1 As 110/2018 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 5/2020- 199 - text  6 29 Ad 5/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: A. D. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Pfeiferem sídlem Křenová 504/53, 602 00 Brno proti žalovanému: velitel Vojenského útvaru 1970 Vyškov sídlem Víta Nejedlého 424/5, 682 01 Vyškov o žalobě proti rozhodnutí velitele Vojenského zařízení 1970 Vyškov ze dne 15. 7. 2008, č. j. 1970-3/2008-1970, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím velitel Vojenského zařízení 1970 Vyškov (pozn.: „vojenské zařízení“ dále také jen jako „VZ“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí velitele VZ 4680 Brno ze dne 19. 6. 2008, č. j. 4-14/2006/DP-4680, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku dle § 51 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), a byl mu uložen kázeňský trest snížení platu o 15 % na dobu 2 měsíců. 2. Na tomto místě soud poznamenává, že nástupcem VZ Vyškov 1970 se stal Vojenský útvar 1970 Vyškov (pozn.: „vojenský útvar“ dále také jen jako „VÚ“) a velitel tohoto vojenského útvaru nyní vystupuje jako odvolací orgán mj. i v kázeňských věcech (viz např. odpověď na dotaz soudu Krajskému vojenskému velitelství Brno ze dne 18. 2. 2021, č. j. MO 53328/2021-4680). Z toho důvodu soud jednal jako s žalovaným s velitelem VÚ 1970 Vyškov. 3. Dle napadeného rozhodnutí služební orgán (velitel VZ 1970 Vyškov) při uložení kázeňského trestu vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, tedy nejprve z výsledků šetření provedeného Oddělením obecné kriminality expozitury Vyškov Velitelství vojenské policie Olomouc (dále jen „Vojenská policie Olomouc“), kterým bylo zjištěno ze strany žalobce naplnění skutkové podstaty trestného činu neuposlechnutí rozkazu, a následně i z vlastního šetření provedeného v souladu s platnými právními předpisy a interními normativními akty, zejména se Základním řádem ozbrojených sil České republiky (dále jen „Zákl-1“). Šetřením byl zcela spolehlivě zjištěn a nesporně prokázán skutkový stav věci, tedy že 1) žalobce dne 12. 3. 2008 obdržel od nadřízeného ústní rozkaz, který mu byla v souladu s ustanovením čl. 64 a násl. Zákl-1 uložena určitá povinnost, a to řízení pořadového nácviku u OSTT Vyškov dne 14. 3. 2008; 2) v rozporu s čl. 68 Zákl-1 se žalobce domáhal písemného potvrzení vydaného rozkazu, ačkoliv se nejednalo o rozkaz, který by byl v rozporu s právními normami ani jeho splněním nehrozil vznik škody a žalobce na žádné takové skutečnosti nadřízeného po vydání rozkazu neupozornil; 3) žalobce vydaný rozkaz dne 14. 3. 2008 nesplnil, ačkoliv každý podřízený musí splnit vydaný rozkaz včas a jak nejlépe dovede a plně odpovídá za důsledky neuposlechnutí rozkazu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce ve včas podané žalobě namítl, že žalovaný dostatečně nereflektoval skutečnosti, které sehrály v dotčeném skutkovém ději významnou roli. Těmito skutečnostmi je dle žalobce zejména fakt, že žalobci byl rozkaz dán dne 12. 3. 2008 v 15:30 hodin, tedy potom, kdy žalobce z důvodu vyhlášení bojové pohotovosti nastoupil do služby v 2:00 hodin. Z důvodu brzkého času příchodu na pracoviště nebyla žalobci poskytnuta přestávka mezi službami v délce alespoň 12 hodin. Velitel CSST Brno si této skutečnosti byl vědom, ovšem nijak ji nezohlednil při předávání rozkazu v 15:30 hodin, tedy v čase, kdy byl žalobce již přes třináct hodin ve službě bez dostatečné přestávky mezi službami. 5. Ze znění čl. 65 a 68 Zákl-1 vyplývá, že voják má právo za jistých okolností požadovat písemné vyhotovení vydaného rozkazu, když ústní rozkaz by měl být vydán pro opakující se běžnou činnost nebo úkoly jednoduché povahy. Žalobci ovšem nebylo jeho žádosti o vydání písemného potvrzení rozkazu ze strany Velitele CSST Brno vyhověno. 6. Z chování žalobce dne 12. 3. 2020 vyplývá, že žalobce po náročné službě zcela a správně nepochopil podstatu rozkazu Velitele CSST Brno, což bylo také způsobeno povahou úkonu, ke kterému měl být povinen, a který nespadal do jeho běžné pracovní činnosti. Žalobce je přesvědčen, že došlo k pochybení Velitele CSST Brno, když dotčený rozkaz mu měl být předán písemně, neboť o to žalobce požádal, když předmětné pochybení vylučuje odpovědnost žalobce za neuposlechnutí rozkazu z důvodu, že tento mu nebyl ze strany Velitele CSST Brno řádným způsobem předán. Napadené rozhodnutí ovšem tuto skutečnost dostatečně nereflektuje III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že Velitel CSTT Brno (Vojenského zařízení 4680 Brno) jako správní (služební) orgán prvního stupně projednával přestupek na základě přípisu Vojenské policie Olomouc, č. j. STČ 93/30-20/2008-3493 ze dne 22. 5. 2008 – odevzdání věci ke kázeňskému projednání. Vojenská policie Olomouc se věcí zabývala na základě trestního oznámení na žalobce ve věci nesplnění rozkazu, které podal mjr. Ing. V. C. dne 19. 3. 2008 na základě skutečnosti, že žalobce dne 14. 3. 2008 nesplnil jím vydaný ústní rozkaz vést pořadový nácvik dne 14. 3. 2008 v době stanovené denním řádem a pořadový nácvik neřídil. Policejní orgán dospěl k závěru, že žalobci bylo prokázáno, že protiprávním jednáním formálně naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu neuposlechnutí rozkazu. 8. K námitce žalobce, že byl rozkaz vydán poté, co byl více jak třináct hodin ve službě, aniž by mezi jednotlivými směnami měl dostatečně dlouhou přestávku, žalovaný uvedl, že dne 12. 3. 2008 šlo pouze o nácvik bojové pohotovosti, navíc byl tento nácvik v plánu útvaru, provedení nácviku předcházelo poučení celého útvaru o jednotlivých bodech nácviku, nebyla požadována práce přesčas, proto byla stanovena úprava pracovní doby od 5:00 hodin do 7:00 hodin rozkazem velitele. Žalobci bylo telefonicky sděleno dne 11. 3. 2008 ve 24:00 hodin svolání „Skupiny velení“ s časem pohotovosti na pracovišti dne 12. 3. 2008 v 6:00 hodin, tedy argument, že se žalobce domníval, že se jedná o vyhlášení bojové pohotovosti, je irelevantní, neboť žalobce potvrdil převzetí a pochopení signálu. Všichni příslušníci útvaru přicházeli na pracoviště od 6:00 hodin. Nácvik bojové pohotovosti byl ukončen v 12:00 hodin, nařízená aktivita nácviku byla v časovém období od 5:00 hodin do 12:00 hodin dne 12. 3. 2008 a nikdo po žalobci nepožadoval, aby se dostavil v 2:30 hodin na pracoviště, kde po příchodu ve své kanceláři odpočíval a nevyvíjel žádnou činnost. 9. Ústní rozkaz byl vydán po skončení nácviku bojové pohotovosti mjr. Ing. V. C. za přítomnosti přímého nadřízeného žalobce kpt. Ing. P. P. Rozkaz byl vydán v souladu se Zákl-1. Tvrzení žalobce, že neměl dostatek času na přípravu je účelové, žalobce měl čas na přípravu zbytek pracovní doby dne 12. 3. 2008 a celý následující den. Mjr. Ing. V. C. odmítl vydat písemný rozkaz podle čl. 10 bodu 68 základního řádu z důvodu, že žalobce neupozornil na žádnou překážku, která by mu bránila ve splnění rozkazu, ani na vznik možné škody, která by mohla vzniknout splněním rozkazu. Žalobce nejen vydaný rozkaz vést pořadovou přípravu dne 14. 3. 2008 v době od 7:10 hodin do 7:30 hodin nesplnil, ale dokonce se dostavil do zaměstnání opožděně tak, že pořadovou přípravu za něj musel vést mjr. Ing. V. C. 10. Žalovaný dále upozornil, že nešlo o nijak nestandardní rozkaz. Právě pořadová příprava a její vedení je pro vojáka s několikaletou praxí, jakou měl v době vydání rozkazu žalobce, je právě tím úkolem jednoduché povahy, k jehož splnění stačí pouhý ústní rozkaz. Znalost pořadové přípravy a jejího je jednou z podmínek zdárného absolvování vstupní „Základní přípravy“ u každého příslušníka Armády ČR, kdy po jejím absolvovaní jsou tyto znalosti dále pravidelně prohlubovány u mateřských vojenských útvarů nebo zařízení. Žalobci bylo vysvětleno, že pořadová příprava je základním druhem přípravy a nespadá do kategorie odborné přípravy, která je prováděna ve prospěch cvičících jednotek, ale že se jedná o získávání osobních, základních dovedností každého vojáka. 11. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl IV. Posouzení věci soudem 12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí žalovaného. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. s. ř. s. 13. Úvodem soud předesílá, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu rozhodnutí soudu; řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční. Je-li tedy žaloba kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah