— Nejvyšší správní soud

30 A 83/2013- 29 - text pokračování 6 30 A 83/2013 30A 83/2013 – 29 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: OMS Invest s.r.o. (dříve VINOTOP CZ s.r.o.), IČ 27812995, se sídlem Ocelkova 643/20, Černý Most, Praha 9, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Brně, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2013, č. j. SZPI/AB788-13/2013, t a k t o : I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně ze dne 24. 6. 2013, č. j. SZPI/AB788-13/2013, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se domáhal zrušení II. výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 013, č. j. SZPI/AB788-13/2013, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti opatření Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 6. 2013, č. P032-70994/13/D v části DO2. V části DO2 správní orgán I. stupně uložil následující opatření k odstranění zjištěných nedostatků: „Žalobce povede evidenční knihy elektronicky v Registru vedeném Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským.“ Dále zde uvedl, že byla provedena kontrola plnění povinnosti stanovené pro žalobce jako obchodního zprostředkovatele s vínem v § 30 odst. 3 zák. č. 321/2004 Sb., o vinařství a vinohradnictví (dále jen „zákon o vinařství a vinohradnictví“), podle kterého musí kontrolovaná osoba vést evidenční knihy v Registru vedeném Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Tuto povinnost žalobce doposud nesplnil, což bylo potvrzeno jak přímo kontrolou v elektronické databázi Registru, tak i potvrzeno zástupce žalobcem. Žalobce porušil § 30 odst. 3 zákona o vinařství a vinohradnictví. Termín splnění je do 1. 7. 2013. II. Obsah žaloby Žalobce namítal, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné. Výrok II. rozhodnutí žalovaného je pak nepřezkoumatelný. V rozporu s § 68 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) neobsahuje řešení otázky, která je předmětem řízení a nejsou ani uvedeny právní předpisy, podle nichž bylo rozhodováno. V odůvodnění výroku pak absentuje vypořádání námitek žalobce, úvahy při jejich hodnocení a výklad právních předpisů. Zdůraznil, že není ani přezkoumatelné vypořádání definice obchodního zprostředkovatele. Ve výroku je sice uložena povinnost stanovená pro obchodního zprostředkovatele, přičemž v odůvodnění je uvedeno, že definice obchodního zprostředkovatele neexistuje (byla zrušena). Žalovaný zde odkázal na nařízení Komise EU č. 314/2012 ze dne 12. 4. 2012, z jehož bodu 3 je však zřejmé jen to, že je nezbytné provést změnu článků včetně některých zastaralých definic, které mají být zrušeny. Žalovaný v rozhodnutí rovněž odkázal na čl. 36 odst. 2 Nařízení č. 436/2009, které dává možnost členským státům stanovit obchodnímu zprostředkovateli povinnost vést evidenční knihy podle pravidel členských států. ČR této možnosti využila, což plyne z § 36 odst. 3 zákona o vinohradnictví a vinařství. Žalobce to považoval za zmatečné a nepřezkoumatelné, neboť rozporoval své postavení obchodního zástupce a § 36 odst. 3 pak upravuje toliko nakládání se zůstatkem Fondu ke konci kalendářního roku. Nepřezkoumatelnost pak spatřuje žalobce i v části odůvodnění rozhodnutí, dle něhož má v rejstříku živnostenského podnikání jako jednu z činností registrovanou zprostředkování obchodu a služeb. Dle názoru ředitele inspektorátu pak není relevantní, že žalobce disponuje zařízením k uskladnění vinařských produktů, neboť zařízení využívá k uskladnění jiných vín, než těch, jejichž prodej zprostředkovává. Je zde odkazováno na vyjádření zástupce žalobce do protokolu, je však formulováno zcela účelově a neodpovídá tomu, co zástupce skutečně uvedl do protokolu o kontrole ze dne 17. 6. 2013 (str. 2, 7 a 8 odstavec). Zástupce přitom uvedl, že v menší míře byla nakoupená vína dodávána přímo odběratelům, aniž by byla uložena ve skladu. Dle žalovaného se žalobce takovým postupem dostal do postavení obchodního zprostředkovatele. Dle žalobce, ale k žádnému zprostředkování obchodu nedocházelo, neboť nakoupená vína od dodavatele byla dále dodávána jeho odběratelům, a to napřímo, mimo uložení na sklad, pokud měl již dopředu zajištěn odběr vína pro známého odběratele. Bylo by zcela nehospodárné a zvyšující jeho náklady, aby nejprve naskladnil na svůj sklad a vzápětí prováděl přepravu předem známému odběrateli. Žalovaný se s jeho námitkou, týkající se statutu obchodního zprostředkovatele, nevypořádal. Žalobce dále citoval z rozhodnutí žalovaného: „K tomu ředitel inspektorátu doplňuje, že necítí-li se žalobce být obchodním zprostředkovatelem, § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství stanoví povinnost vést evidenční knihy fyzickým nebo právnickým osobám, které drží, vlastní nebo zprostředkovávají produkt za účelem výkonu svého podnikání nebo k obchodním účelům. Přímé prodeje žalobce, tak být evidovány musí.“ Z toho je zřejmé, že dle ředitele inspektorátu žalobce není obchodním zprostředkovatelem, tj. nevztahuje se na něj povinnost vést evidenci v Registru, ale musí vést evidenci o přímých prodejích, což vede. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný uvedl, že výrok rozhodnutí obsahuje řešení otázky, která je předmětem přezkumu. Předmětem řízení bylo vydání rozhodnutí o námitkách žalobce do opatření č. P032-70994/13/D, přičemž žalovaný části námitek směřujících proti opatření P 032-70994/13/D01 vyhověl a části námitek směřujících proti opatření P 032-70994/13/D02 vyhověno nebylo. Výrok rozhodnutí v souladu s § 68 odst. 2 správního řádu obsahuje odkaz na právní ustanovení vymezující věcnou příslušnost ředitele Statní zemědělské a potravinářské inspekce k rozhodnutí. Nesprávně uvedený odkaz na ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 552/1991 zákona o státní kontrole, ačkoliv zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci v § 5 odst. 4 zakládá příslušnost přímo k rozhodnutí o námitkách uložených do opatření, pak nemá žádný dopad do práv žalobce. Žalovaný se rovněž vypořádal se všemi vznesenými námitkami. V rozhodnutí uvedl, že byť byla relevantní definice obchodního zprostředkovatele zrušena, činnost žalobce, které se věnuje při obchodování s vínem, a kterou má v rejstříku živnostenského podnikání registrovanou jako jeden z oborů svých činností, musí být v evidenčních knihách evidována. To plyne z ust. čl. 36 odst. 1 a 2 nařízení Komise č. 436/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady ES č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína. Platná vinařská právní úprava sice relevantní definici obchodního zprostředkovatele neobsahuje, obchodní činnost žalobce nelze podřadit pod žádnou z výjimek, u kterých se podle čl. 37 odst. 1 a 2 nařízení č. 436/2009 vedení evidenčních knih nevyžaduje, evidenční knihy proto žalobce vést musí. Zástupce žalobce Ing. Snopek při kontrole dne 17. 6. 2013 sdělil, že žalobce běžně realizuje dodávky nakoupených vín svým odběratelům napřímo, tj. aniž by je sám skladoval v prostorách, které žalobce či si pronajímá. Ing. Snopek byl s textem protokolu seznámen a podepsal jej. Proto se jako nejvhodnější jeví vedení evidenčních knih obchodních zprostředkovatelů v Registru (§ 30 zákona o vinohradnictví a vinařství). Žalovaný však v rozhodnutí rovněž uvedl, že evidoval-li by žalobce své obchody v evidenčních knihách dle § 30 odst. 1, byl by takový způsob vedení evidenčních knih považován za dostatečný. Podle vyjádření Ing. Snopka ze dne 17. 6. 2013 však tento vytvořil po odebrání evidenčních knih žalobci celní správou a UOOZ podle svých poznámek pouze novou evidenci k vínům uskladněným v tankových halách a tzv. přímé obchody neevidoval. K námitce žalobce, že není v postavení obchodního zprostředkovatele, žalovaný uvedl, že tato definice byla zrušena a platný právní řád takovou definici neobsahuje. Žalovaný se jen neztotožnil s názorem, že jeho činnost nelze podřadit pod zrušenou definici obchodního zprostředkování. Relevantní právní úprava neobsahuje definici obchodního zprostředkovatele, avšak je nutné kontrolou zjišťovat, jakým způsobem kontrolované osoby vedou evidenci o obchodech s vinařskými produkty. Právní řád počítá s nástroji, které obchodní zprostředkovatelé při vedení evidence, využívají. Podle čl. 36 odst. 2 Nařízení mohou členské státy stanovit, že obchodní zprostředkovatelé jsou povinni vést evidenční knihy podle pravidel, které určí. Zákonodárce stanovil tato pravidla v § 30 odst. 3 zákona o vinohr