8 As 47/2006 — Nejvyšší správní soud

31 A 111/2020- 88 - text 10 31 A 111/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a JUDr. Martina Kopy, Ph.D. ve věci žalobkyně: D. S., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Liborem Špundou sídlem Masarykova třída 795/41, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. 13316/2020-NZE-18111, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále též „správní orgán prvého stupně“) rozhodnutím ze dne 11. 11. 2019, č. j. UKZUZ 205021/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou z toho, že v postavení profesionálního uživatele, v rámci své podnikatelské činnosti, aplikovala na jí obhospodařovaných půdních blocích (konkretizovaných ve výroku prvostupňového rozhodnutí) v období od 10. 4. 2018 do 10. 5. 2018 přípravky na ochranu rostlin, přičemž jejich aplikaci realizovaly fyzické osoby, které v době aplikace přípravků nebyli držiteli osvědčení prvního stupně podle § 86 odst. 1 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 14. 1. 2020 (dále jen „zákon o rostlinolékařské péči“). Uvedeným jednáním měla žalobkyně spáchat přestupek podle § 79g odst. 1 písm. p) zákona o rostlinolékařské péči, za což jí byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 18. 3. 2020, č. j. 13316/2020-MZE-18111 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně podané proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobkyně se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a nahrazení nákladů řízení. Namítá, že se správní orgány nesprávně vypořádaly s tím, zda je žalobkyně osobou, proti které lze zahájit a vést přestupkové řízení. Žalobkyně nebyla v rozhodné době samostatným zemědělským podnikatelem, nýbrž správkyní pozůstalosti po zesnulém manželovi. Důvodem registrace jako zemědělský podnikatel bylo využití nároku na zemědělské dotace. Neprovozovala závod Ing. S. jako vlastník. Závěry žalovaného jsou nesrozumitelné a nesprávné. Dne 2. 12. 2017 proběhlo školení Š. K. a N. H., které mělo účinky ve smyslu prodloužení platnosti odborné způsobilosti. Je je proto nutno považovat za držitele osvědčení prvního stupně. Při posuzování spáchání přestupku je nutno se zabývat otázkou odborné způsobilosti nejen formálně, ale i materiálně. Žalobkyni není známo, proč školitel nestihl před smrtí podepsat prezenční listinu a zaslat oznámení o školení. Správní orgán prvého stupně mohl doplnit dokazování (výslechem svědků) ke zjištění, že se školení skutečně konalo a co bylo jeho obsahem. Zcela nepřezkoumatelná je problematika výše uložené pokuty. Napadené rozhodnutí, je k této problematice rovněž nepřezkoumatelné. S konkrétními odvolacími argumenty se žalovaný nevypořádal. 3. V doplnění žaloby žalobkyně uvádí, že se správní orgány nezabývaly subjektivní stránkou přestupku. Z dokazování nevyplývá, že by žalobkyně věděla, že pracovníci nemají platné osvědčení prvního stupně. Žalobkyně zaštiťovala provoz závodu pro dědice, ale nejednalo se o její vlastní podnikání. Pro spáchání přestupku dle § 79g odst. 1 písm. p) zákona o rostlinolékařské péči je pojem „profesionální uživatel“ irelevantní. Je nutno rozlišovat pojmy „profesionální uživatel“ a „profesní činnost“. Prováděli-li aplikaci přípravků na ochranu rostlin Š. K. a N. H., nešlo o podnikatelskou činnost žalobkyně, ani o její postavení „profesionálního uživatele“, ani o její „profesní činnost“. Prvostupňové rozhodnutí je proto vnitřně rozporné a zmatečné. Přestupkové řízení mělo být vedeno proti jmenovaným pracovníkům nebo proti Ing. V., který měl jejich práci organizovat a řídit. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Žalobkyně, byť v postavení správce pozůstalosti po zesnulém manželovi, realizovala činnost, již lze interpretovat jako podnikání. Výklad žalobkyně by zakládal situaci, že při správě pozůstalosti by nebylo možné postihovat konkrétní osoby za jimi spáchané protiprávní činy. Ustanovení § 34 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) na projednávanou věc přesně dopadá. Správce pozůstalosti má povinnost správu vykonávat osobně a musí řádně plnit své povinnosti. Pokud žalobkyně není schopna doložit stanoveným způsobem splnění kritérií pro existenci odborné způsobilosti dotčených fyzických osob, pak nelze mít za to, že by byly oprávněny v rozhodném období nakládat s pesticidy. Odůvodnění výše pokuty se žalovaný řádně zabýval. 5. Žalobkyně v replice namítá, že správní orgány považují její odpovědnost prakticky za absolutní, bez možnosti vyvinit se (obhájit se). Správní orgány považovaly Š. K. a N. H. za zaměstnance žalobkyně, ačkoliv žalobkyně doložila, že nebyli jejími zaměstnanci. Správní orgány směšují postavení žalobkyně a právní postavení závodu po zesnulém Ing. S. Žalobkyně nepřevzala závod a zemědělskou činnost po zůstaviteli, takže na ni nepřešlo postavení zaměstnavatele. Ani z občanského zákoníku nevyplývá, že správce pozůstalosti má automaticky postavení zemědělského podnikatele nebo profesionálního uživatele. Žalobkyně do žádné z kategorií pro profesionální uživatele nespadá. Žalovaný vyřešil otázku odborné kvalifikace pracovníků jednoduše a ryze po formální stránce. Správní orgán prvého stupně nezpochybnil oprávnění školitele provést školení, tuto problematiku žalobkyně považuje za tzv. materiální stránku. Tou se správní orgány nezabývaly. Nové znění zákona s účinností od 1. 12. 2017 umožňuje získat osvědčení prvního stupně kurzem organizovaným zaměstnavatelem. Případné nedodržení formy má za následek pouze formální nedostatek v podobě platnosti průkazu o konání kurzu, ale neznamená automaticky nedostatek odborné způsobilosti. S námitkami ohledně odůvodnění pokuty se žalovaný ani ve svém vyjádření nevypořádal. 6. Žalovaný v dalším vyjádření uvádí, že žalobkyně opomíjí institut objektivní odpovědnosti podnikající fyzické osoby. Žalobkyně v rozhodné době fakticky provozovala podnik po zesnulém manželovi. Materiální znaky svědčí závěru, že žalobkyně byla zemědělským podnikatelem a současně profesionálním uživatelem pesticidů v rámci svého podnikání. 7. V rámci ústního jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku a doplnila, že po spáchání přestupku učinila okamžitě nápravu, neboť dotčené osoby získaly nové osvědčení o odborné způsobilosti. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování soud vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. Soud neprováděl dokazování obsahem správního spisu (z něhož soud při rozhodování bez dalšího vychází), ani osvědčením o odborné způsobilosti, které získaly dotčené osoby po spáchání přestupku. Tato skutečnost nemohla nic změnit na tom, zda se žalobkyně dopustila přestupku v období od 10. 4. 2018 do 10. 5. 2018, a tvrzení, že by tato skutečnost měla být zohledněna při stanovení výše sankce, uplatnila žalobkyně až při jednání soudu, tedy opožděně (viz § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.). III. a) Odpovědnost žalobkyně jakožto správkyně pozůstalosti 9. Žalobkyně předně namítá, že vůbec nemohla být postižena za vytýkané jednání, neboť nevystupovala v rámci své podnikatelské činnosti. 10. Podle § 79g odst. 1 písm. p) zákona o rostlinolékařské péči se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že nezabezpečí výkon činnosti držitelem osvědčení o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky potřebného podle tohoto zákona. 11. V prvé řadě soud poznamenává, že z hlediska citovaného ustanovení je irelevantní, zda lze přestupce kvalifikovat také jako „profesionálního uživatele“, jak požadují některé jiné skutkové podstaty [např. § 79g odst. 1 písm. l) zákona o rostlinolékařské péči]. Konstatoval-li tedy správní orgán prvého stupně ve skutkové větě rozhodnutí o přestupku, že žalobkyně vystupovala „v postavení profesionálního uživatele“, bylo toto konstatování zcela nadbytečné, neb