3 Ads 108/2006 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 29/2016- 51 - text 10 pokračování 33 Ad 29/2016 33 Ad 29/2016-51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I KY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: M. Š., nar. …………., bytem ………………., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2016, č.j. 385 622 446/315-JS, ve věci snížení vdovského důchodu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci Žalobou ze dne 29. 10. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2016, č.j. 385 622 446/315-JS (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované č. II, č.j. 1-2R-23. 6. 2016-426/385 622 446 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) a podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) se žalobkyni ode dne 25. 5. 2016 snižuje vdovský důchod na částku 2413 Kč měsíčně a celkem jí pak náleží částka 12 723 Kč měsíčně, která vedle sníženého vdovského důchodu zahrnuje vyplácený starobní důchod ve výši 8 731 Kč měsíčně, příplatek ke vdovskému důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ve výši 241 Kč měsíčně a zvláštní příspěvek k vdovskému důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb. ve výši 1338 Kč měsíčně. II. Napadené rozhodnutí V úvodu napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na genezi rozhodnutí týkajících se důchodových a rehabilitačních nároků žalobkyně ve vazbě na jejího zemřelého manžela S. Š. Žalobkyně podala žádost o vdovský důchod s datem přiznání ode dne …, tj. od data úmrtí S. Š. Žalovaná jí přiznala vdovský důchod ode dne 18. 1. 2015 vdovský důchod ve výši 2 581 Kč měsíčně spolu s vypláceným starobním důchodem ve výši 8 691 Kč měsíčně. Další žádostí ze dne 9. 2. 2015 požádala žalobkyně o přiznání zvláštního příspěvku ke vdovskému důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb. a konečně dne 26. 11. 2015 o přiznání příplatku k důchodu podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dale jen “zákon č. 87/1991 Sb.”) za celou dobu služby ve vojenských táborech nucených prací a o přepočet vdovského důchodu. Žalovaná na to rozhodla dne 18. 3. 2016 rozhodnutím č. I. o přiznání příplatku ke vdovskému důchodu ve výši 241,- Kč měsíčně podle ustanovení § 2 nařízení č. 622/2004 a rozhodnutím č. II zvýšila ode dne 18. 1. 2015 vdovský důchod o 1 Kč měsíčně, tj. na částku 2582 Kč měsíčně. Tato rozhodnutí nabyla právní moci. Žalovaná dále odkázala na dopis Ministerstva obrany ČR ze dne 15. 6. 2015, kde se ministerstvo vyjadřuje k problematice vydávání výpisů o zařazení v průběhu základní vojenské služby ve vztahu ke klasifikaci vojáků z hlediska jejich schopnosti služby, zvláště pak ke klasifikaci E (politicky nespolehlivý). V lednu 2016 se žalovaná znovu obrátila na ministerstvo se žádostí o sdělení důvodů, z jakých byl zemřelý manžel žalobkyně zbaven klasifikace E. Ministerstvo sdělilo dopisem ze dne 25. 2. 2016, že písemnosti vojenských útvarů, u nichž byl pan Š. v průběhu vojenské služby zařazen, se zachovaly až od roku 1957, a proto není možné nic zjistit o důvodech vedoucích k odebrání klasifikace E a že v kopii osobního spisu manžela žalobkyně zaslaného Vojenským archivem v Trnavě nejsou uvedeny bližší údaje k důvodům odebrání klasifikace E. Podle sdělení ministerstva byla klasifikace E panu Š. stanovena odvodní komisí OVV Blansko dne 5. 8. 1952, takže v době od 1. 9. 1952 do 20. 9. 1952 konal výcvik beze zbraně, a že dne 21. 10. 1953 byl zbaven klasifikace E a že žádné další skutečnosti, které by mohly mít vliv na posouzení nároku na odškodnění z důvodu zařazení do vojenských táborů nucených prací z důvodu politické nespolehlivosti spis neobsahuje. Je proto evidentní, že po určitou dobu pan Š. vykonával službu jako osoba politicky spolehlivá. Ministerstvo dále žalované sdělilo v dopise ze dne 29. 4. 2015, že zemřelý manžel žalobkyně pan Š. byl podle archivní dokumentace zbaven klasifikace „E“, která označovala občana za politicky nespolehlivého dne 21. 10. 1953. Z výpisu o zařazení v průběhu vojenské základní služby ministerstva ze dne 26. 5. 2014 vyplývá, že zemřelý manžel žalobkyně vojenskou základní službu nastoupil dne 1. 9. 1952 a poté sloužil v období od 1. 9. 1952 do 20. 4. 1953 u 67. PTP (dne 21. 4. 1953 byl přemístěn k 61. PTP), že v období od 21. 4. 1953 do 31. 10. 1953 sloužil u 61. PTP (tento útvar byl ke dni 1. 11. 1953 reorganizován na 61 TP), že v období od 1. 11. 1953 do 29. 11. 1954 sloužil u 61. TP a konečně že vojenskou základní službu ukončil dne 29. 11. 1954. Na základě uvedených poznatků žalovaná přehodnotila posouzení nároku na příplatek k důchodu podle ustanovení § 24 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Zemřelý manžel žalobkyně byl prokazatelně po dobu výkonu základní vojenské služby zařazen do vojenských táborů nucených prací, a to skutečně v období od 1. 9. 1952 do 29. 11. 1954, kde u 67. PTP se nekonal výcvik se zbraní a byli tam zařazovány politicky nespolehlivé osoby převážně na stavební práce a kde manžel žalobkyně sloužil v období od 1. 9. 1952 do 20. 4. 1953. Dále byl manžel žalobkyně přemístěn k 61 PTP, kde se rovněž nekonal výcvik se zbraní a byly do něj zařazovány politicky nespolehlivé osoby používané převážně na stavební práce a kde pan Š. sloužil v období od 21. 4. 1953 do 31. 10. 1953. Zbytek základní vojenské služby v období 1. 11. 1953 do 29. 11. 1954 manžel žalobkyně vykonal u 61. TP. Žalovaná především vyložila relevantní právní úpravu v § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a dále § 24 odst. 4 téhož zákona. Podstatným znakem skutkové podstaty nároku na příplatek k důchodu podle ustanovení § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. je právě politická nespolehlivost – tzn. klasifikace E. V rámci námitkového řízení žalovaná zjistila, že zemřelý manžel žalobkyně byl označen jako občan politicky nespolehlivý s klasifikací „E“ pouze v době od 1. 9. 1952 do 21. 10. 1953, kdy vykonával službu u 67. PTP a 61.PTP. Po celou dobu služby ve vojenských táborech nucených prací nebyl pan Š. veden jako osoba politicky nespolehlivá, a proto nesplňoval podmínku stanovenou v ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., neboť neměl status politicky nespolehlivé osoby v období 29. 11. 1954. K námitkám žalobkyně žalovaná zejména uvedla, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zzn. 1 Ads 73/2015-52 (případ B.) nedopadá na předmětnou věc, neboť tam byl řešen problém charakteru služby v technickém praporu, který vznikl transformací z PTP. Poselstvím tohoto rozsudku je názor, že transformací PTP na TP se z hlediska nároku na příplatek k důchodu nic nezměnilo. Zemřelému manželu žalobkyně však byl v průběhu služby ve vojenském táboře nucených prací zrušen status osoby politicky nespolehlivé, když byl dnem 21. 10. 1953 zbaven klasifikace E. Na tom nic nemění skutečnost, že žalované nepodařilo ověřit důvody, pro něž klasifikace E byla odebrána a zbývající dobu výkonu služby již byl považován za osobu politicky spolehlivou. Žalovaná dále uvedla, že reorganizace z PTP na TP neznamenala automaticky, že by politická nespolehlivost ztratila význam. Ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. navíc politickou nespolehlivost dotčené osoby předpokládá. Ve zbytku napadeného rozhodnutí se žalovaná již věnovala výpočtu vdovského důchodu žalobkyně, proti němuž však nemíří žádná žalobní námitka. III. Žaloba V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně shrnula, že rozhodnutím žalované z 10. 5. 1995 byl Stanislavu Š., manželovi žalobkyně, přiznán příplatek k důchodu „podle zákona č. 87/91 Sb. v plat. znění“ ve výši „405,- Kč za 27 měsíců služby u PTP“ (pomocné technické prapory). Zároveň mu byl přiznán doplatek za „tři roky zpět od uplatnění nároku“. Služba byla započtena od 1. 9. 1952 do 29. 11. 1954. Dne 18. 1. 2015 Stanislav Š. zemřel. Dne 18. 2. 2015 žalobkyně upozornila žalovanou, že příplatek byl spočítán správně, ale doplatek měl náležet podle § 27 zákona č. 87/1991 Sb. nejen za tři roky od uplatnění nároku (7. 4. 1992 až 21. 6. 1995), ale už od dubna 1991. Žalovaná dne 11. 3. 2016 doplatek žalobkyni přiznala a doplatila ve výši 2.738,- Kč. Vdovský důchod byl žalobkyni vyměřen od 18. 1. 2015 ve výši 2.581,- Kč. Poté však žalovaná rozhodnutím č. II. ze dne 23. 6. 2016 (doručeno 5. 7. 2016) č.j. 1-2R-23.6.2016 - 426/385 622 446, žalobkyni snížila vdovský důchod zpětně od 22. 5. 2016 na částku 2.413,- Kč s odůvodněním, že „dne 21. 10. 1953, tedy ještě v průběhu služby u 61. PTP, byl zemřelý zbaven klasifikace „E‘. Příplatek tedy náleží pouze za dobu od 1. 9. 1952 do 21. 10. 1953; dobu od 22. 10. 1953 do 29. 11. 1954 nelze pro účely přiznání př