9 As 72/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 126/2015- 79 - text 6 pokračování 29 A 126/2015 29 A 126/2015-79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Z. H., zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem Rozdrojovice, Na Březině 310, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: R. H., zastoupený JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2015, č. j. JMK 70994/2015, sp. zn. S-JMK 55195/2015/OSV-Ro, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení (v době rozhodování žalovaného manželé) jsou rodiči nezletilého M. H., nar. X. Koncem roku 2012 žalobkyně společně s nezletilým opustila společnou domácnost v Ch. a odstěhovala se ke svým rodičům do S. Později podala návrh na rozvod manželství, o němž (stejně jako o úpravě rodičovské odpovědnosti) do vydání rozhodnutí žalovaného nebylo rozhodnuto. [2] Z důvodu neschopnosti rodičů nezletilého M. H. dohodnout se na úpravě poměrů k němu, byl orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále též „OSPOD“) prakticky od počátku rozpadu společné domácnosti v neustálém kontaktu s rodiči i s nezletilým. Vzhledem k původnímu trvalému bydlišti nezletilého v Ch. byl tímto orgánem po značnou dobu Městský úřad v Kuřimi. Ten po vleklých neutichajících konfliktech mezi manželi a neúspěšných nápravných opatřeních přistoupil k vyslovení napomenutí oběma rodičům nezletilého pro opakované a závažné narušování řádné výchovy nezletilého ve smyslu § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. MK/5239/15/OSVP). [3] Proti tomuto rozhodnutí se oba rodiče nezletilého odvolali. Žalovaný o jejich odvoláních rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu toliko matka nezletilého. Předně namítala nesprávná skutková zjištění. Nebylo vůbec prokázáno, že by jakýmkoliv svým jednáním, tím méně pak opakovaným či závažným, narušovala řádnou výchovu nezletilého. Matka s orgány i s odborníky spolupracovala. Ze znaleckého posudku vyplývá, že je výchovně způsobilá a syn k ní má kladný vztah. Nezletilý prospívá. Z ničeho nevyplývá, že by zhoršená komunikace mezi rodiči měla přímý negativní vliv na nezletilého. [5] Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, v jakém konkrétním jednání žalobkyně je ze strany správních orgánů spatřováno pochybení. Vina je paušálně přičtena oběma rodičům. Princip kolektivní viny nelze akceptovat. [6] Žalobkyně dále poukázala na procesní vady řízení: bylo uvedeno nesprávné datum zahájení správního řízení i jiné ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí [§ 13 odst. 1 písm. b) napomenutí neupravuje]. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné i proto, že žalovaný nijak nereagoval na odvolání žalobkyně. [7] Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [8] Ve vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na neúspěšnost přijatých opatření na zlepšení partnerského vztahu manželů (poradenská centra, sepsání několika mimosoudních dohod). Ze znaleckého posudku vypracovaného v rámci soudního řízení mj. vyplynulo, že negativní vztah mezi rodiči ovlivňuje nezletilého a jeho vztah k nim. Napomenutí bylo navrženo během případové studie jako další metody práce s rodinou. Žalobkyně nebyla napomenuta z důvodu neposkytnutí součinnosti orgánům, ale z důvodu neschopnosti domluvit se s otcem nezletilého. Bylo zvoleno nejmírnější výchovné opatření. Námitky kolektivní viny nejsou opodstatněné, úkolem OSPOD není hledat viníka, ale hájit zájmy nezletilého. Správní řízení bylo řádně zahájeno. Omyl v nesprávně citovaném zákonném ustanovení byl napraven. Žalovaný přezkoumal rozhodnutí městského úřadu v plném rozsahu námitek otce i matky, i když v jedné větě uvedl, že jej přezkoumal pouze v rozsahu námitek otce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Replika žalobkyně [9] Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že v předmětné věci je třeba vycházet ze zásad trestního řízení, zejména ze zásady individuální odpovědnosti pachatele. Žalovaný až ve vyjádření k žalobě naznačil, v čem mělo pochybení žalobkyně spočívat. Rozhodnutí je vnitřně rozporné, když na jedné straně zmiňuje vstřícné kroky žalobkyně, na druhé straně jí uděluje napomenutí. Správní sankce má mít preventivní či represivní charakter, v daném případě není splněna ani jedna z funkcí. Rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu. I tato nejmírnější sankce je způsobilá přivodit žalobkyni újmu: stigma špatné matky, znevýhodnění v probíhajícím řízení o určení rodičovské odpovědnosti. V. Jednání konané dne 31. 8. 2017 [10] Při jednání setrvali účastníci řízení na již dříve písemně uplatněné argumentaci. Žalobkyně zdůraznila sankční povahu napadeného rozhodnutí. Tomu neodpovídá vágní formulace skutku. Byla též uplatněna kolektivní vina. Poukázala též na to, že nezletilý není zanedbáván. Žalobkyně navrhla provedení výslechu svědků, a to A. D., která se účastnila některých předání nezletilého mezi rodiči, Mgr. J. K., ředitelky mateřské školy v obci S., a obecného pediatra nezletilého MUDr. K. Tyto návrhy soud zamítl pro nadbytečnost, neboť pro posouzení věci byly dostačující skutečnosti plynoucí ze správního spisu. [11] Žalovaný uvedl, že rodiče nezletilého byli kontaktní a součinní, jejich jednání však nevedlo k cíli. Ve věci byly vyčerpány všechny možné prostředky. [12] Otec nezletilého konstatoval, že s napadeným rozhodnutím se smířil a soustředí se na řešení výchovy syna, který je od října 2015 v jeho péči, a prospívá dobře. Napadené rozhodnutí nemělo na nikoho negativní dopad. VI. Posouzení věci soudem [13] Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí městského úřadu včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. [14] Předmětem soudního přezkumu bylo napomenutí obou rodičů nezletilého vyslovené obecním úřadem obce s rozšířenou působností podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. [15] Dle tohoto ustanovení vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může obecní úřad obce s rozšířenou působností napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě. Podle § 13 odst. 2 téhož zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností při rozhodování o výchovných opatřeních podle odstavce 1 (dalšími opatřeními jsou dohled, zákaz činností a povinnost využít odbornou poradenskou pomoc) přihlédne k tomu, že projednávání nedostatků podle § 10 odst. 1 písm. b) až d) nebo uložení povinnosti podle § 12 odst. 1 a 3 nevedlo k nápravě. Podle citovaného § 10 odst. 1 písm. b) až d) obecní úřad je povinen b) působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, c) projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte, d) projednat s dítětem nedostatky v jeho chování. [16] I podle odborné literatury (viz Macela, M. et al. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí: Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2015) je napomenutí nejmírnějším z výchovných opatření a jeho význam je především v rovině preventivní, kdy na účastníky má výchovně působit již sám fakt vedení řízení. Nerespektování uloženého napomenutí není proto stíháno ani žádnou sankcí, neboť skutkovou podstatu přestupku maření nebo ztěžování výkonu výchovného opatření podle § 59 odst. 1 písm. i) citovaného zákona zde nelze aplikovat vzhledem ke skutečnosti, že „výkon“ tohoto výchovného opatření je realizován a vyčerpán jeho oznámením adresátu napomenutí. Ze stejného důvodu proto není důvod takové výchovné opatření zrušovat podle § 13 odst. 4 téhož zákona. Napomenutí může být uloženo na prvním místě dítěti, dále též rodičům a osobám v jejich postavení, a ačkoli není v této souvislosti uveden důvod uložení takového opatření, budou jím poruchy v řádné péči o dítě stejně jako v případě uložení napomenutí poslednímu okruhu adresátů, do něhož spadá kdokoli, kdo narušuje řádnou péči o dítě, což mohou být např. starší již dospělí sourozenci, prarodiče, ale i např. sousedé apod. [17] Jak soud zjistil ze správního spisu, žalobkyně se s otcem nezletilého (s osobou zúčastněnou na řízení) seznámila v roce 2007, v roce 2008 uzavřeli manželství a v březnu 2010 se jim narodil syn M. Rodina zpočátku žila společně v rodinném domě v obci Ch., odk