsudek Vrchního soudu v Praze je pravomocný podle § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože zákon proti němu nepřipouští odvolání. Lze jen dodat, že právní moc rozsudku je jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle § 265