8 As 32/2014 — Nejvyšší správní soud

31 Af 51/2014- 57 - text 9 pokračování 31Af 51/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: SPF Group, s.r.o., se sídlem Bozděchova 99/6, Ústí nad Labem - Klíše, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2014, č.j. ÚOHS-R236/2013/VZ-9061/2014/310/LPa, t a k t o : I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 4. 2014, č.j. ÚOHS-R236/2013/VZ-9061/2014/310/LPa, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31. 7. 2013, č.j. ÚOHS-S39/2013/VZ-14359/2013/523/JDo, s e z r u š u j e. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 30. 6. 2014 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. ÚOHS-R236/2013/VZ-9061/2014/310/LPa ze dne 30. 4. 2014, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a rozhodnutí č. j. ÚOHSS39/2013/VZ-14359/2013/523/JDo ze dne 31. 7. 2013 bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnut návrh žalobce na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce „Analýza stavu implementace strategických dokumentů včetně vytvoření metodiky strategického řízení a plánování“, zadávané formou otevřeného řízení oznámeného ve Věstníku veřejných zakázek pod č. 228745 dne 20. 8. 2012 a opraveného dne 29. 11. 2012. Žalobce se u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže domáhal přezkumu rozhodnutí o námitkách proti rozhodnutí o vyloučení z účasti na zadávacím řízení. Žalobce byl vyloučen z účasti na zadávacím řízení z důvodu, že jeho nabídka nebyla zpracována v požadovaném jazyce, neboť žalobce předložil v nabídce kopie dokladů o vzdělání některých členů realizačního týmu v latinském jazyce a nezajistil jejich překlad. Žalobce v žalobě nejprve brojil proti závěru žalovaného, že nabídka žalobce neodpovídala požadavku zadavatele na zpracování nabídky v českém, resp. slovenském jazyce, bez ohledu na rozsah, v jakém byl v nabídce použit cizí jazyk, když zadavatel a ostatně ani zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, žádnou míru tolerance či odchylku nestanoví (bod 27 napadeného rozhodnutí). Dle názoru žalobce není možné považovat za nesplňující požadavek stanovený v § 71 odst. 9 písm. a) ZVZ jakoukoliv nabídku, ve které by byl jakýmkoliv, byť nepatrným, způsobem použit cizí jazyk, neboť by to znamenalo, že by, dovedeno do důsledku, každé cizojazyčné slovo použité v nabídce muselo být opatřeno překladem, a namítl, že k tomu, aby byla nabídka posouzena jako nezpracovaná v požadovaném jazyku, a tudíž byla oprávněně posouzena jako nesplňující § 71 odst. 9 písm. a) ZVZ, by musela taková nabídka být zpracovaná v cizím jazyku do takové míry resp. v takovém rozsahu, že by bylo zcela zjevné, že nabídku nelze bez znalosti daného cizího jazyka vůbec posoudit, a hodnotit. Dále je podle žalobce nesprávný i výklad žalovaného zaujatý ve vztahu k posouzení činnosti komise pro otevírání obálek a to, že komise nabídku posuzuje pouze z hlediska formy, v jaké je vypracována, k čemuž ji výslovně zmocňuje ZVZ, přičemž další úkony jsou činěny až v další fázi řízení. Žalobce namítl, že pokud by byl přijat názor žalobce, tak by to znamenalo, že ve fázi otevírání obálek by příslušná komise prakticky ztratila možnost kontroly jazyka u veškerých dokladů sloužících k prokázání kvalifikace. Podle žalobce ze systematického zařazení ustanovení § 51 odst. 7 ZVZ lze dojít k jedinému logickému závěru, že překlad cizojazyčného dokladu k prokázání splnění kvalifikace je také dokladem prokazujícím splnění kvalifikace a neexistuje tedy jediný rozumový důvod, proč by neměl podléhat možnosti dodatečného doložení dle § 59 odst. 4 ZVZ. Žalobce v této souvislosti upozornil na rozpor, když nabídka uchazeče, který v nabídce fakticky prokáže kvalifikaci v plném rozsahu, avšak část této kvalifikace prokáže cizojazyčným dokladem, k němuž nepředloží příslušný překlad, by musela být vyřazena, avšak nabídka uchazeče, který by naprosto stejnou část kvalifikace neprokázal vůbec, by postoupila do další fáze zadávacího řízení s tím, že možnost nápravy dle § 59 odst. 4 ZVZ by vůči takové nabídce byla uplatnitelná. Žalobce namítl, že s částí jeho argumentace se žalovaný vůbec nevypořádal a navíc, že postoj zaujatý žalovaným je v rozporu s jeho předchozí rozhodovací praxe v druhově shodné věci. Podle žalobce z logického, systematického a rovněž i historického výkladu ZVZ vyplývá, že případy předložení nabídky obsahující cizojazyčný doklad k prokázání kvalifikace bez jeho překladu není možné podřazovat pod ustanovení § 71 odst. 9 písm. a) ZVZ, nýbrž jen a pouze pod ustanovení § 51 odst. 7 ZVZ. Žalobce považoval za nesprávné i závěry žalovaného ohledně oprávnění komise pro otevírání obálek. Dle názoru žalobce posuzování překladů cizojazyčných dokladů či textů předložených v nabídce vůbec nepřísluší komisi pro otevírání obálek, neboť tato k takovému úkonu nemá potřebnou odbornost a ani zákonem předpokládaný prostor. Žalobce se dále neztotožnil ani s výkladem týkajícím se náležitosti překladů. Žalobce namítl, že podstatou příslušného kvalifikačních požadavku bylo prosté prokázání vysokoškolského vzdělání a při posuzování kvalifikace nemělo být vycházeno z formy, nýbrž z obsahu jednotlivých dokumentů. Závěrem žalobce namítl, že se Úřad jak v prvostupňovém, tak i napadeném rozhodnutí po obsahové stránce vůbec nevypořádal s tvrzením žalobce, že dle jeho názoru jsou vysokoškolské diplomy vydané podle vysokoškolského zákona jakožto veřejné listiny vyjmuty z povinnosti přikládat v nabídce jejich překlad stanovené v § 51 odst. 7 ZVZ. Žalobce zejména tvrdí, že nebyl nikterak vyvrácen (ba ani vypořádán) jeho argument uplatnění pravidla lex specialis na veřejné listiny. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2014 uvedl, že většina námitek zde uvedených představuje opakování námitek obsažených již v rozkladu, a proto v rámci svého vyjádření v plné šíři odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného se v posuzovaném případě nejednalo o použití jiného než požadovaného jazyka u nepodstatných pojmů či jednotlivých slov, které by byly užity v textu nabídky a vyjadřovaly by pojmy v daném oboru zcela běžně používané a všeobecně známé, nýbrž se v daném případě jednalo o sedm vysokoškolských diplomů, kterými žalobce prokazoval dosažení vzdělání některých členů svého realizačního týmu. Jednalo se o doklady, které měly stěžejní význam pro prokázání kvalifikačních předpokladů a jejich řádné předložení mělo stěžejní význam pro úspěch žalobce při podání jeho nabídky. Jejich předložení v latinském jazyce s absencí překladu do požadovaného jazyka nelze za daných okolností přehlédnout ani žalobci prominout. Podle žalovaného pokud si zadavatel stanovil v zadávací dokumentaci požadavek na předložení dokladu o dosaženém vysokoškolském vzdělání, přičemž z předložených vysokoškolských diplomů vyhotovených v latinském jazyce bez znalosti uvedeného jazyka konkrétní dosažené vzdělání jednoznačně a bez pochybností nevyplývá, je zjevné, že by takováto nabídka nenaplnila zadavatelův požadavek na doložení dosaženého vzdělání členů realizačního týmu. Podle žalovaného je pro posouzení, zda je nabídka zpracována v požadovaném jazyce, rozhodný samotný jazyk předložené nabídky a nikoli rozsah části nabídky zpracované v tomto cizím jazyce. Žalovaný poukázal na to, že zpracování a předložení nabídky je plně v rukou a na odpovědnosti uchazeče o veřejnou zakázku. Při zpracovávání nabídky si tedy uchazeč vždy musí být vědom toho, že jakékoliv texty, materiály či dokumenty, které zařadí do své nabídky, budou podléhat totožným pravidlům ohledně formy a obsahu. Předmětem kontroly nabídek komisí pro otevírání obálek je v souladu s § 71 odst. 9 zákona pouze kontrola základních náležitostí nabídky, tedy zda je nabídka předložena v požadovaném jazyce a zda je podepsána odpovědnou osobou, a nikoli to, zda nabídka přesně odpovídá zadávacím podmínkám, zároveň komise nerozlišuje a ani ze své povahy rozlišit nemůže ty texty a dokumenty, které jsou pro splnění požadavků zadavatele stěžejní od těch, které by eventuálně byly vloženy do nabídky navíc. Námitka žalobce je tedy v tomto směru bezpředmětná. K možnosti dodatečného doložení překladů dokládajících splnění kvalifikace za využití institutu podle § 59 odst. 4 zákona žalovaný uvedl, že pokud uchazeč není schopen splnit základní náležitosti nabídky, nepředstavuje vyřazení jeho neúplné nabídky a jeho následné vyloučení krácení jeho práv na to, aby jím v nabídce předložené doklady byly podrobně posouzeny odbornou osobou. Nepředložení nabídky v požadovaném jazyce považuje zákonodárce za