8 Tdo 665/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 665/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1e Datum rozhodnutí:24. 10. 2007 Spisová značka:8 Tdo 665/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.665.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 665/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2007 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 4 To 71/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 8/2002, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 4 To 71/2006, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 48 T 8/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 48 T 8/2002, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Odsouzen byl za tento trestný čin podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti roků. Tento rozsudek napadl obviněný P. K. odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 4 To 71/2006, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. K. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a skutek, jehož se obviněný dopustil, vymezil tak, že jako soukromý podnikatel – fyzická osoba, podnikající pod obchodním jménem P. K. – R., poté, co na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel dne 20. 3. 1995 s kožedělným družstvem S. (dále jen „družstvo S.“), v níž byla sjednána též výhrada vlastnictví zboží pro prodávajícího až do doby zaplacení kupní ceny (podle § 445 zák. č. 513/1991 Sb.), odebral od tohoto družstva ve dnech 22. 3. 1995 a 19. 5. 1995 celkem 19.617 párů obuvi v celkové hodnotě 9.361.340,- Kč, které mu byly družstvem dodány do jeho skladu v R. n. L., přičemž s tímto zbožím přes nesouhlas jeho vlastníka s vývozem do zahraničí naložil tak, že dne 20. 6. 1995 v R. n. L. prodal 8.315 párů obuvi na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1995 a jejího doplňku ze dne 19. 6. 1995 prodal společnosti V.-Z., a vyvezl do R., následně pak je na základě smlouvy ze dne 25. 6. 1995 prodal v K., v R., se souhlasem společnosti V.-Z. dalšímu odběrateli – společnosti B., v blíže nezjištěné době od 22. 3. 1995 do 22. 6. 1995 v R. n. L. prodal 3.600 párů obuvi společnosti L. – R. C., v blíže nezjištěné době od 22. 3. 1995 do 22. 6. 1995 v R. n. L. prodal 4.023 párů obuvi nezjištěným osobám či společnostem, přičemž s ohledem na okolnosti prodeje a charakter odběratelů, zejména nedostatečné smluvní zajištění úhrady zboží, byl srozuměn s tím, že za zboží mu nebude z jejich strany zaplaceno a ani jeho finanční situace úhradu neumožňuje, a tudíž zboží nebude poškozenému družstvu a současně majiteli zaplaceno ani vráceno. Za odebrané zboží dne 30. 5. 1995 v hotovosti uhradil pouze částku 61.656,- Kč (v rámci platby 200.000,- Kč i za jiné zboží) a vrátil z něj pouze 3.679 párů obuvi v celkové hodnotě 1.816.369,- Kč; poškozenému družstvu popsaným jednáním způsobil škodu ve výši 7.483.315,- Kč. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 5 T 104/2005, doručeným mu 21. 3. 2006, jenž nabyl právní moci dne 21. 3. 2006, byl obviněný P. K. odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu provozování živnosti s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti roků. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 3.000,- Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 5 T 104/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 48 T 8/2002, podal obviněný P. K. prostřednictvím obhájce JUDr. B. R. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., neboť proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, když trestní řízení trvající devět let orgány činné v trestním řízení bezdůvodně neúměrně prodlužovaly, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. K této druhé námitce obviněný uvedl, že skutek popsaný ve výrokové větě rozsudku, a následně soudem nesprávně, nelogicky a nepřesvědčivě zdůvodněný, není trestným činem. Tento názor opřel o argument, že kupní smlouva s družstvem S. je neplatná především pro absenci jejího předmětu, u něhož chybí přesná specifikace zboží i jeho ceny. Při neplatnosti této smlouvy označil za neplatné z ní vyplývající i vedlejší ujednání o výhradě vlastnictví. Obdobné nedostatky shledal i v dalších smlouvách uzavřených s poškozeným družstvem, které jsou označené jako „objednávky“. Jejich neplatnost shledal v tom, že smlouvy byly za družstvo podepsány ing. E. K., ač tato nebyla členkou žádného statutárního orgánu družstva ani jeho ředitelkou a z jejich obsahu plyne, že nebyla k tomuto úkonu ani pověřena některým ze statutárních orgánů družstva. Z těchto důvodů způsobujících neplatnost předmětné smlouvy obviněný dovodil nedostatek objektivní stránky za vinu mu kladeného trestného činu, protože se stal vlastníkem odkoupeného zboží momentem jejího předání a převzetí na základě ústně sjednané kupní smlouvy. Dále zdůraznil, že podle obsahu proběhlých ústních jednání mezi oběma smluvními stranami bylo zboží určeno k dalšímu prodeji třetí osobě v R. f., a že kupní smlouvy na odebrání zboží obchodními společnostmi V.-Z. a B. byly řádně uzavřené a byly platné. Po předání zboží ruským partnerům vyvíjel úsilí směřující k právní jistotě zaplacení pohledávky tím, že dne 27. 6. 1995 došlo ze strany obchodní společnosti T. B., a. s., k ručitelskému prohlášení, že splní veškeré závazky plynoucí ze smluv uzavřených se společností B. Obviněný k celé situaci zdůraznil, že uvedené obchodní problémy byly způsobeny v důsledku tzv. obchodního rizika, což soudy pominuly. Trval na tom, že od počátku měl v úmyslu plně uhradit kupní cenu za převzaté zboží a snažil se, jak vyplývá i ze zápisů ze dne 15. 6. 1995 a 22. 6. 1995, o všemožné uhrazení ceny např. získáním úvěru, zajištěním převzetí dluhu. Nebylo proto možné v jeho jednání shledat úmysl způsobit škodu. Z těchto důvodů neměl být uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. V další z vyslovených námitek o nepřípustnosti trestního řízení obviněný poukázal na průtahy, k nimž v jeho trestní věci došlo, když řízení bylo vedeno od roku 1998 a trvalo více než devět let. V této souvislosti obviněný vytkl, že odvolací soud neodůvodněné průtahy vyložil jako okolnosti svědčící v jeho prospěch. Za nehorázné označil, pokud takto vyložené zvýhodnění vyložil s odkazem na změny zákona v jeho prospěch a v možnosti odpočtu daně z přidané hodnoty za vyvezené zboží. Obviněný v neopodstatněných průtazích naopak spatřoval omezení svých základních práv v tom, že orgány činné v trestním řízení toto neúměrně prodlužovaly, a aniž by bylo možné přihlížet k objektivním příčinám či obtížím na straně orgánů činných v trestním řízení, došlo k prodlužování řízení v důsledku nehospodárného a neprofesionálního postupu jak orgánů činných v trestním řízení, tak i soudů. Obviněný tyto nedostatky označil za