2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 128/2021- 37 - text 7 30 A 128/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: D. K. zastoupené advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, Brno proti žalovanému: Město Moravské Budějovice sídlem nám. Míru 31, Moravské Budějovice zastoupenému advokátem JUDr. Stanislavem Juránkem sídlem Husova 800, Moravské Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem strážníků Městské policie města Moravské Budějovice ze dne 27. 8. 2021 spočívajícím ve výzvě k prokázání totožnosti a ztotožnění žalobkyně, v pořízení a uchovávání obrazových záznamů žalobkyně a předání jejích osobních údajů orgánu sociálně-právní ochrany dětí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se účastnila dne 27. 8. 2021 kulturní akce „Loučení s prázdninami“ v ulici Purcnerova v Moravských Budějovicích. Hlídka městské policie žalovaného ke stížnosti dvou osob dorazila kolem 23:30 hod na místo kulturní akce, žalobkyně v té době tančila se svou dvouletou dcerou (nar. 12. 9. 2019), kterou měla uvázanou při sobě v dětském nosítku. Strážníci vyvedli žalobkyni na chodbu, ztotožnili ji a požádali o podání vysvětlení. Žalobkyně podle úředního záznamu ze dne 30. 8. 2021, čj. 2021/001651 uvedla, že její „dcera chodí spát po půlnoci a ráda tancuje“. Žádné známky podnapilosti dle městské policie žalobkyně nejevila. Následně městská policie pořídila fotografie žalobkyně s dcerou a předala věc orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též „OSPOD“). Ten žalobkyni vyzval, aby se 31. 8. 2021 dostavila za účelem projednání možných nedostatků ve výchově s odkazem na § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Z protokolu OSPOD o výchovně-motivačním pohovoru ze dne 31. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně péči o svou dceru nijak nezanedbala, dceru měla při kulturní akci stále při sobě a nikam ji neodložila, alkohol na akci nepožila. Vedoucí OSPOD ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2021 uvedl, že s žalobkyní nebyly projednány žádné nedostatky ve výchově či jiná opatření (jak je mylně uvedeno v protokolu OSPOD o výchovně-motivačním pohovoru) – jde o předtištěnou formulaci. 2. Výše popsané jednání vnímá žalobkyně jako nezákonný zásah, kterým byla zkrácena na svých právech. Brojí proti němu žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 27. 10. 2021. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalobkyně úvodem připomíná, že základním principem právního státu je, že každý může činit, co zákonem není zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. S tím úzce souvisí právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Úmluva o právech dítěte a judikatura Ústavního soudu stojí na předpokladu, že rodiče svými rozhodnutími vždy chrání zájem dítěte (viz nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 23/02; ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09; ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3305/13; ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13; ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. III. ÚS 3363/10; a ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16). Žalobkyně se účastí na kulturní akci nedopustila žádného nezákonného jednání, účast na takové akci s dítětem není zákonem zakázána. Přestože to s ohledem na předsudky některé části obyvatelstva může působit nevhodně, nebyla nezletilá dcera žalobkyně nijak ohrožena. Žalobkyně nepožila žádný alkoholický nápoj, nestála přímo pod hudební aparaturou a žádný pláč či jiné nedostatky hlídka městské policie nezjistila. Žádné pochybení neshledal ani OSPOD. 4. Obavy z ohrožení dítěte by mohly být, pokud by žalobkyně byla v podnapilém stavu, dítě by jevilo známky zanedbání či týrání a nepohody, na které by žalobkyně nereagovala. Nic z toho se nestalo, přesto se hlídka městské policie rozhodla před zraky dalších lidí žalobkyni ztotožnit a pořídit její fotografii spolu s nezletilou. Jen pro doplnění žalobkyně dodává, že ve státech jižní Evropy je běžné, že rodiče jsou s malými dětmi venku v nočních hodinách. Prověření stížnosti ze strany občanů je samozřejmě správné. Hlídka městské policie však mohla jednoznačně uzavřít, že dítě je v pořádku a není nijak ohroženo. Okamžité nahlášení takového jednání OSPOD se jeví jako nepřiměřené a v rozporu s § 6 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii. V důsledku jednání městské policie totiž žalobkyni vznikla povinnost dostavit se na jednání OSPOD a byl založen dohledový spis. Již tuto skutečnost považuje žalobkyně za nepříjemnou skutečnost způsobilou zásahu do její osobní cti a dobré pověsti. 5. Dodává, že úřední záznam policie ze dne 30. 8. 2021 neobsahuje ani přesné zákonné zmocnění, na základě kterého byla žalobkyně ztotožněna, neboť obsahuje pouze obecný odkaz na § 12 zákona o obecní policii. Pokud hlídka policie požadovala ověření totožnosti u žalobkyně, není zřejmé, proč neztotožnila také ženy, které si měly na jednání žalobkyně stěžovat. Dále nebyly splněny podmínky pro pořízení obrazového záznamu podle § 24b zákona o obecní policii, tento úkon nebyl nijak potřebný a nebyl v souladu s úkoly městské policie. 6. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud prohlásil ve výrokové části popsaný zásah za nezákonný a přikázal žalovanému zničit obrazové záznamy žalobkyně pořízené při zásahu. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Uvádí, že k věci byl založen pouze spis v rámci sociálně-právní ochrany dětí podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Kromě rekapitulace již popsaného skutkového stavu žalovaný uvádí, že zásah strážníků městské policie nebyl nepřiměřený či nezákonný, naopak byl v souladu se zákonem a korektní. Strážníci se žádných šikanózních praktik nedopustili. To ostatně žalobkyni sdělil také starosta žalovaného dne 9. 11. 2021, jehož vyjádření žalobkyně nevyčkala a rovnou podala správní žalobu. I stížnost na postup OSPOD pak jeho vedoucí shledal nedůvodnou (dne 20. 12. 2021, čj. So/29581/2021). IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 9. Žaloba není důvodná. Přípustnost žaloby 10. Nejprve se soud zabýval přípustností podané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 46, § 82 a § 85 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba je přípustná. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005 - 65 formuloval podmínky, které musí být kumulativně splněny pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. - žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Skutkový stav věci, jak jej soud popsal v 1. odstavci tohoto rozsudku, není sporný a soud na něj aplikoval podmínky řešeného ustanovení a citovaného rozhodnutí. 11. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v tom, že městská policie žalovaného vůči ní postupovala nepřiměřeným způsobem, když ji na veřejnosti ztotožnila, pořídila fotografie její osoby a předala její osobní údaje OSPOD. Na takto vymezený skutkový děj nahlíží soud jako na jeden zásah, skládající se z dílčích kumulativních zásahů. Mezi stranami přitom není sporný jeho průběh. Městská policie vyzvala přímo žalobkyni k prokázání totožnosti, ta byla tímto úkonem (který nemá povahu rozhodnutí) zkrácena na svých právech a výzva byla zaměřena proti ní. Tímto byly splněny podmínky 1, 2, 4 a 5, které soud popsal v předchozím odstavci. Krajský soud nezjistil důvody pro nepřípustnost žaloby dle § 85 s. ř. s., proto přistoupil k jejímu meritornímu posouzení. V řízení tak zbývá posoudit, zda bylo popsané jednání městské policie žalovaného v mezích zákona či nikoliv. Právní posouzení 12. Úvodem soud podotýká, že souhlasí s ústavními východisky žalobkyně. Ta má nepochybně právo účastnit se kulturních akcí dle libosti a má právo vychovávat svou dceru podle svého přesvědčení. Postup městské policie skutečně mohl žalobkyni vystavit určitému stresu a vyvolat v ní pocit nedůvodného „obtěžování“. Tyto negativní pocity však ještě neznamenají, že byl postup městské policie nezákonný. Ač vůči žalobkyni mohl zásah působit nepříjemně, ingerenci soudu vyvolá pouze zásah, který je nezákonný a představuje podstatné narušení osobní sféry jedince. 13. Městská policie je v souladu s § 1 odst. 2 a 3 zákona o obecní policii „zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce“ a „spolupracuje v rozsahu stanoveném tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem spolupracovat s orgány veřejné moci“. Ustanovení § 2 citovaného zákona upřesňuje, že obecní policie při zabezpečování místních záležitostí zejména (i)