§ 8 daňový řád – Základní pravidla pro hodnocení důkazů správcem
Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · účinné od 1. 4. 2019 · Daňové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 8 DŘ stanoví základní pravidla pro hodnocení důkazů správcem daně, zdůrazňuje posuzování skutečného obsahu právních jednání a umožňuje ignorovat jednání, jejichž hlavním účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem zákona. Správce daně má volnost v hodnocení důkazů, ale musí je posuzovat jednotlivě i v souvislostech a přihlížet ke všemu, co se v řízení zjistilo. (§ 8 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, znění účinné od 1. 4. 2019)
Klíčová fakta
- Týká se: správce daně
- Judikatura: na § 8 odkazuje 2 585 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 280/2009 Sb.
(1) Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.
(2) Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
(3) Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.
(4) Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Správce daně má volnost v hodnocení důkazů, ale musí je posuzovat jednotlivě i v souvislostech a přihlížet ke všemu, co se v řízení zjistilo.
- Správce daně by měl rozhodovat podobné případy shodně, aby nevznikaly neodůvodněné rozdíly.
- Při posuzování daňových záležitostí se správce daně zaměřuje na skutečný obsah právního jednání, nikoli pouze na jeho formální označení.
- Pokud je hlavním účelem nějakého jednání získání daňové výhody v rozporu se smyslem zákona, správce daně k takovému jednání nepřihlédne.
Na co si dát pozor
- Správce daně může odmítnout uznat právní jednání, které je sice formálně v pořádku, ale jeho skutečným cílem je pouze obejít daňové předpisy a získat neoprávněnou výhodu.
- Je důležité, aby právní jednání měla vždy i jiný, ekonomický nebo obchodní, smysl než jen daňovou optimalizaci.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 8
Jak soudy aplikují § 8
Povinností orgánů činných v trestním řízení bylo posoudit zjištěnou činnost pohledem ustanovení § 8 odst. 3 daňového řádu, který potírá disimulované právní jednání.
Dále žalobkyně označila podle ní dosud judikaturou nevyřešenou otázku, (2) zda porušení zásady legitimního očekávání zakotvené v § 8 odst. 2 daňového řádu je nesprávným úředním postupem.
I kdyby však došlo k toliko fiktivnímu vývozu, nic nebránilo společnosti to následně v daňovém přiznání vykázat správně, podle zásady přednosti skutečného stavu před formálním (§ 8 odst. 3 daňového řádu), neboť každou transakci, i kdyby existoval nesoulad mezi reálným a smluvním účetním stavem, lze daňově ošetřit (ať už je ve smlouvách či na fakturách napsáno cokoli).
Právní otázky
Související
§ 21 Účinnost (Vyhláška o registraci léčivých přípravků)§ 17 Účinnost (Vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti )§ 7a Kritéria pro zařazení mezi vyhrazené veteriná (Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 228)§ 14 Požadavky na systém jakosti (Vyhláška o stanovení bližších požadavků )§ 174a Návrh na určení lhůty k provedení procesního (Nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2)