10 As 115/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 51/2021- 57 - text  10 29 Af 51/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobce: Slavkovský pivovar s.r.o., IČ 29313678 sídlem U Mlýna 1422, 684 01 Slavkov u Brna zastoupený daňovým poradcem Ing. Petrem Hýblem sídlem Svatoborská 496, 697 01 Kyjov proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2021, č. j. 14945-6/2021-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebním výměrům na spotřební daň z piva Celního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 29. 9. 2020 č. j. 480168/2020-530000-32.2, za zdaňovací období květen 2017, č. j. 480275/2020-530000-32.2, za zdaňovací období červen 2017, č. j. 480380/2020-530000-32.2, za zdaňovací období červenec 2017, č. j. 480426/2020-530000-32.2, za zdaňovací období srpen 2017, č. j. 480450/2020-530000-32.2, za zdaňovací období září 2017, č. j. 480464/2020-530000-32.2, za zdaňovací období říjen 2017, ze dne 30. 9. 2020 č. j. 480964/2020-530000-32.2, za zdaňovací období listopad 2017, č. j. 481124/2020-530000-32.2, za zdaňovací období prosinec 2017, č. j. 481328/2020-530000-32.2, za zdaňovací období leden 2018, č. j. 481307/2020-530000-32.2, za zdaňovací období únor 2018, č. j. 481562/2020-530000-32.2, za zdaňovací období březen 2018, č. j. 481590/2020-530000-32.2, za zdaňovací období duben 2018, ze dne 1. 10. 2020 č. j. 481965/2020-530000-32.2, za zdaňovací období květen 2018, č. j. 481990/2020-530000-32.2, za zdaňovací období červen 2018, č. j. 482090/2020-530000-32.2, za zdaňovací období červenec 2018, č. j. 482446/2020-530000-32.2, za zdaňovací období srpen 2018, č. j. 482470/2020-530000-32.2, za zdaňovací období září 2018 a č. j. 482606/2020-530000-32.2, za zdaňovací období říjen 2018. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v období od 28. 4. 2017 do 11. 11. 2018 (tedy v době prolínající se s kontrolovaným zdaňovacím obdobím) společníkem pivovaru MATOCHA byla v 70 % obchodního podílu společnost DESTILA, s.r.o. (dále jen „DESTILA“). Zbylých 30 % obchodního podílu bylo rozděleno mezi A. M. (15 %) a M. M. (15 %). Společnost DESTILA je po celou dobu kontrolovaných zdaňovacích období (od 13. 12. 2016) ze 100 % vlastněna společností Hořava plus s.r.o. (dále jen „Hořava plus“), která je tedy mateřskou společností společnosti DESTILA a je jediným společníkem s obchodním podílem 100 % společnosti DESTILA s.r.o., ta je tudíž 100 % dceřinou společností společnosti Hořava plus. Společnost Hořava plus je současně mateřskou společností žalobce, je jediným společníkem s obchodním podílem 100 % žalobce. Žalobce je tudíž taktéž, stejně jako společnost DESTILA, ze 100 % vlastněn společností Hořava plus. Uzavřením společenské smlouvy (viz notářský zápis NZ 345/2017) došlo k naplnění podmínky právní a hospodářské závislosti podle § 82 odst. 2 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Na základě společenské smlouvy došlo s účinností ode dne 28. 4. 2017 rozhodnutím jediného společníka (při výkonu působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným) k převodu obchodního podílu ve výši 70% pivovaru MATOCHA na společnost DESTILA, v níž byla jediným společníkem společnost Hořava plus (s obchodním podílem 100%) a která byla zároveň jediným společníkem žalobcem s obchodním podílem 100%. Společnost Hořava plus byla tak v kontrolovaných zdaňovacích obdobích mateřskou společností žalobce a společnosti DESTILA, jež ze 70 % vlastnila pivovar MATOCHA. Společenskou smlouvu považuje žalovaný stejně jako celní úřad za takovou dohodu, z níž lze dovodit nepřímou hospodářskou i právní závislost pivovaru MATOCHA na žalobci, a proto podmínku kladenou § 82 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebních daních pro posouzení závislosti malého pivovaru shledává za naplněnou. Žalovaný závěrem uvedl, že pivovar MATOCHA neprošel testem nezávislosti malého nezávislého pivovaru, nemohl tak na výstav piva oprávněně uplatňovat sníženou sazbu spotřební daně. Tohoto daňového zvýhodnění odvolatel nedosáhl ani přes navrhovaný společný celkový výstav pivovaru MATOCHA a žalobce, neboť oba pivovar byly spravedlivě shledány malými závislými pivovary, když spolupráce pivovarů s tímto statusem není dle zákona o spotřebních daních (na rozdíl od úpravy dle směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů; dále jen „směrnice“) daňově zvýhodněna. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce ve včas podané žalobě namítá nesprávné právní posouzení věci správními orgány, což má dle žalobce za důsledek nezákonnost napadených rozhodnutí. Žalovaný i celní úřad mají totiž za to, že pokud v jednom podnikatelském seskupení jsou zastoupeni dva a více výrobců piva, pak bez ohledu na celkový výstav a další okolnosti nemohou být zařazeni mezi malé nezávislé pivovary. 4. Žalobce je 100% dceřinou společností společnosti Hořava plus. Žalobce i společnost MATOCHA až do 28. 4. 2017 neměly nic společného. Obě společnosti provozovaly pivovarský provoz, měly svůj okruh dodavatelů, zákazníků, odběratelů a žádné vzájemné kontakty. Chovaly se tedy naprosto nezávisle. Z hlediska zákona o spotřebních daních obě požívaly statut malého nezávislého pivovaru. Dne 12. 11. 2018 se žalobce stal společníkem společnosti MATOCHA s podílem 30 % a dne 29. 11. 2018 se žalobce stal společníkem společnosti MATOCHA s podílem 100 %. Společnost MATOCHA se stala 100% dceřinou společností žalobce. I nadále se však obě společnosti chovaly stejně jako předtím, tedy naprosto nezávisle. Dne 8. 3. 2019 byl sepsán notářský zápis Projektu fúze sloučením s rozhodným dnem 1. 1. 2019, společnost MATOCHA se sloučila s žalobcem, nástupnickou společností se stal žalobce. Sloučení bylo do obchodního rejstříku zapsáno 1. 6. 2019. Žalobce zdůrazňuje, že až do tohoto dne se obě společnosti chovaly zcela nezávisle. Žalobce k tomu dodal, že se společností MATOCHA jsou výrobci piva, jejichž roční výstavy jsou přibližně 3 200 hl a 500 hl piva. Už z toho je vidět, že množství vyrobeného piva jednotlivě i celkově je naprosto zanedbatelné. Oba pivovarské provozy jsou úplným výrobním celkem, jemuž nechybí žádná součást nezbytná pro výrobu piva. I poté, co obchodní podíly společnosti MATOCHA přešly na žalobce, zůstaly provozy, výroba a ostatní záležitosti včetně výrobního programu jednotlivých výrobců piva místně i personálně oddělené a beze změn a výrobci nadále na výrobě piva nespolupracovali. 5. Žalobce namítá, že žalovaný i správní orgán prvního stupně po celou dobu správního řízení postupovali ryze formalisticky. Žalovaný upřednostnil jazykový výklad před teleologickým, nezkoumal a neaplikoval smysl a účel právních předpisů, a tím porušil základní zásady správy daní. Správní orgány se nezajímaly o velikost výstavu piva, zda docházelo ze strany jiných subjektů k ovlivňování nákupu, výroby, prodeje, distribuce a podobně, zda docházelo ke společným postupům a akcím, zda byly uzavřeny např. ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku, tedy zda výrobci piva jednali závisle. 6. Žalobce odkázal na důvodovou zprávu k ustanovení § 82 o spotřebních daních, která praví, že „[p]ro posouzení nezávislosti ve smyslu tohoto ustanovení, je nutné zkoumat i existenci smluv a dohod, které by ji mohly ovlivnit. Jedná se např. o ovládací smlouvu, smlouvu o nájmu nebo o prodeji pivovaru, případně o personální propojení. Všechny tyto podmínky bude nutné sledovat komplexně, aby bylo možné přesné posouzení toho, zda se jedná o právní nebo hospodářskou závislost, či nikoliv.“ Z uvedeného žalobce dovozuje, že zákonodárce předpokládá komplexní analýzu a přesné posouzení, které mu se správní orgány zdaleka vyhnuly a neprokázaly tak závislost ve světle skutečného obsahu právního jednání. 7. Žalobce dále upozorňuje na skutečnost, že právní předpisy nijak nedefinují pojem pivovar, a není tedy jasné, co vše je za pivovar považováno. Podle názoru žalobce je nelogické, aby mateřská společnost byla závislá na dceřiné společnosti. Jiné předpisy (např. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích) a zejména praxe určuje závislý vztah naopak, tj. dceřiná společnost je závislá na mateřské společnosti. 8. Žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí na mnoha místech přináší jen domněnky, ale skutečné důkazy o narušení hospodářské soutěže nebo čehokoliv jiného žalovaný nepodal. 9. Dále žalovaný uvedl, že smyslem a účelem směrnice je společný přístup zemí EU ve věci snížených sazeb jako podpory pro malé výrobce piva a tím i spotřebitele, současně by také neměla být na