6 Azs 15/2013 — Nejvyšší správní soud

32 Az 19/2020- 20 - text pokračování 5 32 Az 19/2020 [OBRÁZEK] ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: M. A. H. A., nar. X státní přísl. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2020, č. j. OAM-515/ZA-ZA15-K09-PD2-2015 takto: takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2020, č. j. OAM-515/ZA-ZA15-K09-PD2-2015, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 11. 2. 2020, č. j. OAM-515/ZA-ZA15-K09-PD2-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 53 a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) rozhodl, že se doplňková ochrana neprodlužuje. II. Žaloba 2. Žalobce namítal, že skutečnosti ohledně svého působení v Národní bezpečnosti ve spojitosti s únosem svého syna nezmínil dříve, neboť v rámci prvního řízení o mezinárodní ochraně se obával toho, že by mu to mohlo uškodit. V řízení o prodloužení doplňkové ochrany pak již s ním pohovor proveden nebyl. Žalobce měl navíc při výslechu vždy tlumočníka, který mluvil mírně odlišným dialektem, a tudíž se některé vypovězené detaily ztratily v překladu. Žalobce dále uvedl, že v době pobytu v ČR na základě dlouhodobého víza měl irácky pas, který mu však byl ukraden v roce 2012 v Praze na letišti. V současné době nemá k dispozici dokumenty prokazující ztrátu, poté, co je bude mít k dispozici, tak je předloží. Nový pas mu v Iráku pomohl vyřídit jeho známý. Nový pas mu byl ukraden v roce 2015 ve Vídni, přičemž v současně době nemá k dispozici doklady prokazující ztrátu. O mezinárodní ochranu přitom požádal v červnu 2015. Od doby udělení doplňkové ochrany se žalobce již do Iráku nevracel. 3. Žalobce se dále rovněž vyjádřil k situaci v zemi původu. Především uvedl, že situace v zemi původu je i nadále velmi špatná a nedá se považovat ani vzdáleně za bezpečnou pro civilisty, kteří trpí každodenními útoky znepřátelených stran. Žalobce k tomu odkázal na řadu zdrojů, které tuto skutečnost potvrzují. I doporučení Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 3. 1. 2020 varuje občany před cestou do Iráku. Z žalobcem uvedených informací pak plyne, že situace v Iráku se ani zdaleka nestabilizovala a vláda není schopna poskytnout ochranu před útoky IS s dalšími ozbrojenými skupinami, které útočí na civilisty. Nepokoje v zemi také naznačují, že politická stabilita je velmi křehká. Některé ze zpráv pak nadále prohlašují, že v Iráku trvá vnitřní konflikt, při kterém není stát schopen ochránit své občany před svévolným a nerozlišujícím násilím. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný především uvedl, že na podkladě shromážděných aktuálních informací o zemi původu dospěl k závěru, že Irácká republika se již nenachází v situaci mezinárodního či vnitřního konfliktu, a tudíž není naplněna jedna ze základních podmínek prodloužení doplňkové ochrany. Je sice pravdou, že v Iráku ještě dochází v omezené míře k určitým násilnostem, avšak to již není možné hodnotit jako svévolně – nerozlišující násilí představujíce pro žalobce vážné, individuální ohrožení jeho života nebo tělesné integrity v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi původu. Žalovaný v této souvislosti i poukázal na značné počty osob vracejících se do Iráku ze zahraničí. 5. Žalovaný dále uvedl, že vysvětlení, z jakého důvodu se žalobce se nezmínil o svém působení v Národní bezpečnosti během prvního řízení, považoval za nelogické a účelové. Žalobce byl na své působení u této složky tázán rovněž v pohovoru týkající se prodloužení doplňkové ochrany. Žalobce si rovněž v průběhu celého řízení nestěžoval na tlumočníka a protokoly bez připomínek podepsal. Žalovaný proto i tuto námitku považoval za důvodnou. Žalobce rovněž i poté, co mu byla udělena doplňková ochrana, opakovaně cestoval do Iráku v rámci svých služebních cest (naposledy koncem roku 2016). Žalovaný závěrem odkázal na rozsudky Krajského soudu v Ostravě, které v obdobných věcech iráckých žadatelů, jejich žaloby zamítnul jako nedůvodné, přičemž kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, č.j. 1 Azs 389/2018-38 či odmítnuta (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2019, č.j. 4 Azs 299/2019-47). IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 7. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 8. Soud při svém rozhodování vyšel především z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2021, č.j. 9 Azs 390/2020-53, který se zabýval obdobnou věcí (rozhodnutí žalovaného ze dne 20. prosince 2019 o neprodloužení doplňkové ochrany). Nejvyšší správní soud v rozsudku především uvedl: „ [12] Podle § 23c odst. 1 písm. c) zákona o azylu jsou podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného mimo jiné přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem. Tyto informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 2009 č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Zastaralá je „taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let“ (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2017 č. j. 45 Az 21/2016 - 55, č. 3714/2018 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2020 č. j. 6 Azs 109/2019 - 74). Nejvyšší správní soud též připomíná, že zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu je stát, tedy žalovaný [srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. července 2005 č. j. 5 Azs 116/2005 - 58 či ze dne 25. dubna 2019 č. j. 5 Azs 207/2017 - 36 a čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“)]. [13] Žalovaný vycházel z informace OAMP: Situace v zemi – Politická a bezpečnostní situace, vnitřně vysídlené osoby, návraty, současný vývoj ze dne 1. června 2018, informace OAMP: situace etnických a náboženských menšin, bezpečnostní situace, návraty ze dne 18. března 2018, informace MZV ČR ze dne 6. listopadu 2018 č. j. 133066/2018-LPTP, výroční zprávy Amnesty International 2018 ze dne 22. února 2018, zprávy Freedom House – Svoboda ve světě 2018 z ledna 2018, zprávy Mezinárodní organizace pro migraci, údaje o zemi – Irák, 2018 a informace ČTK: Bezpečnostní situace v Iráku je zralá pro návrat uprchlíků ze dne 18. prosince 2018. Tyto zprávy popisují vývoj událostí v letech 2017 a 2018. Informace ČTK: Irák zpřístupnil veřejnosti zelenou zónu v Bagdádu je datována ke dni 4. června 2019, je tedy o půl roku starší než rozhodnutí žalovaného. Žalovaný dále mezi podklady, z nichž vycházel, zmínil i informaci ČTK: Úřady v Iráku přiznávají přes 100 mrtvých a 6000 raněných ze dne 6. října 2019, avšak z jeho rozhodnutí nevyplývá, že by z ní vyvozoval nějaká zásadní skutková zjištění, vycházel především z výše zmíněných zpráv staršího data. [14] Městský soud v rámci posouzení situace v Iráku odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že důvod, pro který byla stěžovateli původně udělena doplňková ochrana, tedy konflikt s Islámským státem, již pominul (srov. rozsudek ze dne 16. května 2019 č. j. 1 Azs 389/2018 - 38 a na něj navazující usnesení ze dne 6. června 2019 č. j. 1 Azs 46/2019 - 59, ze dne 24. června 2020 č. j. 5 Azs 421/2019 - 30, ze dne 26. června 2019 č. j. 10 Azs 135/2019 - 31, ze dne 13. srpna 2020 č. j. 9 Azs 156/2020 – 40 či ze dne 22. října 2020 č. j. 7 Azs 37/2020 - 32). Avšak jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. dubna 2013 č. j. 6 Azs 15/2013 - 35, jestliže během posuzování žádosti o prodloužení doplňkové ochrany vyjdou najevo skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení doplňkové ochrany z jiného důvodu, než pro který byla tato ochrana původně přiznána, pak správní orgán nemůže ž