8 Tdo 1036/2017 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1036/2017 citace  Právní věta:Trestní stíhání dítěte mladšího patnácti let jako osoby, která není trestně odpovědná, nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř., proto není podstatné, zda v dané věci byl, či nebyl dán souhlas poškozeného s trestním stíháním ve smyslu § 163 tr. ř. Podle § 96 z. s. m. soud pro mládež postupuje v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle hlavy III. tohoto zákona podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Řízení trestní a řízení ve věcech dětí mladších patnácti let jsou svojí povahou zcela odlišná, upravují je různé právní předpisy, jde o různá odvětví práva, analogii zákona a ani analogii práva zde nelze použít. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 241a odst. 1 o. s. ř. Datum rozhodnutí:29. 11. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1036/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1036.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení proti dětem mladším patnácti let Souhlas poškozeného s trestním stíháním Zastavení trestního stíhání Dotčené předpisy:§ 90 odst. 1 z. s. m. § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. § 163 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 2. 2018 Publikováno ve sbírce pod číslem:47 / 2018 Anotace:Okresní státní zastupitelství podalo v právní věci dítěte mladšího patnácti let návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m. Soud I. stupně o tomto návrhu rozhodl tak, že se řízení podle § 93 odst. 1 písm. a) z. s. m. zastavuje. Dále soud I. stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou zahájení trestního stíhání dítěte mladšího 15 let jako osoby, která není trestně odpovědná. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1036/2017-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy v právní věci dítěte mladšího patnácti let “QQQQQ“ *), zastoupeného opatrovníkem JUDr. Vojtechem Dragúnem, advokátem se sídlem v Plzni, Železniční 7, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, pod sp. zn. 22 Rod 15/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 Rodo 5/2016, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 Rodo 5/2016, a usnesení Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 22 Rod 15/2016, se zrušují a Okresnímu soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, se věc vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever podalo dne 30. 9. 2016 u Okresního soudu Plzeň-sever, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let „QQQQQ“ (dále též jen „nezletilý”) návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. s. m.“), a to výchovné povinnosti spočívající ve vykonání bezplatně ve volném čase společensky prospěšné činnosti určitého druhu v rozsahu 20 hodin podle § 93 odst. 1 písm. a) z. s. m. Návrh odůvodnilo tím, že z obsahu spisu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň-venkov, Obvodní oddělení Nýřany, č. j. KRPP-118392-34/TČ-2016-031116, se podává, že policejní orgán usnesením ze dne 16. 9. 2016, které nabylo právní moci dne 22. 9. 2016, podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložil věc podezření ze spáchání činu jinak trestného krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit „QQQQQ“, protože pro nedostatek věku není trestně odpovědný. 2. Předmětného činu jinak trestného, který by i podle státního zástupce naplnilo skutkovou podstatu provinění krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za užití § 6 odst. 1 z. s. m., se měl nezletilý dopustit tím, že v období od měsíce května 2016 do 14. 6. 2016 v místě svého bydliště ve V., ul. K., v rodinném domě ze šperkovnice uložené v šatně vedle ložnice odcizil dva snubní prsteny ze žlutého zlata, jeden řetízek ze žlutého zlata, kdy tyto šperky následně zpeněžil a získané peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč poté užil ke své potřebě, čímž své matce I. V., odcizením způsobil škodu dle odborného vyjádření ve výši 6 300 Kč. 3. Okresní soud Plzeň-sever, soud pro mládež, o tomto návrhu okresního státního zastupitelství rozhodl usnesením ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 22 Rod 15/2016, tak, že se řízení ve věci návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. a) z. s. m. zastavuje. V dalším rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, podle soudu prvního stupně je v posuzované věci dán nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř., poněvadž poškozená a současně matka nezletilého nedala souhlas s jeho trestním stíháním, po poučení policejním orgánem podle § 163 tr. ř. prohlásila, že si výslovně nepřeje, aby byl její syn „QQQQQ“, pro tento čin trestně stíhán. Ačkoliv zákon o soudnictví ve věcech mládeže v hlavě III. na takovou procesní situaci nepamatuje, nelze připustit, aby se nezletilý ocitl v horším postavení než dospělý delikvent nebo mladistvý, a ustanovení § 163 tr. ř. je nutno vykládat analogicky ve prospěch nezletilého. Za takových okolností okresní státní zastupitelství nemělo podávat návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 z. s. m. Protože soud nemá pravomoc k projednání dané věci, řízení zastavil. 5. Citované rozhodnutí napadlo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 Rodo 5/2016, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že státu se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 7 Rodo 5/2016, podalo Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever podle § 237 o. s. ř. dovolání zaměřené proti výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel odkázal na důvod dovolání uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a vytkl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru soudy obou stupňů pochybily, když soud prvního stupně zastavil řízení a soud druhého stupně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, přestože pro zastavení řízení nebyly splněny podmínky a soud prvního stupně měl o návrhu okresního státního zastupitelství na uložení opatření nezletilému jednat. 7. Dovolatel zdůraznil, že se nelze ztotožnit se závěry soudů prvního a druhého stupně, neboť cílem řízení ve věcech dětí mladších patnácti let není dítě potrestat, ale zejména na ně výchovně působit. O návrhu okresního státního zastupitelství měl nalézací soud jednat. Podle 163 tr. ř. je třeba se na souhlas poškozeného výslovně ptát ještě před zahájením trestního stíhání, k čemuž však vůbec nemohlo dojít, neboť se jedná o trestně neodpovědného nezletilého. Ustanovení § 163 a § 163a tr. ř. se sice uplatní i v řízení v trestních věcech mladistvých, nikoli však v řízení podle hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. III. ÚS 3820/13, v němž tento soud připomněl, že v řízení podle hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže soud pro mládež postupuje podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, nestanoví-li tento zákon jinak. Zákon v této hlavě neodkazuje na žádné z ustanovení trestního řádu, tedy ani na § 163. Nelze proto uvažovat ani o analogii zákona či práva, protože jde o různé právní předpisy a různá odvětví práva. Trestní stíhání dítěte mladšího patnácti let nelze zahájit, není tedy podstatné, že v dané věci nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání ze strany poškozené matky nezletilého. Již nalézací soud měl podaný návrh okresního státního zastupitelství projednat a popř. zamítnout či mu vyhovět, nikoli však řízení zastavit, když k zastavení by mohlo dojít (jen) za situace, že by navrhovatel vzal v průběhu řízení svůj návrh zpět. Jestliže je trestní stíhání dítěte mladšího patnácti let podle trestního řádu a zákona o soudnictví ve věcech mládeže nepřípustné, je argumentace soudu prvního stupně i soudu odvolacího ohledně nesouhlasu se zahájením trestního stíhání