7 Tz 40/2001 — Nejvyšší soud

7 Tz 40/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2001 Spisová značka:7 Tz 40/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:7.TZ.40.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tz 40/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 28. března 2001 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ČR ve prospěch i v neprospěch obviněného I. V. S., proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 1 T 108/2000, a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 1 T 108/2000, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se podle zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že od 13. 8. 1999 do 21. 7. 2000 do 00.15 hod. se zdržoval v Hradci Králové v České republice, ačkoliv mu bylo rozhodnutím Policie ČR, odboru Cizinecké a pohraniční policie č. j. PJM-597/OCP-KPE-ZP-4/99 ze dne 14. 7. 1999, které nabylo právní moci dne 30. 7. 1999, zakázáno na území České republiky pobývat do 14. 7. 2009 a lhůta k vycestování z území České republiky byla určena do 13. 8. 1999, tedy mařil výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že se zdržoval na území republiky, ačkoliv mu byl pobyt na území republiky zakázán. Za uvedený delikt byl obviněný I. V. S. podle § 171 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění na dobu osmi let. Odsuzující rozsudek nabyl dne 24. 10. 2000 právní moci. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 1 T 108/2000, které rovněž nabylo právní moci dne 24. 10. 2000, byl obviněný I. V. S. vzat podle § 350c odst. 1 tr. řádu do vyhošťovací vazby s tím, že tato vazba potrvá do realizace výkonu trestu vyhoštění. V průběhu úkonů směřujících k realizaci pravomocně uloženého trestu vyhoštění, provedených v rámci vykonávacího řízení, a při ověřování totožnosti obviněného bylo zjištěno, že se nejedná o I. (V.) S., ale o osobu jménem I. S. Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie poté sdělilo okresnímu soudu, že může realizovat trest vyhoštění jen na základě právoplatného rozsudku a požádalo tento soud o přijetí opatření vedoucích ke změně, resp. opravě jména cizince v rozsudku na základě jeho skutečné totožnosti. Ministr spravedlnosti poté podal proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 1 T 108/2000, ve lhůtě uvedené v ust. § 272 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona s tím, že citovaným rozhodnutím byl porušen zákon v ustanovení § 120 odst. 2 tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obviněného I. V. S. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti argumentoval tím, že podle § 120 odst. 2 tr. řádu musí být obžalovaný v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, případně jinými údaji, potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného i útvar, jehož je příslušníkem. Z obsahu spisu však vyplynulo, že obviněný I. V. S. úmyslně používal v průběhu celého trestního řízení jiné jméno. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným rozsudkem okresního soudu byl ve prospěch i v neprospěch obviněného I. V. S. porušen zákon v ustanovení § 120 odst. 2 tr. řádu, aby tento rozsudek včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí zrušil a dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu. Podle § 266 odst. 1 tr. řádu může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, výhradně tehdy, jedná-li se o rozhodnutí pravomocné. Nejvyšší soud proto z pohledu procesních podmínek řízení o stížnosti pro porušení zákona nejprve zkoumal, zda - a to i s ohledem na charakter procesních výhrad ministra spravedlnosti, uplatněných v podané stížnosti pro porušení zákona, podaný mimořádný opravný prostředek vskutku směřuje proti pravomocnému rozsudku okresního soudu. Obdobné případy, které se až dosud v soudní praxi vyskytly, názorně ukazují, že vliv záměny obviněného s jinou osobou je z hlediska právní moci v trestním řízení diferencovaný. Orgány činné v trestním řízení proto musí už proto věnovat náležitou pozornost totožnosti osoby, kterou stíhají jako obviněného, což platí nejen z důvodu předcházení případům, kdy stíhané osoby používají falešné doklady o své totožnosti, ale i proto, že se vyskytují případy, kdy je stíhána osoba, jejíž totožnost se hned nepodaří spolehlivě zjistit a totožnost je zjištěna nebo upřesněna teprve dodatečně. Výsledek naznačeného upřesnění přitom může být i takový, že stíhaná osoba je identifikována jinak než na počátku trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení proto musí mít jasno i v tom, zda a jak případné nesrovnalosti v identitě či označení obviněného a dodatečné změny, ke kterým popřípadě v tomto ohledu dojde, ovlivňují právní moc dosud vydaných rozhodnutí. V úvahu přitom přichází především záměna obviněného s jinou osobou, nebo případ, kdy se za obviněného vydává jiná osoba a konečně procesní situace, kdy se naopak obviněný vydává za jinou osobu. Nejvyšší soud České republiky je toho názoru, že spočívá-li záměna v tom, že za obviněného se vydává jiná osoba, které je vyhlášeno a doručeno rozhodnutí místo toho, aby bylo vyhlášeno a doručeno skutečnému obviněnému, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud není doručeno obviněnému jako tomu, kdo je fyzicky identický s tím, o kom bylo skutečně rozhodnuto. Spočívá-li však, jako v přezkoumávaném případě obviněného I. V. S., resp. S., záměna v tom, že obviněný se vydává za jinou osobu, ale rozhodnutí je vyhlášeno a doručeno obviněnému ve smyslu jeho fyzické identity s tím, o kom bylo rozhodnuto, nabývá rozhodnutí právní moci a okolnost, že obviněný vystupoval pod cizím jménem, není relevantní a nemá pro otázku právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí význam. Nejvyšší soud České republiky tudíž za tohoto stavu věci přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost a odůvodněnost výroku napadeného pravomocného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, jakož i správnost postupu řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo. Shledal však, že stížnost pro porušení zákona, podaná ve prospěch obviněného I. V. S. ministrem spravedlnosti České republiky, není důvodná, neboť k porušení zákona nedošlo ani ve směrech stěžovatelem vytýkaných, ani v ohledu jiném. Zákon přitom nebyl porušen ani v neprospěch obviněného, ale ani v jeho prospěch. Z obsahu spisu vyplývá, že obvinění z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. bylo dne 21. 7. 2000 vyšetřovatelem Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové pod ČVS: OVHK-1193/10-2000 sděleno osobě, která vystupovala pod jménem I. V. S. Znaleckým posudkem z oboru daktyloskopie bylo přitom posléze potvrzeno, že daktyloskopické otisky I. V. S., nar. 21. 12. 1970, pořízené dne 14. 7. 1999 u cizinecké a pohraniční policie Správy Jihomoravského kraje Policie České republiky v Brně, jsou shodné s otisky jmenovaného, pořízenými dne 21. 7. 2000 u Okresního úřadu vyšetřování v Hradci Králové. Osoba, které bylo sděleno shora citované obvinění, je tudíž v každém případě totožná s osobou, které byl pravomocným rozhodnutím Policie ČR, odboru Cizinecké a pohraniční policie č. j. PJM-597/OCP-KPE-ZP-4/99 ze dne 14. 7. 1999 zakázán na území České republiky pobyt do 14. 7. 2009 a které byla současně lhůta k vycestování z území České republiky určena do 13. 8. 1999. Dotyčný podepsal jménem „S.\", napsaným azbukou, celou řadu písemností: např. dne 21. 7. 2000 tímto způsobem potvrdil převzetí opatření o ustanovení tlumočníka (viz číslo listu 10 spisu), téhož dne, tj. 21. 7. 2000, takto podepsal adekvátní část protokolu o zadržení podezřelé osoby (číslo listu 13) a záznamu o předání osoby do policejní cely (viz číslo listu 14 spisu), a stejně podepsal protokol o výslechu obviněného na Okresním úřadu vyšetřování v Hradci Králové (viz č