8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

30 Af 19/2017- 95 - text 12 30Af 19/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: O. N. zastoupený advokátem JUDr. Janem Dobrovolným sídlem Náměstí 75, Valašské Meziříčí proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. 56330/16/5300-22444-706385 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou projednávané věci je posouzení, zda ve dvou obchodních případech týkajících se prodeje vozidel BMW v 1. čtvrtletí 2011 byly naplněny podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty pro dodání zboží do jiného členského státu dle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 2. Na základě provedené daňové kontroly Finanční úřad pro Zlínský kraj dodatečným platebním výměrem ze dne 12. 10. 2015, č. j. 1655014/15/3310-50522-802341, doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2011 ve výši 840 748 Kč a stanovil mu povinnost uhradit penále ve výši 168 149 Kč. 3. K odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím změnil dodatečný platební výměr v části II. Ostatní plnění a plnění s místem plnění mimo tuzemsko s nárokem na odpočet daně tak, že na řádku 20 Dodání zboží do jiného členského státu změnil hodnotu z 0 na – 2 775 238; v ostatním zůstal dodatečný platební výměr beze změny. II. Shrnutí obsahu žaloby 4. Žalobce namítá, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech. Má za to, že podmínky pro osvobození zboží od daně s nárokem na odpočet daně dle § 64 odst. 1 zákona o DPH byly splněny. 5. Žalobce nemůže být odpovědný za to, jak společnost NNN, s. r. o. ze Slovenska s předmětnými osobními automobily nakládala. Žalovaný spatřuje v chování žalobce zanedbání jeho povinnosti prověřit dodání do jiného členského státu bez jakýchkoliv pochyb; oznámil-li žalobce policii, že má pochyby o způsobilosti NNN, s. r. o., musel si být vědom podezřelosti předmětných transakcí. Žalobce zdůrazňuje, že se oznámením policii snažil všemi zákonnými způsoby zamezit tomu, aby byl porušen zákon. Policie prověřovala předání jednoho z aut společnosti NNN, s. r. o. a ubezpečila žalobce, že z hlediska trestního i daňového je vše v pořádku. 6. Oproti tomu finanční úřad ve věci zaujal opačný názor a konstatoval porušení zákona o DPH. Žalobce nedisponuje takovými možnostmi prověřování nezbytných skutečností jako policie, proto na její závěry spoléhal. Celá záležitost byla otevřena z iniciativy žalobce, který se snažil zamezit porušení zákona o DPH. Aktivita se však žalobci vymstila a obrátila se proti němu. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí rozebíral následný prodej předmětných automobilů dalšími zúčastněnými subjekty, nezabýval se však tím, jak tyto následné prodeje probíhaly, zda byla účtována DPH či nikoliv. 8. Žalobce v daňovém řízení uvedl, že předmětné automobily pořídil v Itálii za velmi výhodnou cenu. Je tak možné, že následné prodeje mohly probíhat za vyšší kupní ceny, přičemž z těchto cen mohla být státu zaplacena odpovídající (možná i vyšší) DPH, než jakou stát požaduje po žalobci. Pokud DPH byla státu zaplacena, nelze po předchozích vlastnících tuto DPH vymáhat, neboť by došlo k duplicitnímu plnění. Nedostatky ve smlouvách, předávacích protokolech, případně mezinárodních nákladních listech (CMR) nemohou zpochybnit převod vlastnictví automobilů na slovenskou NNN, s. r. o. Žalovaný zpochybňuje prodej zboží na Slovensko, neuvádí však, na jakou českou společnost byla vozidla převedena. 9. Výpovědi svědků mohou být podle žalobce ovlivněny časovým odstupem, kdy k nim došlo. Žalovaný jejich výpovědi zpochybňuje účetnictvím firem, v nichž svědci působili. Své výhrady však uvádí pouze okrajově, bez konkretizace důležitých listin. Žalovaný se soustředil na první obchodní případ – prodej zboží od žalobce, přičemž navazujícím obchodním případům se nevěnoval. Žalobce v podaném odvolání předložil žalovanému emailovou korespondenci s panem M., což žalovaný v rozhodnutí popírá. 10. Žalobce připouští, že výpověď pana M. je zvláštní, nevyplývá z ní však, že by NNN, s. r. o. automobily nikdy nevlastnila. Využití výpovědi svědka z trestního řízení v řízení daňovém je zcela nevyhovující. Žalobce se domnívá, že i při předmětné výpovědi byl svědek pod vlivem alkoholu, jako tomu bylo při pokusech o jeho vyslechnutí v rámci daňového řízení. Naopak výpověď pana K. považuje žalobce za věrohodnou. K namítaným nepřesnostem jeho výpovědi žalobce uvádí, že na jednom místě protokolu správce daně konstatuje, že v účetnictví Na Vaší straně s. r. o. se nachází jedno auto od NNN, s. r. o., na jiném místě však uvádí, že v účetnictví se nenachází žádné auto od této společnosti. Podle žalobce vše organizoval pan K., ve výpovědi se však vyhnul odpovědi na otázku týkající se pana M. Nepodložené jsou rovněž závěry žalovaného, že podpis M. na nákladním listu není jeho, aniž by dané tvrzení bylo ověřeno pomocí písmoznalců. Bez řádného ověření nemůže dané tvrzení vést k usvědčení žalobce. 11. Podle žalobce správní orgány provedly neúplné dokazování a provedené důkazy rovněž nesprávným způsobem zhodnotily, což založilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nebyly dodrženy základní zásady daňového řízení, neboť správní orgány nepřihlédly ke všem důkazům obsaženým ve spise a neseznámily žalobce s právní úvahou, jež vedla k popření některých důkazů. Žalobce je přesvědčen, že splnil podmínky § 64 odst. 1 zákona o DPH. 12. Navrhl, aby soud provedl výslech svědka K. a P., aby od Policie ČR, Vsetín, vyžádal veškeré doklady týkající se podnětu podání trestního oznámení žalobce a rovněž z podnětu podaného trestního oznámení Finančního úřadu pro Zlínský kraj. Požaduje dále, aby byly vyžádány veškeré účetní doklady od osob zúčastněných na dané transakci. 13. S ohledem na uvedené žalobce požaduje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě s námitkami žalobce nesouhlasil. Je přesvědčen, že skutkový stav i právní posouzení jsou podrobně rozvedeny v napadeném rozhodnutí i v předloženém správním spise, proto na ně v podrobnostech odkázal. Zdůraznil, že unijní úprava ukládá osvobození od DPH vykládat restriktivně. Daňový subjekt musí prokázat, že jsou splněny podmínky pro její uplatnění. 15. Správní orgány žalobci nepřičítaly k tíži, jak bylo s automobily dále nakládáno. Uvedly pouze skutečnosti zpochybňující žalobcem předložené důkazní prostředky. Žalobce nebyl vyzván k prokázání jiných skutečností, než sám tvrdil. Vzhledem k rozporům a nedostatkům v předkládaných dokladech neexistovaly důkazy, které by prima facie prokazovaly nárok na osvobození dodání uvnitř EU. Žalobce se tak nemohl dovolávat unesení důkazního břemene ve vztahu ke splnění podmínek dle § 64 zákona o DPH ani dobré víry. Měl-li o předmětné transakci pochybnosti (v důsledku čehož oslovil policii), měl si zajistit veškeré doklady prokazující splnění podmínek pro osvobození. Jeho neobezřetnost v tomto směru nelze přičítat k tíži orgánů policie nebo finanční správy. Navíc v okamžiku realizace předmětných transakcí neměl žalobce k dispozici žádný závěr policejních orgánů o nenaplnění skutkové podstaty trestného činu (ten mu byl znám až z usnesení policie ze dne 26. 8. 2015). 16. Oprávněnou neshledal žalovaný ani výtku, že v daňovém řízení postupoval dle zásady vyšetřovací, nikoliv zásady materiální pravdy. Výslech svědků K., K. a P. inicioval sám žalobce. 17. Skutečnost, zda byla následnými subjekty v řetězci dodávek odvedena DPH, nemůže mít vliv na uznatelnost osvobození od daně u žalobce. To vyplývá mj. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2011, č. j. 2 Afs 81/2010-77. K namítanému porušení daňové neutrality žalovaný odkázal na bod 91 svého rozhodnutí. Daňová povinnost subjektů, jež byly články řetězce, je předmětem zcela jiných daňových řízení, jichž žalobce není účastníkem. 18. Co se týče neprokázání podmínek pro osvobození od DPH, základním předpokladem bylo předložení bezvadných dokladů. To v daném případě splněno nebylo, neboť v dokladech existovaly rozpory mezi datem uskutečnění zdanitelného plnění a datem předání dle předávacího protokolu, jakož i datem vyplývajícím z kupní smlouvy či datem uvedeným na CMR listu. Nejenže doklady nebyly schopny prokázat převod práva nakládat se zbožím jako vlastník na NNN, s. r. o., nebylo ani prokázáno dodání zboží do jiného členského státu z důvodu nedostatků na předloženém nákladním listu. 19. Žalovaný odmítl námitku, že byl povinen prokazovat, které společnosti bylo zboží dodáno. Správní orgány nezpochybňovaly, že k dodání zboží došlo (o tom ostatně svědčí i následné nákupy společnost