7 Tdo 977/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 977/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:15. 9. 2010 Spisová značka:7 Tdo 977/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.977.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 12. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 123/11doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr.odmítnuto11.14.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 977/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 o dovolání obviněného Mgr. O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 104/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. O. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 1 T 104/2008, byl obviněný Mgr. O. K. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T 33/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 6 To 97/2009, byl obviněnému podle § 158 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora na dobu šesti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T 33/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3 2009, sp. zn. 6 To 97/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená I. M. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), d, f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za dva trestné čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, uložil podle § 158 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora a zaměstnance soudního exekutora na dobu šesti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené I. M. na náhradu škody částku 18.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. soud tímto rozsudkem odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný především poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, vydané v jiné jeho trestní věci obdobného obsahu, jehož závěry se snaží aplikovat i na posuzovanou trestní věc. Namítl, že výrok o vině postrádá jakékoliv konkrétní skutkové zjištění, které by vyjadřovalo zákonný znak, že chtěl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Uvedl, že motivem jeho jednání nebyl úmysl způsobit jinému škodu nebo se neoprávněně obohatit a je přesvědčen, že závěry o jeho nepřímém úmyslu jsou pouhými předpoklady. Podle něj je v dané věci podstatné, kdy se dověděl, že společné jmění manželů bylo zrušeno rozhodnutím soudu. Namítl, že v žádném z napadených rozsudků v jeho věci není uvedeno, kdy se o této skutečnosti dověděl. Obviněný poukázal na to, že velkou část úkonů neprováděl jako exekutor sám, ale byly učiněny jeho zaměstnanci. Pokud však jde o nedostatečnou řídící činnost exekutora nad exekutorskými koncipienty a kandidáty, jde podle něj pouze o odpovědnost majetkovou a disciplinární. Dodal, že ustanovení § 13 exekučního řádu není dostatečným podkladem pro trestní odpovědnost exekutora. Je přesvědčen, že jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena a hodnocení subjektivní stránky bylo učiněno v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný také upozornil na skutečnost, že kárná komise exekutorské komory jej zprostila kárné obžaloby. Podle něj jde v posuzovaném případě pouze o skutkový omyl negativní. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil totožné námitky jak v rámci své dosavadní obhajoby, tak i v řízení o odvolání, a dodala, že soud druhého stupně se s uplatněnými námitkami náležitě vypořádal. V souvislosti s námitkou dovolatele, že znak „způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ není podrobně vyjádřen v popisu skutku, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 11 Tdo 899/2009, v němž soud mimo jiné uvedl, že „… dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán v případě, kdy skutek je ve výroku rozsudku popsán nedostatečně, nepřesně, neobratně či neúplně, ačkoli z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud příslušné skutkové zjištění učinil, protože vadný popis skutku (nejčastěji spočívající v nekompletním vyjádření tzv. právní věty ve výroku o vině rozsudku) není ještě sám o sobě porušením hmotného práva, ale porušením procesního ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. o náležitostech rozsudečného výroku.“ Obviněný se podle nejvyšší státní zástupkyně snaží svými námitkami bagatelizovat škodlivost svého protiprávního jednání a přenášet vinu na podřízené pracovníky exekutorského úřadu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že řadoví zaměstnanci jeho exekutorského úřadu neměli při vydávání exekučních příkazů žádnou rozhodovací pravomoc. Podle ní nelze jakkoli zpochybňovat subjektivní stránku uvedených trestných činů, a to ať jde o naplnění znaku „způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ nebo znaku „vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu“. Obviněný jako osoba s uceleným právnickým vzděláním a při vědomí právního stavu v majetkových poměrech poškozené a jejího manžela si musel být vědom, že svými opatřeními vykonává svěřenou pravomoc způsobem, jenž odporuje zákonu, ale současně tato opatření nezbytně a samou svou povahou přinášejí neoprávněný majetkový prospěch jeho klientům, tj. oprávněným, jejichž nároky byly uspokojeny z jiného zdroje než z majetku povinného, a také prospěch jemu samému v podobě neodůvodněných příjmů jeho úřadu. Současně si musel být vědom i toho, že tato opatření působí i škodu poškozené, která se dokonce ani v den vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nedomohla svých majetkových práv, která obviněný narušil svým protiprávním jednáním. Obviněný se ani nepokusil napravit způsobený protiprávní stav. Pokud