3 Ads 49/2006 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 22/2012- 22 - text  41 Ad 22/2012 – 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce F. V., bytem ………., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 5, 225 08 Praha 5, o zvýšení starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 4. 2012, č.j. ……… t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím ČSSZ, č.j. …… ze dne 20.12.2011 byla zamítnuta žalobci žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 (dále jen ,,nařízení vlády“). Proti tomuto rozhodnutí ve stanovené lhůtě žalobce podal námitky. Dne 24.4.2012 ČSSZ rozhodla o námitkách tak, že námitky zamítla a původní rozhodnutí potvrdila. S rozhodnutím žalované o zamítnutí žádosti o zvýšení dříve přiznaného starobního důchodu žalobce nesouhlasí a proto podává žalobu. Uvedl, že od uzavření pracovní smlouvy dne 2.4.1979 až do skončení pracovní činnosti dne 31.12.1995 pracoval u zaměstnavatele Jihomoravské lignitové doly, s.p., ……, převážnou dobu jako horník v hlubinném dolu. Pouze v roce 1985 a v roce 1990 jako část Pokračování -2- 41 Ad 22/2012 doby odpracoval v pracovní kategorii I. nebo II., jak je správně uvedeno v osobním listě důchodového pojištění. Z přiložené Dohody o změně pracovní smlouvy vyplývá, že od 1.1.1991 se žalobce trvale vrátil k výkonu práce horníka zařazeného v I.AA pracovní kategorii, jak rovněž vyplývá z osobního listu. Práci v I.AA pracovní kategorii vykonával po celý kalendářní rok 1991 i 1992, což je rovněž doloženo osobním listem. Souhlasí tedy se závěrem ČSSZ, že před 1.1.1993 v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie získal žalobce celkem 4.923 kalendářních dní, což při přepočtu koeficientem 0,6 a zaokrouhlení, činí 2.954 odpracovaných směn v zaměstnání v hornictví I. AA pracovní kategorii. Tento závěr plně odpovídá skutečnosti i osobnímu listu. Zásadně však nesouhlasí s tvrzením ČSSZ, že v období od 1.1.1993 do 31.12.2008 získal žalobce 231 směn v zaměstnání v hornictví I. AA pracovní kategorie. Dnem 1.1.1993 pokračoval v práci podle pracovní smlouvy, vykonával dále práci horníka v hlubinném dolu, zařazenou před tímto datem do I.AA pracovní kategorie a tuto práci vykonával po celý kalendářní rok 1993, 1994 a 1995. V roce 1994 se realizoval útlum nařízený vládou, kdy končila těžba lignitu a probíhala postupná likvidace dolu. Likvidační práce prováděla v souladu s vládou schváleným útlumovým programem firma ………., a to horníky – zaměstnanci Jihomoravských lignitových dolů s.p., kteří pro tyto práce byly zapůjčeni. I v rámci likvidace hlubinného dolu prováděli práce horníka, zařazené v bývalé pracovní kategorii I.AA. To se plně týká i osoby žalobce. Každou odpracovanou směnu vykonával v rámci pracovní smlouvy, tedy jako horník v podzemí hlubinného dolu, zařazenou v bývalé I.AA pracovní kategorii. K tomu dodal, že ani evidence u společnosti Licol není úplná, neboť část dokumentace byla zničena při povodních v roce 2002 a potvrzení o odpracovaných 231 směnách v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie bylo vydáno ze zachované dokumentace. Po přijetí nařízení vlády č. 363/2009 Sb., žalobce požádal právního nástupce Jihomoravských lignitových dolů, s.p., ……. o potvrzení odpracovaných směnách v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie. Teprve tehdy, tedy v roce 2010 se dozvěděl, že po celý kalendářní rok 1993 nebyla příslušnými zaměstnanci jeho zaměstnavatele Jihomoravské lignitové doly s.p., vedena evidence fárání a vykonání důlní směny. Povinnost vést záznamy výkonu práce horníka zařazené v bývalé pracovní kategorii I.AA však byla a dosud je stanovena, § 13 odst. 2 zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění pozdějších předpisů (,,organizace je povinna vést záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu, tj. o době a druhu zaměstnání, dosahované expozicí, převedení na jinou práci, skončení zaměstnání a uvolnění pro výkon veřejné funkce a na požádání pracujícího, popřípadě jiné organizace, o těchto skutečnostech vystavit potvrzení“). K prokázání, že i v roce 1993 a dále žalobce skutečně vykonával zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie, předložil dále ,,Oznámení o přiznání ZPH-útlumového“ ze dne 11.1.1996, vydané zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly …..., které potvrzuje, že mu byl přiznán zvláštní příspěvek – útlumový podle zákona č. 98/1987 Sb., ve Pokračování -3- 41 Ad 22/2012 – 23 znění zákona č. 160/1989 Sb., při splnění podmínek § 2 odst. 4 a § 5 odst. 2 ve výši 1.900,-Kč po dobu 36 měsíců. Z potvrzení tedy vyplývá, že žalobce skutečně odpracoval více než 15 let v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie a toto zaměstnání ukončil 31.12.1995 z důvodu provádění útlumového programu. V důsledku nesplnění zákonné povinnosti zaměstnavatele v roce 1993 žalobci pro účely nařízení vlády č. 363/2009 Sb., nebyla právním nástupce potvrzena ani jedna směna odpracovaná v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie. K prokázání odpracování směn v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie pro účely nařízení vlády č. 363/2009 Sb., žalobce k žádosti o zvýšení důchodu předložil čestné prohlášení bývalých spoluzaměstnanců ze šachty, kteří potvrzují, že žalobce v roce 1993, ale i v letech 1994 a 1995 vykonával výhradně práci horníka, dělníka v podzemí hlubinného dolu, a to V. P., J. Z., F. F. a Ing. J. H. I přes všechny výše uvedené skutečnosti a důkazy ČSSZ žádost žalobce zamítla s tím, že ,,…Dobu zaměstnání v preferované pracovní kategorii hodnotí ČSSZ pro účely důchodového pojištění na základě evidenčních listů důchodového pojištění nebo potvrzení vydaného dle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., zaměstnavatelskou (případně nástupnickou) organizaci. Čestné prohlášení žadatele o důchod a dvou svědků lze v souladu s ust. § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., použít k prokázání doby pojištění, a to za předpokladu, že tuto dobu pojištění nelze prokázat jiným způsobem. K prokázání výkonu zaměstnání v určité pracovní kategorii nelze použít čestné prohlášení účastníka řízení a dvou svědků, a to ani analogicky podle ust. § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., jak účastník řízení žádá“. Je pravdou, že zákon č. 582/1991 Sb., v § 5 uvádí jako možnost důkazu prohlášení ,,pamětnické komise“ výslovně pouze pro prokázání doby pojištění a v případě žalobce se nejedná o dobu pojištění. Žalobce tímto způsobem prokazuje jinou podmínku stanovenou zákonem, a to výkon zaměstnání v určité pracovní kategorii. Jestliže zákon připouští tento důkaz v tak zásadní podmínce, jakou je doba pojištění (při jejímž nesplnění nevzniká nárok na důchod vůbec), není důvod, proč by ji nepřipouštěl, byť to není výslovně uvedeno, k podmínce prokázání pracovní kategorie, ke splnění podmínky pro vznik nároku na nový výpočet procentní výměry a zvýšení dříve přiznaného starobního důchodu podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády. Jedná se o rovnocennou podmínku jako pro vznik nároku na starobní důchod, v tomto případě pro vznik nároku na přepočet – zvýšení žalobcova starobního důchodu (při jejím nesplnění nárok nevznikne). I v tomto konkrétním případě nelze počet směn odpracovaných v zaměstnání v hornictví prokázat jiným způsobem. Přístup ČSSZ, kdy připouští důkaz čestného prohlášení pouze na případ výslovně uvedený v § 85 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., je ryze formalisticky a porušuje tak ústavní právo žalobce na spravedlivý proces. ,,Ústavní soud ve své konstantní judikatuře několikrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodnění zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém Pokračování -4- 41 Ad 22/2012 celku a že povinnost soudu nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad. Při výkladu a aplikaci právních předpisů tedy nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho, kterého předpisu, v němž jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud r