6 As 270/2019 — Nejvyšší správní soud

64 A 4/2021- 133 - text 17 64 A 4/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci navrhovatelů: a) Ing. J. S. b) Mgr. V. S. c) Ing. V. P. d) L. P. e) P. D. f) K. U. g) Z. U., DiS. zastoupených Mgr. Pavlem Černým, advokátem Frank Bold Advokáti, s.r.o. sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti odpůrci: Město Rosice sídlem Palackého nám. 13, 665 01 Rosice u Brna o návrhu na zrušení částí Opatření obecné povahy č. 1/2020 – Územního plánu Rosice, vydaného usnesením Zastupitelstva města Rosice ze dne 18. 6. 2020 takto: I. Opatření obecné povahy č. 1/2020 – Územní plánu Rosice, vydaný usnesením Zastupitelstva města Rosice ze dne 18. 6. 2020, se ruší v části, která vymezuje na pozemcích p. č. XA a XB v k. ú. X návrhovou plochu NR-O1 (plocha krajinná smíšená s rekreačním využitím). II. Ve zbytku se návrh zamítá. III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům a), b) a d) jako náhradu nákladů řízení částku 55 365,60 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta, sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Zastupitelstvo města Rosice vydalo svým usnesením ze dne 18. 6. 2020 opatření obecné povahy č. 1/2020 – Územní plán Rosice, které nabylo účinnosti 4. 7. 2020. Všichni navrhovatelé jsou vlastníky pozemků ležících v lokalitě X, které byly předchozím územním plánem města Rosice určeny k zastavění (plocha Br/2, tj. bydlení rezidenční), a to rodinnými domy s max. počtem 2 podlaží. Nový územní plán však na některých z těchto pozemků, příp. na jejich částech, stanovil jiné funkce. Konkrétně zde vymezil stabilizovanou plochu L (les), stabilizovanou plochu KZ (krajinná zeleň), návrhovou plochu NRO1 (krajinná plocha smíšená s rekreačním využitím), ve zbytku pak jde o návrhové plochy BI-Z15 a B-Z8 (bydlení individuální). Proti přijatému územnímu plánu brojí navrhovatelé u Krajského soudu v Brně návrhem podaným dne 3. 7. 2021 a domáhají se zrušení těch jeho částí, které na pozemcích v jejich vlastnictví vymezily stávající les a krajinnou zeleň a navrhovanou krajinnou plochu smíšenou s rekreačním využitím. II. Argumentace v návrhu 2. Navrhovatelé zakládají svou návrhovou legitimaci na tom, že jako vlastníci pozemků regulovaných napadeným územním plánem jsou na svém vlastnickém právu zkráceni v tom směru, že nový územní plán omezil dosavadní využití jejich pozemků k výstavbě rodinných domů [v případě navrhovatele c) ji dokonce zcela vyloučil]. Upozorňují, že se aktivně účastnili procesu přijímání územního plánu a uplatnili v něm příslušné námitky. 3. Odpůrce podle navrhovatelů v textové části odůvodnění územního plánu neuvedl dostatečné důvody pro změnu regulace dotčených pozemků a napadené opatření obecné povahy je tudíž nepřezkoumatelné (k tomu navrhovatelé odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 3/2008 – 136 a 9 Ao 1/2008 – 34, jejichž závěry mírně modifikoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 1669/11). Naopak se zde uvádí, že návrh respektuje dříve navržené plochy pro bydlení, a navíc se v textové části odůvodnění hovoří i o nedostatku vhodných zastavitelných ploch pro bydlení a podnikání, kvůli čemuž se má navrhnout celá řada zastavitelných ploch nových nebo upravených. To se také skutečně stalo, neboť odpůrce v napadeném územním plánu vymezil nové zastavitelné plochy BI-Z33, BI-Z34 a BI-Z35 a rozšířil stávající zastavitelné plochy B-Z7, B-Z8, BH-Z2, BI-Z1, BI-Z3, BI-Z7 a BI-Z9. Zdůvodnění k nim je velmi vágní. Odpůrce vůbec nevysvětluje, proč nebylo možné nejprve využít zastavitelné plochy na pozemcích navrhovatelů zakotvené v předchozím územním plánu, natož aby nabídl ucelenou analýzu současného stavu a prognózu budoucího vývoje za účelem vymezení nových zastavitelných ploch při současné redukci těch stávajících. Tím zavdává důvody k pochybnostem, zda nešlo o libovůli či diskriminaci (zde navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Aos 1/2013 – 85). 4. Odpůrce dále pominul legitimní očekávání navrhovatelů, že dosavadní stav bude zachován (k tomu navrhovatelé odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 420/09 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 171/2018 – 50). Jeho postup byl překvapivý, neboť zadání územního plánu počítalo se zachováním kontinuity a dosavadní urbanistické koncepce, a dokonce se měla s ohledem na očekávaný nárůst počtu obyvatel prověřit možnost vymezení nových zastavitelných ploch. Odpůrce se nevyrovnal ani s otázkou, zda je zásah do vlastnických práv navrhovatelů přiměřený, zejména zda má legitimní důvod, je činěn jen v nezbytné míře a co nejšetrnějším způsobem (zde navrhovatelé odkázali na celou řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu, které se proporcionalitou územního plánu a jejím odůvodněním zabývaly). Namísto toho uplatnil naprosto nepřijatelné tvrzení, že „územní plány se ze zákona navrhují bez ohledu na vlastnické vztahy“. 5. Důvody, které odpůrce vedly k omezení zastavitelnosti pozemků ve vlastnictví navrhovatelů, jsou patrné až z rozhodnutí o zamítnutí jejich námitek. I toto zdůvodnění je ovšem nedostatečné a věcně nesprávné. Nadto je i nestandardně zpracováno tak, že zpracovatel se nejprve vyslovil ke všem námitkám navrhovatelů souhrnně, poté se s námitkami jednoho z nich vyrovnal poměrně podrobně, námitky ostatních však již vypořádal pouze stručně a výběrově, aniž by přitom na předchozí závěry konkrétně odkazoval. Navrhovatelé si musí domýšlet, které dříve vyjevené důvody se na ně vztahují, což je nepřípustné (k tomu navrhovatelé odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 71/2008  109, 4 As 58/2005  65, 9 As 71/2008  109 a 10 As 250/2015  92). 6. Odpůrce se odvolává na existenci lesa na těchto pozemcích a na jeho ochranné pásmo. Při zkoumání, zda jde skutečně o les, však nelze vycházet pouze ze stavu evidovaného v katastru nemovitostí, nýbrž v pochybnostech musí o tom, zda se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa, rozhodnout orgán státní správy lesů (k tomu navrhovatelé odkázali na § 3 odst. 3 lesního zákona a na rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 94/2008  44 a 1 As 24/2016  61). Navrhovatelé odpůrce upozorňovali, že stromy na jejich pozemcích vysázeli v 90. letech 20. století tehdejší nájemci bez jejich souhlasu, že navrhovatelé je lesnicky neobhospodařují ani to činit nehodlají a že zdravotní stav těchto stromů je velmi špatný. Ve svém návrhu na zrušení územního plánu pak doplnili informaci, že jejich pozemky se nacházejí v jedné z oblastí vyhodnocených jako potenciálně rizikové s ohledem na nedostatek vody (k tomu odkázali na přílohu č. 5 usnesení vlády č. 528 ze dne 24. 7. 2017). Důvodnost vymezení lesní plochy zpochybňuje i fakt, že směrem na jih se v bezprostřední blízkosti dotčených pozemků nacházejí pozemky evidované v katastru nemovitostí rovněž jako les, z nichž však byly lesní porosty odstraněny, a dále pozemky, které navzdory přítomnosti lesních porostů vymezil Územní plán Rosic jako plochy individuálního bydlení. Tyto pozemky prodal odpůrce po roce 2000 nynějším majitelům jako pozemky určené pro výstavbu rodinných domů (k tomu navrhovatelé předložili jako důkaz výpisy z katastru nemovitostí a kupní smlouvy mezi obcí a novými vlastníky). I zde tak činí odpůrce mezi vlastníky nedůvodné rozdíly a postupuje diskriminačně. Odpůrce nezjistil pro účely vymezení stabilizované plochy lesa dostatečně skutkový stav podle § 3 správního řádu (k tomu navrhovatelé odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 151/2019  53). 7. Bez ohledu na výše uvedené upozorňují navrhovatelé na nesprávný názor odpůrce, že na pozemcích určených k plnění funkcí lesa nelze vymezovat zastavitelné plochy. Ustanovení § 14 odst. 1 lesního zákona pouze ukládá pořizovateli územního plánu dbát na ochranu lesa a navrhovat řešení z hlediska zachování lesa nejvhodnější. Z § 15 odst. 2 lesního zákona však jasně vyplývá, že k odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa dochází vždy v souladu s územně plánovací dokumentací, ta tudíž evidentně může jiné využití lesního pozemku stanovit. Mělo by to být možné obzvláště v tomto skutkově specifickém případě, kdy navrhovatelé se vznikem lesa na svých pozemcích nesouhlasili. 8. Krajinnou zeleň vymezuje odpůrce jako přechod stávajícího lesa do urbanizované krajiny. Výše uvedené argumenty proti existenci, resp. ochraně lesa tak vylučují i vymezení plochy krajinné zeleně. 9. Pokud jde o návrhovou krajinnou plochu s rekreačním využitím, podle navrhovatelů by ochranu krajinného rázu, kvůli níž byla tato plocha vymezena, zajistila dostatečným způsobem územní studie, která je podmínkou využití plochy BIZ15. U druhého účelu, totiž rekreace a pohybového vyžití obyvatel, pak není vysvětleno, proč pro něj nelze najít jiné vhodné místo a proč převažuje nad zájmy navrhovatelů. Neobstojí ani ochranné pásmo lesa, neboť to