1 As 210/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 111/2014- 48 - text 9 pokračování 29 A 111/2014 29 A 111/2014-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: D. L. H., zastoupeného Mgr. Jiří Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, nám. 28. října 1898/9, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha, Štěpánská 12, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2014, č. j. ČOI 115509/14/O100/3200/09/14/Ber/Št, sp. zn. ČOI 32890/10/O100, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Po kontrole provedené dne 4. 12. 2008 správní orgán prvního stupně [Česká obchodní inspekce, inspektorát pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále též „inspektorát“)], rozhodnutím ze dne 30. 9. 2009, č. j. ČOI 7993/2009/3000/R/N, sp. zn. 405/32/09, shledal, že žalobce se dopustil správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném ke dni spáchání správního deliktu (dále též „zákon o ochraně spotřebitele“), neboť v postavení prodávajícího porušil povinnost uvedenou v § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, a to tím, že dne 4. 12. 2008 v provozovně – stánku tržnice na adrese Brno, Olomoucká 61 (vchod 4, stánky č. 2 a 3, vedené pod č. P05 v hale 4), nabízel k prodeji celkem 1 830 kusů (527 ks a 1 303 ks) zboží, jež bylo neoprávněně označeno ochrannými známkami RADO, ROLEX, LOUIS VUITTON, PUMA, CHANEL, LACOSTE, DIESEL, DC, BREITLING, PLAYBOY (v rozhodnutí inspektorátu byla tato ochranná známka nesprávně uvedena jako „PAYBOY“ – viz níže), GUCCI, REPLAY, CHRISTIAN DIOR, DOLCE GABANNA, VERSACE, TOMMY HILFIGER, NIKE, ADIDAS, PRADA, OMEGA, G. ARMANI, a tedy se jednalo o padělky ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele. Za spáchaný správní delikt inspektorát žalobci uložil pokutu ve výši 115 000 Kč a dále propadnutí výrobků zajištěných a uskladněných mimo dosah kontrolované osoby. [2] Žalobce se proti rozhodnutí inspektorátu odvolal. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 12. 2009, č. j. ČOI 19711/2009/0100/3000/2009/Pe/Št, změnila výrok rozhodnutí inspektorátu tak, že pojem „PAYBOY“ nahradila pojmem „PLAYBOY“, jinak ovšem napadené rozhodnutí potvrdila. [3] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce správní žalobou. Na jejím základě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, č. j. 6 A 50/2010-35, rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení s tím, že se žalovaná nedostatečně zabývala odvolací námitkou směřující proti vyhodnocení zboží coby padělků. [4] Žalovaná posléze vydala v záhlaví označené a nyní žalobou napadené rozhodnutí. Jeho výrokem I. žalovaná částečně změnila výrok rozhodnutí inspektorátu – slovo „PAYBOY“ nahradila slovem „PLAYBOY“, upřesnila, že se jednalo o padělky „ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) bod 1“ zákona o ochraně spotřebitele, a do výčtu zboží nabízeného k prodeji doplnila výrobky RADO, ROLEX, LOUIS VUITTON a PUMA včetně jejich specifikace. Výrokem II. pak žalovaná ve zbytku rozhodnutí inspektorátu potvrdila. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [5] Ve včas podané žalobě žalobce v prvé řadě namítl, že napadené rozhodnutí vydal nepříslušný orgán. Dle výroku jej vydal „Ústřední inspektorát České obchodní inspekce“, podle § 12 odst. 2 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, tak však měl učinit „ústřední ředitel“. V předchozím rozhodnutí o odvolání ze dne 22. 12. 2009 přitom rozhodovala „Ústřední ředitelka České obchodní inspekce“. Správní orgán byl tedy označen odlišně. Tato vada mohla způsobit nicotnost napadeného rozhodnutí. [6] Dále žalobce uvedl, že v novém rozhodnutí o odvolání došlo ke změně předmětu řízení. Žalovaná rozšířila výčet výrobků, jimiž se měl žalobce dopustit správního deliktu. Mělo by být přitom rozhodnuto o tom předmětu řízení, jenž je zpravidla vymezen v oznámení o zahájení řízení. V daném případě se současně nepochybně jednalo o změnu v neprospěch žalobce. [7] Ostatně i samo oznámení o zahájení řízení ze dne 1. 9. 2009 bylo vadné. Neobsahovalo totiž označení předmětu řízení odpovídající jeho pozdějšímu vymezení v rozhodnutích správních orgánů. Slovy o „vydání rozhodnutí o uložení pokuty“ či o „propadnutí výrobků“ inspektorát spíše než předmět řízení vymezil odhodlání uložit bez dalšího pokutu. [8] Žalovaná se též nezabývala zánikem odpovědnosti za správní delikt ve smyslu § 24b odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Uvedené ustanovení, hovořící výlučně o osobě právnické, se zřejmě vztahuje též na fyzické osoby – podnikatele. Odpovědnost fyzické osoby za přestupek ovšem zaniká mnohem dříve. Není ústavně konformní, pokud by v případě specificky vymezeného adresáta právní normy byla oproti ostatním odpovědnost za správní delikt dána „na věčné časy“. [9] Žalovaná se opětovně nevypořádala s problematikou shodnosti či případné zaměnitelnosti předmětných výrobků. Žalovaná nepopsala konkrétní vztah užitých právních úvah na danou věc. Odůvodnění rozhodnutí je navíc rozporné, pokud žalovaná konstatovala, že průměrný spotřebitel musel být klamán, ačkoli šlo o stánkový prodej nevzbuzující klamný dojem spotřebitele o originálnosti nabízeného zboží. Žalovaná nevzala v potaz dvě roviny problematiky ochranných známek. Správní, resp. trestní represe není určena k ochraně majitelů ochranných známek, nýbrž k ochraně spotřebitele. Jeho možné poškození proto bylo třeba zkoumat. [10] Žalobce dále uvedl, že žalovaná ani inspektorát zjevně nedisponovaly předmětným zbožím. Výrok rozhodnutí inspektorátu neobsahoval místo uložení zboží, pouze údaj, že je uskladněno mimo dosah kontrolované osoby. [11] Závěrem žalobce namítl, že správní orgány neosvětlily jeho vztah k předmětnému zboží. Protokoly o kontrole nezachycují objektivně zjištěný stav věci, ale pouze závěry osoby, která je vyhotovila. Samotný protokol o kontrole přitom může být jediným podkladem pro rozhodnutí jen v příkazním řízení. Z obsahu správních rozhodnutí neplyne, že by se některý ze správních orgánů nějakým dokazováním vůbec zabýval. [12] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí inspektorátu zrušil. III. Vyjádření žalované k žalobě [13] Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že ústřední ředitel sám o sobě není správním orgánem, pouze z titulu svého funkčního zařazení rozhoduje jménem Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce. Žalovaná dále konstatovala, že v řádném a úplném oznámení o zahájení řízení byl uveden úplný výčet výrobků porušujících práva duševního vlastnictví a zajištěných při kontrole dne 4. 12. 2008 v provozovnách žalobce. Doplněním výroku rozhodnutí inspektorátu odvolacím orgánem nedošlo k rozšíření předmětu řízení, ani ke změně v neprospěch žalobce. Počty výrobků se vždy shodovaly. Inspektorát se pouze ve výroku rozhodnutí dopustil chyby v psaní, kterou žalovaná napravila. Žalobcova odpovědnost za správní delikt nezanikla. V této souvislosti lze odkázat též na § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), řízení před Městským soudem v Praze přitom trvale déle než čtyři roky. Žalovaná se též v odůvodnění rozhodnutí o odvolání podrobně zabývala zaměnitelností výrobků nabízených žalobcem s výrobky chráněnými právem duševního vlastnictví, a to z pohledu průměrného spotřebitele. Zaměnitelnost výrobků pak žalovaná posuzovala jak z hlediska jejich podobnosti s originálními výrobky, tak i z hlediska místa a způsobu jejich prodeje. Žalovaná dále uvedla, že předmětné výrobky byly k dispozici správnímu orgánu. Současně byly v rozhodnutích charakterizovány dostatečným způsobem. Místo jejich uskladnění není z hlediska žalobcova protiprávního jednání podstatné. Vztah žalobce k dotčenému zboží pak byl dostatečně prokázán nejen kontrolními protokoly, ale rovněž smlouvou o podnájmu ze dne 4. 5. 2007 a plánkem rozmístění provozoven. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Jednání konané dne 10. 5. 2016 [14] Při jednání žalobce setrval na svojí žalobní argumentaci. Zdůraznil, že určení odvolacího orgánu nemůže vycházet ze zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť je výslovně upraveno speciálním zákonem o ochraně spotřebitele. Poukázal též na to, že výrok rozhodnutí inspektorátu byl rozšířen cca o 8 řádků textu. Dále uvedl, že Česká obchodní inspekce by se měla zabývat primárně ochranou spotřebitele, nikoli ochranou zájmů majitelů ochranných známek. Z hlediska průměrného spotřebitele nebyly žalobcem nabízené výrobky zaměnitelné s originálním zbožím, a to jednak kvůli místu jejich prodeje (tržnici), jednak kvůli jejich ceně. Např. hodinky značky Rolex, které běžně stojí kolem 100 000 Kč, byly žalobcem prodávány za cenu v řádu stokorun. Ž