1 Afs 15/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 90/2019- 85 - text  21 č. j. 31Af 90/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: B.H.C., spol. s r.o., IČ 44118988 sídlem Újezda 1037, 763 26 Luhačovice zastoupena daňovým poradcem Ing. Tomášem Goláněm, sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2019, č. j. 40300/19/5300-22444-711887, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 2. 12. 2019 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2019, č. j. 40300/19/5300-22444-711887 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 12. 2017, č. j. 2061073/17/3305-52524-701172 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí roku 2013 ve výši 64 293 Kč a uložena povinnost uhradit penále ve výši 20%, tj. v částce 12 858 Kč. II. Obsah žaloby 2. V první řadě žalobkyně brojí proti nevydání rozhodnutí podle § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), přestože žalovaný změnil skutkové závěry prakticky ve všech částech týkajících se jak existence daňového podvodu, tak objektivních okolností. Obdobně opatření, která žalobkyně přijala, aby se vyvarovala účasti na daňovém podvodu, hodnotil až žalovaný. 3. Na druhém místě žalobkyně brojí proti závěru o její účasti na daňovém podvodu. Uvádí, že výzva ze dne 6. 6. 2017 byla nezákonnou, neboť na ni mělo být jejím prostřednictvím přeneseno důkazní břemeno, které však tížilo žalovaného. 4. Na to navazuje na třetím místě a zpochybňuje nestandardnosti, které mají podle žalovaného vypovídat o existenci daňového podvodu. Ty však nijak nevypovídají o tom, na jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval. Správce daně ani žalovaný nijak nedefinovali skutkové a příčinné souvislosti mezi neodvedením daně a nárokováním odpočtu, a rovněž v čem shledávají získání daňového zvýhodnění, které je v rozporu s právní úpravou. Závěry o tom, že nebylo snahou dosahovat zisku a o nestandardnosti podnikání nemají oporu ve spisovém materiálu a žalovaný zcela opomíjí souvislost s obdobným obchodováním se společností LISUM. 5. Na čtvrtém místě žalobkyně nesouhlasí se závěry týkající se chybějící daně. Dle žalobkyně žalovaný chybějící daň nijak neidentifikoval. Jedinou možností, jak by daňový podvod vznikl je, že by obchodní společnost Betunada daň nepřiznala vůbec nebo by ji neodvedla. Daňové orgány však zaplacení daně neověřily ani nevypočetly. Je přitom nutné posuzovat nejen to, zda byla daň přiznána ve správné výši, ale také jaké konkrétní plnění bylo zasaženo daňovým podvodem. 6. Na pátém místě se žalobkyně vyjadřuje k jednotlivým objektivním okolnostem, na kterých žalovaný založil účast žalobkyně na daňovém podvodu. Žalobkyni jsou k tíži přičítány skutečnosti, které nejenže nejsou zákonnou povinností, ale například co do důsledku jsou schopny pouze prokázat faktické přijetí plnění od konkrétního dodavatele, nikoliv účast na toliko domnělém daňovém podvodu. K popisu společnosti Betunada žalobkyně namítla nepřiléhavost a neaktuálnost odkazu na článek na portálu idnes.cz, neexistenci povinnosti zveřejnění účetní závěrky a dohledatelnosti na internetu a nerelevantnost registrace společnosti Betunada u veterinárních orgánů. Tyto navíc dle ní ani nejsou objektivními skutečnosti. K navázání spolupráce a propojenosti dodala, že obchody se surovými kůžemi nejsou založeny, na rozdíl od strojní výroby, na dokonalé predikci výroby. Dopředu není jisté, kolik bude provedeno porážek a jaká bude skladba porážených zvířat. Dále žalobkyně považuje za nesmyslný závěr, že přeprodávání zboží mezi propojenými subjekty nemělo žádné ekonomické opodstatnění, a to především s odkazem na realizaci shodného modelu obchodování se společností LISUM, který však správci daně shledali v souladu se zákonem. K absenci písemné kupní smlouvy žalobkyně odkázala na popis probíhání obchodů se surovými kůžemi a doplnila, že v obchodní praxi je téměř vyloučeno, aby byly sjednávány písemné formy smluv. Tvrzení o tom, že žalobkyni by písemná forma smlouvy poskytovala „alespoň základní právní jistotu“ je vyjádřením ničeho, neboť žalovaný neuvádí, jakou právní jistotu by měla písemná forma smlouvy zaručit, obzvláště za situace, kdy plnění bylo kvalitativně a kvantitativně překontrolováno. K přepravě zboží žalobkyně zdůraznila, že dodávání zboží do skladu společnosti Hidecon bylo zvoleno také u jiných dodavatelů. Samotnou přepravu pak žalobkyně nezajišťovala, obchodní dokument nevyplňovala a pokud byl padělaný, jedná se o přestupek podle zákona o veterinární péči, nijak však nesouvisí s daňovým podvodem. K původu zboží žalobkyně doplnila, že jeho sdělování není obchodní praxí, naopak je střeženo jako obchodní tajemství a nadto se jedná pouze o spekulaci ze strany žalovaného. 7. Na šestém místě žalobkyně zdůraznila opatření, která přijala, aby eliminovala svou účast na daňovém podvodu a prokazovala svou dobrou víru v dané transakce. Žalovaný se však s uvedenými přijatými opatřeními řádným způsobem nevypořádal a své závěry postavil buď na skutečnostech v rozporu s judikaturou, nebo na převrácení daného opatření. Obchodní podmínky byly standardní jak ve vztahu k obchodní společnosti Betunada, tak i ve vztahu k jiným dodavatelům. Platby probíhaly vždy až po kvalitativní a kvantitativní přejímce plnění. Na počátku obchodního vztahu neexistovaly žádné indicie, které by měly vést žalobkyni k tomu, že by mělo docházet k podvodu na dani. Nakonec jak je uvedeno výše, k podvodu na dani v případě přijatých plnění žalobkyně existují natolik závažné pochybnosti, že jakýkoliv podvod na dani prakticky vylučují. 8. Závěrem žalobkyně shrnula, že je přesvědčena, že závěry žalovaného jsou zcela nesprávné a nemají oporu ve spisovém materiálu. Žalovaný neidentifikoval chybějící daň, ani neidentifikoval, v jakých skutkových okolnostech daňový podvod spočíval, a především v čem shledává získání daňového zvýhodnění, které je v rozporu s úpravou obsaženou ve směrnici Rady 2006/112/ES. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 9. Vyjádření žalovaného k žalobě došlo krajskému soudu dne 14. 4. 2020. Předně nemá za to, že by byly naplněny podmínky pro postup dle § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalovaný ani neprováděl dokazování, ani nedospěl k odlišnému právnímu názoru ovlivňujícímu rozhodnutí v neprospěch žalobce. Pokud se žalovaný ztotožnil se závěry správce daně a jeho argumentaci doplnil, rozvinul či podpořil dalšími dílčími argumenty, nejedná se v žádném případě o postup v rozporu se zákonem. Výzva ze dne 6. 6. 2017 sice nebyla koncipována v souladu s novější judikaturou Nejvyššího správního soudu (která navíc byla vydána až po vydání výzvy), nicméně se jednalo pouze o chybnou formulaci, kdy efekt výzvy zůstal nezměněn. 10. Konstatování o umělém článku řetězce, resp. o umělém vytvoření řetězce vychází ze zjištění, týkajícího se navázání obchodní spolupráce. Žalovaný ve výše uvedeném nespatřuje jakýkoliv rozdíl. Vstupem do obchodního vztahu byl uměle vytvořen další článek řetězce, v důsledku čehož nemělo předprodávání zboží žádné ekonomické opodstatnění. Z logiky věci umělým vytvořením dalšího článku řetězce vznikne i uměle vytvořený řetězec. Zároveň má žalovaný za to, že nelze z obchodní praxe zavedené s jiným dodavatelem dovozovat, že obdobná obchodní praxe v rámci jednoho sporovaného obchodního případu (z něhož nebyl uznán nárok na odpočet daně z důvodu podvodu na DPH) je v pořádku. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by se nezajímal o povahu daného obchodu, nebo že vynechává to, že Betunada nebyla jediným dodavatelem. 11. Nesouhlasil také s námitkou žalobkyně, že chybějící daň nebyla identifikována a s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2019, č. j. 11 Af 7/2018-71. Z žalobou napadeného rozhodnutí, i ze zprávy o daňové kontrole, je zcela zjevné, že daň byla identifikována. K odkazu na rozsudek lze odkázat na bod [25] žalobou napadeného rozhodnutí. Tam bylo konstatováno, že správci daně se v rámci správní praxe setkávají s tím, že nelze ověřit, zda byla daň odvedena z předmětného plnění, a to pro nekontaktnost některých článků obchodního řetězce, kdy tuto skutečnost je nutno také považovat za porušení neutrality daně. Žalobkyní uváděný způsob ověření chybějící daně není v dané věci relevantní, pokud ze strany dodavatele nebylo umožněno řádně prověřit aplikaci DPH. 12. Žalovaný nesouhlasí s tím, že objektivní okolnosti nejsou s to založit pochybnosti stran serióznosti nebo obvyklosti