4 As 98/2013 — Nejvyšší správní soud

29 A 85/2017- 52 - text  12 29 A 85/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseini, Ph.D., v právní věci žalobce: SITARREDY PROJECT, s. r. o. (dříve DREAM BODY s. r. o.), IČO 02011042 sídlem Pod Habrovou 445/3, 152 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2016, č. j. 58974/2016-MZE-17221, sp. zn. 5ZK31664/2015-17221 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 11. 7. 2016, č. j. UKZUZ 076449/2016, sp. zn. SZ UKZUZ 039055/2015/09225/17. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně shledal, že žalobce porušil § 20 odst. 1 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), tím, že v dubnu 2015 nabízel prostřednictvím inzerce v časopise TV magazín č. 14/2015 k prodeji rozmnožovací materiál – sazenice popínavých jahodníků (označené jako Mount Everest). U těchto sazenic žalobce deklaroval schopnost samovolného pnutí do výšky větší než 1,30 m, kdy uvedené tvrzení o této vlastnosti jahodníku (tj. samovolné pnutí do výše nad 1,30 m) bylo v rozporu s obecnými vlastnostmi/charakteristikou této rostliny popsanými v odborné literatuře, v níž je uvedeno, že jahodník nemá schopnost samovolného pnutí do uvedené výšky. Z této skutečnosti vyplývá, že sazenice jahodníku byly uváděny do oběhu s údaji, které jsou nepravdivé, neúplné, přehnané nebo jinak klamající. Porušením § 20 odst. 1 zákona o oběhu osiva a sadby žalobce spáchal správní delikt ve smyslu § 38b odst. 1 písm. c) téhož zákona. Za tento delikt správní orgán prvního stupně uložil žalobci pokutu ve výši 50 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. 2. V rámci odůvodnění uvedeného rozhodnutí správní orgán prvního stupně k obraně žalobce, že dotčená odrůda jahod je obdobným způsobem inzerována ve Francii, konstatoval, že z porovnání úředního překladu této reklamy z francouzštiny s reklamou uveřejněnou žalobcem vyplynulo, že zahraniční inzerce obsahuje podrobnější informace a zejména připomíná, že dlouhé výhonky jahodníku je třeba přivázat na zeď nebo upevnit k podpěře, což v české reklamě uvedeno není. Správní orgán prvního stupně v tomto směru uzavřel, že efektu uvedeného v reklamě lze dosáhnout pouze za splnění předpokladu přivázání, neboť jahodník není popínavý. To vyplynulo i z výsledků provedených vegetačních zkoušek. Šlahouny rostliny se k instalované podpěře samovolně nepnou, neboť nemají úponky, kterými by se pnuly. Správní orgán prvního stupně taktéž neakceptoval tvrzení žalobce, že reklama je cílená na zkušenější pěstitele. Tato byla zveřejněna v periodiku TV magazín, které má dosah na širokou veřejnost a nikoli pouze na pěstitele. K poukazu žalobce na daleko agresivnější formy reklam v jiných oblastech podnikání, které jsou údajně správními orgány tolerovány, pak správní orgán uvedl, že není oprávněn posuzovat jednání jiných subjektů v oblastech, které nespadají do jeho působnosti. Nadto podotkl, že obdobné jednání, kdy byly rovněž nabízeny k prodeji „popínavé“ sazenice stejné odrůdy, již řešil v době nedávno minulé uložením sankce, a nelze tak uzavřít, že by postihoval něco, co u jiných subjektů toleruje. 3. Dále správní orgán prvního stupně uvedl, že porušení § 20 odst. 1 zákona o oběhu osiva a sadby bylo zapříčiněno nabídkou prodeje jahodníku s deklarovanou vlastností pnout se až do výšky více než 1,30 m. Spotřebitel se tak na základě tvrzení v reklamě mohl domnívat, že k vypěstování jahodníku do podoby keře jej postačí pouze podepřít bez nutnosti přichycení části rostlin k opoře. To je ovšem nepravdivé tvrzení, neboť jahodník nemá schopnost přichytit se k opoře sám. Následně správní orgán prvního stupně popsal, jakým způsobem se rozrůstá jahodník. Dále se zabýval i tím, že u žalobce neshledal vynaložení veškerého úsilí, které by po něm bylo možné požadovat pro zabránění porušení právní povinnosti, a neseznal, že by žalobce splnil podmínky liberace. Konstatoval i to, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt má objektivní povahu, a proto nezkoumal otázku zavinění, nýbrž se zaměřil na naplnění obligatorních znaků objektivní stránky deliktu, tedy na jednání, následek a příčinnou souvislost mezi nimi, jejichž naplnění shledal. Z uvedených důvodů proto dospěl k závěru, že žalobce svým jednáním porušil zákaz klamání a dopustil se správního deliktu podle § 38b odst. 1 písm. c) zákona o oběhu osiva a sadby. 4. Při stanovení výše pokuty vzal správní orgán prvního stupně v úvahu závažnost protiprávního jednání spočívající v uvedení do oběhu sazenic jahodníku s klamavými údaji a množství sazenic tímto způsobem uvedených do oběhu. Podle zjištění správního orgánu bylo takto dovezeno z Francie celkem 8 000 ks sazenic za kupní cenu 2 080 €, což při inzerované ceně ve výši 39 Kč za jeden jahodník představovalo celkovou částku za prodej v České republice ve výši 312 000 Kč. Správní orgán prvního stupně zohlednil rovněž polehčující okolnost spočívající v tom, že v příčinné souvislosti s jednáním žalobce nevznikla škoda třetím osobám. Po zhodnocení všech okolností pak správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že sankce ve výši 50 000 Kč odpovídá okolnostem případu a je přiměřená osobním i majetkovým poměrům žalobce. 5. V odůvodnění rozhodnutí, jímž zamítl odvolání žalobce, žalovaný konstatoval, že zjištěný skutkový stav má oporu ve shromážděných podkladech. Ztotožnil se se závěrem správního orgánu prvního stupně, že spotřebitel mohl na základě reklamy nabýt dojmu o samovolném pnutí jahodníku do výše 1,3 m, ač je tvrzení o této vlastnosti rostliny v rozporu s její charakteristikou popsanou v odborné literatuře. Z ní vyplývá, že na rozdíl např. od révy jahodník nemá úpony, kterými by se držel nějaké opory. Žalovaný dále nesouhlasil s argumentací žalobce ohledně tzv. průměrného spotřebitele, který reklamu hodnotí kriticky, má dostatek informací, je přiměřeně rozumný a opatrný, přičemž v daném případě se mělo jednat o právem dovolenou reklamní nadsázku. K tomu žalovaný s odkazem na judikaturu uvedl, že je třeba respektovat podmínky, které na reklamu kladou právní předpisy chránící spotřebitele. V této souvislosti uzavřel, že reklama je z pohledu průměrného spotřebitele klamavá tehdy, pokud je pravděpodobné, že by zavádějící tvrzení podstatně ovlivnilo chování značného počtu spotřebitelů s tím, že hranici mezi přípustnou nadsázkou a klamáním spotřebitele je vždy nutné hodnotit individuálně při zohlednění vlastností nabízeného produktu a cílové skupiny spotřebitelů. V daném případě by tak za přípustnou nadsázku bylo možné považovat sdělení žalobce, že „Tyto jahodníky šplhají až k nebi…“, naopak takto nelze hodnotit tvrzení deklarující samovolné pnutí jahodníku do určité konkrétní výšky za určitou dobu, bez uvedení dalších podmínek, za nichž je možné dosáhnout efektu zobrazeného v reklamě. Žalovaný připomněl, že správní orgán prvního stupně dospěl ke svému závěru na podkladě provedené vegetační zkoušky a fotodokumentace obsažené ve spisovém materiálu, z nichž vyplynulo, že vzhledem k absenci úponů, nemají šlahouny jahodníku schopnost samovolně se upínat k podpěře. 6. S odkazem na judikaturu pak žalovaný konstatoval, že judikaturu civilních soudů týkající se reklamy nelze bez dalšího aplikovat na veřejnoprávní regulaci reklamy. Jedná se totiž o odlišné instituty, a pokud by postačoval soukromoprávní zákaz nekalé soutěže, nebyla by třeba samostatná veřejnoprávní úprava reklamy. Žalovaný tak uzavřel, že byť může být jednání žalobce v souladu s nekalosoutěžními předpisy, může představovat zakázané jednání z pohledu zákona o oběhu osiva a sadby, a že v projednávaném případě mají veřejnoprávní předpisy přednost před soukromým právem. Žalovaný zmínil i řadu podnětů učiněných ze strany spotřebitelů vůči České obchodní inspekci týkající se prodeje tzv. popínavých jahodníků a internetové diskuze obsahující rozličné názory na danou odrůdu ze strany jednotlivých kupujících. Rovněž připomněl, že již v roce 2013 byla jinému subjektu uložena pokuta ve výši 30 000 Kč za nabízení sazenic popínavých jahodníků odrůdy Mount Everest klamavým způsobem. 7. Závěrem se pak žalovaný zabýval oprávněností uložené pokuty. Dle jeho názoru správní orgán prvního stupně podrobně odůvodnil, proč pokutu určil právě v dané výši. Žalovaný ji považuje za přiměřenou, jak vzhledem k množství a ceně sazenic, tak i s ohledem na majetkové a osobní poměry žalobce. V tomto směru poukázal na údaje dostupné ze sbírky listin obchodního rejstříku a rovněž na skutečnost, že za zmíněný delikt mohl správní or