2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

29 A 151/2015- 54 - text pokračování 10 29 A 151/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Z. V., zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem, se sídlem Jiráskova 614, 470 01 Česká Lípa, proti žalované: Komora veterinárních lékařů České republiky, se sídlem Novoměstská 2, 612 42 Brno, zastoupené Mgr. Zbyňkem Láníkem, advokátem se sídlem Dřevařská 855/12, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího senátu Komory veterinárních lékařů České republiky ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 1142/2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Výše označeným rozhodnutím Odvolací senát Komory veterinárních lékařů České republiky (dále také jen „odvolací senát Komory“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil výrok 1) a 3) rozhodnutí Čestné rady Komory veterinárních lékařů České republiky (dále také jen „Čestná rada Komory“) ze dne 31. 1. 2015, sp. zn. 1142/2014. Výrokem 1) odvoláním napadeného rozhodnutí byl žalobce uznán vinným disciplinárním proviněním, kterého se doputil tím, že dne 20. 4. 2014 při operaci psa jménem Z., plemene dobrman (dále také jen „pacient“), majitelky T. V. zvolil chybnou operační techniku (pro dorsální přístup k páteři a dorsální dekomprese dorsální laminektomií není pro ventrální lézi v jednom meziobratlovém prostoru indikována) a takto zvolená technika vystavila pacienta riziku komplikací, neodstranila původní problém a pacienta bylo nutné reoperovat, tedy nepostupoval v souladu s léčebnými postupy na úrovni současných vědeckých poznatků, nedodržel zásadu profesionální etiky vůči pacientovi spočívající v povinnosti zbavit jej bolesti, nemohoucnosti nebo zbytečného utrpení a udržet jeho funkční schopnost a užitkovost, čímž závažně porušil svou povinnost dodržovat zásady profesionální etiky podle ust. § 1 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 2, § 3 odst. 3 profesního řádu a takto porušil povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným obecně závaznými předpisy danou ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen „zákon o Komoře veterinárních lékařů“). Za disciplinární provinění bylo žalobci uloženo disciplinární opatření – pokuta ve výši 12.000 Kč. Výrokem 3) rozhodnutí Čestné rady Komory byla žalobci uložena povinnost zaplatit Komoře veterinárních lékařů České republiky náklady disciplinárního řízení ve výši 15.147 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [2] Ve včas podané žalobě žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. [3] Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož při jeho vydání došlo ke zneužití pravomoci a k nepřípustnému rozšíření výkladu profesního řádu Komory. [4] Předně žalobce namítal, že v daném případě nedošlo k porušení ust. § 6 odst. 2 písm. a) zákona o Komoře veterinárních lékařů a ust. § 1 odst. 2 písm. a) a § 3 odst. 2 profesního řádu, protože nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by zakládala neetičnost jednání a způsob v rozporu s obecně závaznými předpisy. Neetičnost podle žalobce zakládá vědomé jednání, které je v přímém rozporu s etikou, a nikoliv volba léčby, která by byť i v budoucnu mohla být shledána jako méně vhodná. Podle žalobce rovněž nebylo zjištěno, že by žalobce přistupoval k léčbě pacienta v rozporu se zásadou zbavit jej bolesti a nemohoucnosti a že by nezvažoval dobro pacienta. Žalobce při volbě způsobu operace volil mezi alternativami, které vycházejí z řady skutečností (odborná vyšetření, zdravotní stav zvířete, odborná zdatnost lékaře), proto následné tvrzení, že měla být zvolena jiná volba operace, lze podle něj označit jako „po bitvě je každý generál“. I pro případ, že by následné vyhodnocení volby způsobu operace bylo správné, žalobce popírá, že by jednal úmyslně, popř. s hrubou nedbalostí. Sama stěžovatelka totiž měsíc po operaci (16. 5. 2014) na internetu uvedla, že „pes je po náročné operaci, má se skvěle a běhá jako zamlada“, čímž neguje závěry o tom, že by žalobce přistupoval k léčbě pacienta v rozporu se zásadou zbavit psa bolesti a nemohoucnosti. [5] Žalobce tvrdí, že patří mezi nejzkušenější veterinární lékaře v ČR, jeho klinika má jedno z nejlepších vybavení a tyto skutečnosti jsou důvodem ke konkurenčnímu boji, k němuž byla žalovaná zneužita. Poukázal i na jednání stěžovatelky, která měla a zveřejňovala informace ohledně disciplinárního řízení dříve, než je měl k dispozici žalobce, a to včetně výsledku. Žalovaná nevysvětlila, jak došlo k úniku informací, tedy k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. [6] Žalobce zdůraznil, že neporušil žádnou z uvedených profesních povinností, ani si nepočínal v rozporu se zásadou lege artis. Odkázal na v odvolání uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, která sice neřeší otázku pochybení podle profesních řádů, nicméně se zabývá právě otázkou výkonu veterinární praxe v souladu se zásadou lege artis. [7] Rovněž namítal, že žalovaná se nevypořádala s námitkami žalobce, které v odvolání téměř neřešila. [8] Konečně žalobce namítal, že žalovaná nerespektovala judikaturu správních soudů týkající se přezkumu kárných/disciplinárních rozhodnutí komor, z níž vyplývá, že v případě ukládání peněžitých pokut jsou komory povinny zkoumat finanční a majetkové poměry osoby. Tato skutečnost je v daném případě zvlášť důležitá s ohledem na současný zdravotní stav. III. Vyjádření žalované k žalobě, replika žalobce, vyjádření žalované k replice žalobce a vyjádření žalobce k vyjádření žalované [9] Ve vyjádření k žalobě žalovaná předně uvedla, že námitku, že ze strany Komory došlo ke zneužití pravomoci, považuje za nerelevantní. V řízení nemohlo dojít ze zneužití pravomoci, když proti žalobci jako disciplinárně obviněnému členu Komory rozhodovaly k tomu zákonem stanovené orgány a tyto rozhodovaly ve věci porušení předpisů, které se na členy Komory vztahují. Žalovaná uvedla, že z provedeného dokazování vzaly rozhodující orgány za prokázané, že žalobce nepostupoval při léčbě psa v souladu se zásadami lege artis a minimalizace bolesti a nemohoucnosti u pacienta, když zvolil chybnou operační techniku, neboť pro ventrální lézi není zvolený dorsální přístup k páteři a dorsální dekomprese dorsální laminektomií indikována. Tento postup žalobce vystavil pacienta riziku komplikací a neodstranil příčinu jeho potíží, pacienta tak bylo nutno reoperovat. Žalovaná má za to, že žalobce nepostupoval dostatečně odborně, přičemž pacient se k němu nedostavil ve stavu ohrožujícím život, mohl jej tedy případně odkázat na specializované pracoviště. V postupu žalobce spatřuje žalovaná i rozpor se zásadou zbavit pacienta bolesti a nemohoucnosti, neboť zvoleným postupem léčby nemohly být potíže pacienta odstraněny. Má za to, že obě zásady, tedy jak zásadu postupu lege artis, tak zásadu zbavit pacienta nemohoucnosti a minimalizovat jeho bolest lze považovat také za součást etiky výkonu povolání veterinárního lékaře, ze strany žalované tedy nedošlo k extenzivnímu výkladu ani zákona o Komoře veterinárních lékařů, ani profesního řádu. [10] Námitku týkající se zneužití ke konkurenčnímu boji považuje žalovaná za naprosto nedůvodnou a nepodloženou. K judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu, na niž žalobce odkazuje, žalovaná uvedla, že tato rozhodnutí na problematiku řešenou v daném disciplinárním řízení vůbec nedopadají. K námitce, že v odvolacím řízení nebyly řádně vypořádány námitky žalobce, žalovaná s odkazem na odvolání a napadené rozhodnutí uvedla, že se odvolací senát se všemi námitkami vypořádal. K námitce, že žalovaná nerespektovala judikaturu správních soudů vztahující se k posuzování finančních a majetkových poměrů osob, jímž je v rámci disciplinárního řízení ukládána finanční pokuta, žalovaná zdůraznila, že žalobce nic nenamítal do samotné výše pokuty a tuto námitku nevznesl ani ve svém odvolání. Žalovaná má za to, že s ohledem na výši disciplinárního opatření, která byla uložena ve spodní polovině sazby, nebyla Čestná rada Komory povinna zkoumat majetkové poměry žalobce, když se nejedná o výši pokuty, která by mohla být pro podnikajícího veterinárního lékaře likvidační. [11] S ohledem na výše uvedené navrhla žalovaná soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. [12] V reakci na vyjádření žalované byla soudu doručena replika žalobce, v níž tento především setrval na žalobní argumentaci. Zdůraznil, že podstatou žaloby byla skutečnost, že jednání žalobce nebylo možné považovat za porušení etiky veterinárního lékaře či že by žalobce jednal v úmyslu či s vědomím rozporu se zájmy pacienta. K tomu doplnil, že je mu vytýkáno použití kombinace steroidů a nesteroidů, přestože se jedná o schválenou a běžně distribuovanou originalitu Phenpred, kter