2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 109/2011- 63 - text pokračování 8 30 A 109/2011 30 A 109/2011 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobkyně: Ing. M. A., zast. Mgr. Petrem Holubem, advokátem se sídlem Na Příkopě 19, Praha, proti žalované: Komora daňových poradců České republiky, se sídlem Kozí 4, Brno, zast. JUDr. Alexanderem Nettem, advokátem se sídlem Hlavní 40, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí presidia žalovaného ze dne 15. 7. 2011, ve věci uložení disciplinárního opatření – pokuty, t a k t o : I. Rozhodnutí presidia Komory daňových poradců České republiky ze dne 15. 7. 2011, jakož i rozhodnutí disciplinárního senátu č. XIX disciplinární komise Komory daňových poradců České republiky ze dne 12. 5. 2011, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Holuba, advokáta se sídlem Na Příkopě 19, Praha. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí presidia žalované Komory daňových poradců České republiky (dále jen „KDP“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí disciplinárního senátu č. XIX. disciplinární komise žalované ze dne 12. 5. 2011; tímto rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou za porušení povinnosti daňového poradce podle § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o daňovém poradenství“) a podle § 12 odst. 1 písm. b) tohoto zákona jí bylo uloženo „disciplinární opatření formou peněžité pokuty ve výši 40 000 Kč“. Z odůvodnění obou citovaných rozhodnutí lze přitom dovodit, že podstatou pro uložení pokuty bylo disciplinární provinění žalobkyně spočívající v tom, že nepodala daňové přiznání J. S. k dani z příjmů fyzických osob za rok 2008, ačkoli se k tomu zavázala na základě plné moci udělené jmenovaným poplatníkem. Ten si na postup žalobkyně při výkonu daňového poradenství stěžoval a přípisem ze dne 10. 12. 2010 upozornil, že na základě kontroly správce daně se dozvěděl, že žalobkyně nepodala daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 2005, 2006 a 2008. V této souvislosti se v souladu s § 13 odst. 1 zákona o daňovém poradenství rozhodla dozorčí komise žalované KDP podat návrh na zahájení disciplinárního řízení ohledně postupu žalobkyně při podání daňového přiznání za rok 2008, o kterém bylo rozhodnuto disciplinární komisí žalované výše uvedeným způsobem (ohledně dalších jednání návrh podán nebyl z důvodu uplynutí objektivní prekluzívní lhůty tří let). II. Obsah žaloby Žalobkyně s tímto závěrem ve věci svého disciplinárního provinění nesouhlasila a namítla, že není žádným relevantním způsobem podložen a odůvodněn. V rozhodnutí disciplinární komise žalované není vymezeno, jakým konkrétním jednáním se měla žalobkyně dopustit disciplinárního provinění, za které je trestána. V odůvodnění se pouze konstatuje, že (i) žalobkyně není schopna doložit splnění svých povinností vyplývajících z akceptované plné moci a že (ii) nepodáním daňového přiznání, ke kterému se zavázala, bylo jednoznačně prokázáno, že nesplnila své povinnosti pramenící z předmětné plné moci. Rozhodnutí presidia žalované pak sice rozhodnutí disciplinární komise doplňuje a rozvíjí, nicméně ani z něho není dle žalobkyně zřejmé, v jakém jednání je skutečně spatřováno disciplinární provinění, kterého se měla dopustit. Ustanovení § 6 odst. 1 zákona o daňovém poradenství upravující práva a povinnosti daňového poradce je přitom velmi obecnou normou, jejíž porušení může být naplněno téměř neomezeným množstvím naprosto odlišných jednání. Jednání žalobkyně, resp. skutek, kterým se měla dopustit disciplinárního provinění, proto měl být bez jakýchkoliv pochybností vymezen, což se nestalo. Nicméně i přes výše uvedené lze dovodit jako základ obou rozhodnutí to, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající pro ni z udělené plné moci. Tyto povinnosti, tj. to co bylo předmětem dohody mezi žalobkyní a jejím klientem – J. S., však presidium ani disciplinární komise žalované blíže nezkoumali. Vycházeli pouze z obsahu písemné plné moci, dle které byla žalobkyně zplnomocněna ke zpracování a podání daňového přiznání za rok 2008. Evidentně tedy nerozlišovali mezi (i) plnou mocí jako jednostranným právním úkonem, který je jen osvědčením existence oprávnění zastupovat zmocnitele – klienta, a (ii) dohodou o plné moci, která byla podkladem smluvního vztahu mezi žalobkyní a jejím klientem a která určovala práva a povinnosti obou smluvních stran. Presidium ani disciplinární komise žalované tedy nemohli dospět k závěru, že žalobkyně v daném případě porušila své povinnosti vůči klientovi, aniž by se zabývaly obsahem dohody o plné moci mezi nimi. Na jejím základě měla žalobkyně zpracovat a vyhotovit daňové přiznání, včetně jeho podpisu, a toto předat účetní klienta, která měla přiznání doručit na podatelnu finančního úřadu. Z rozhodnutí presidia však vyplývá, že pouze osobním doručením daňového přiznání finančnímu úřadu mohla žalobkyně splnit svoji povinnost podat přiznání. Takový závěr považuje žalobkyně za absurdní a vedle § 6 odst. 1 zákona o daňovém poradenství poukázala i na § 12 odst. 1 téhož zákona, ze kterého plyne oprávnění uložit disciplinární opatření pouze za závažné nebo opětovné porušení povinností daňového poradce. O opětovné porušení povinností se ze strany žalobkyně nejednalo a pokud jde o jeho závažnost, tuto žalobkyně zásadně zpochybnila. Dle jejího názoru za takové jednání lze těžko považovat, pokud bylo dohodnuto s klientem, řádně vyhotovené daňové přiznání bylo finančnímu úřadu v řádném termínu podáno a klientovi nevznikla žádná škoda. V tomto ohledu je tedy uložení pokuty ve výši 40 000 Kč zcela nepřiměřené a bylo by vhodné uložit maximálně disciplinární opatření v podobě písemného napomenutí, bylo-li by vůbec shledáno spáchání disciplinárního provinění, což žalobkyně odmítá. A proto navrhla krajskému soud, aby rozhodl tak, že rozhodnutí presidia žalované KDP, jakož i její disciplinární komise, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované Žalovaná KDP ve svém vyjádření konstatovala, že z obsahu napadeného rozhodnutí je zcela zřejmý popis skutku spočívající v tom, že žalobkyně nepodala daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2008 zpracované pro svého klienta, ačkoli k tomu byla na základě plné moci zavázána. Popis skutku považuje za dostačující a dostatečně individualizovaný, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným. Současně je jím dle názoru žalované vyjádřena podstata vytýkaného jednání v návaznosti na jeho právní kvalifikaci podle zákonných kritérií v § 6 odst. 1 zákona o daňovém poradenství. Co se týče obsahu právního vztahu mezi žalobkyní a jejím klientem, tento byl podle názoru žalované vymezen obsahem a rozsahem plné moci, v níž je uvedeno: „zplnomocňuji… ke zpracování a podání mého přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2008“. Akceptací takto vymezené plné moci tedy byla žalobkyně zplnomocněna ke zpracování daňového přiznání a k jeho podání na finanční úřad, což neučinila. Tím se žalobkyně dopustila jednání dosahujícího disciplinárního provinění, protože se neřídila pokyny svého klienta a její jednání splňuje požadavek závažného porušení povinností daňového poradce. Proto také bylo uloženo disciplinární opatření ve formě pokuty, jejíž výše vyměřená v dolní polovině zákonné sazby je přiměřená a zohledňuje, že v důsledku porušení povinností žalobkyně nevznikly závažnější následky pro jejího klienta. Na základě toho tedy žalovaná KDP konstatovala, že námitky žalobkyně nejsou relevantní a navrhla zamítnutí žaloby. IV. Replika žalobkyně V replice k vyjádření žalované žalobkyně setrvala na tom, že vymezení skutku je nedostatečné; pouze z odůvodnění rozhodnutí presidia žalované lze dovozovat, že je jím to, že nedoručila daňové přiznání příslušnému finančnímu úřadu osobně žalobkyně. Jinými skutečnostmi se však presidium žalované ve svém rozhodnutí nezabývalo, přestože žalobkyně v odvolání prokázala, že daňové přiznání bylo podáno a jejímu klientovi žádná újma vzniknout nemohla. Presidium i disciplinární komise žalované vycházeli pouze z textu písemné plné moci, ačkoli dle odborné literatury i judikatury jde jen o listinu osvědčující uzavření dohody o plné moci; viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 495/97. Ani jeden z rozhodujících orgánů obsah této dohody nezkoumal a z toho, že žalobkyně plnou moc akceptovala lze vyvodit, že přijala oprávnění zastupovat klienta, nikoli však jakýkoli závěr o převzetí povinností vůči klientovi. Žalobkyně daňové přiznání sestavila, vyhotovila, podepsala a adresovala příslušnému finančnímu úřadu, přiče