7 Azs 25/2008 — Nejvyšší správní soud

33 Az 50/2020- 36 - text pokračování 9 33 Az 50/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: H. A. R. A. e. č. X st. přísl. X t. č. pobytem X zast. JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem sídlem Joštova 4, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2020, č. j. OAM-297/ZA-ZA11-K11-R2-2018, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2020, č. j. OAM-297/ZA-ZA11-K11-R2-2018 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. V této souvislosti žalovaný připomněl, že řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany bylo původně zastaveno, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2018, č. j. OAM-297/ZA-ZA11-K10-2018 (dále jen „rozhodnutí o zastavení řízení“). V důsledku podání žaloby však bylo dané rozhodnutí zrušeno, pročež tak byla žádost opětovně a věcně posouzena. Současně byl se žalobkyní proveden další pohovor k dané žádosti, během kterého však žalobkyně svoji původní výpověď modifikovala. 3. Za účelem posouzení žádosti o udělení azylu proto žalovaný vycházel z toho, že výpověď žalobkyně je nevěrohodná. Předně zdůraznil, že žalobkyně ze země vycestovala bez jakýchkoliv obtíží, aniž by v dané době o podání žádosti o mezinárodní ochranu uvažovala. Veškeré problémy měly nastat až po příjezdu do Německa, když manžela opustila poté, co zjistila, že má milenku, se kterou užíval drogy. 4. Na základě srovnání obou výpovědí pak žalovaný doplnil, že žalobkyně nejdříve tvrdila, že není od rozvodu se svou rodinou vůbec v kontaktu. Následně však uvedla, že rozvedená není, protože je to možné pouze v Kurdistánu, tedy v místě uzavření sňatku, kam se ji manžel snaží vylákat. Současně ji měl ze stejného důvodu vyhrožovat smrtí její otec, se kterým neměla být v kontaktu. V rámci své druhé výpovědi již žalobkyně o výhružkách ze strany manžela a jeho bratrů vůbec nemluvila. Naopak argumentovala tím, že jí vyhrožuje vlastní rodina. Stejně tak žalobkyně v rozporu s dřívější výpovědí tvrdila, že manžel jejich rozvod neřešil a spokojil se s jeho uskutečněním na dálku, tedy bez osobní přítomnosti v Kurdistánu. 5. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že žalobkyně účelově upravovala důvody podání své žádosti. Její obava z návratu do vlasti se má navíc zakládat na ohrožení ze strany vlastní rodiny, se kterou není dlouhou dobu v kontaktu. Kromě toho je zřejmé, že žalobkyně se v minulosti opakovaně vdala, aniž by proti těmto sňatků aktivně vystupovala. Naopak za svým manželem původně dobrovolně vycestovala. Její výpovědi se navíc obsahově a co do míry podrobnosti rozcházely rovněž ohledně získání informací o možnosti podat žádost o mezinárodní ochranu. Při druhé výpovědi žalobkyně uváděla velké množství časových údajů až několik let zpět, což svědčí o tom, že se jednalo o předem naučený azylový příběh. Nad rámec uvedeného pak žalovaný poukázal rovněž na skutečnost, že žalobkyně se na uvedené adrese v ČR vůbec nezdržuje a není zde známa, což závěr o účelovosti podání žádosti o mezinárodní ochranu podporuje. 6. Bez ohledu na nevěrohodnost výpovědi žalobkyně dále žalovaný zdůraznil, že její obavy se týkají pronásledování ze strany soukromých osob, aniž by byly spojeny s některých z azylově relevantních důvodů. Žalobkyně se měla primárně alespoň pokusit požádat o poskytnutí ochrany orgány v zemi původu, což neučinila. V řízení nevyšlo najevo, že by byly vnitrostátní prostředky ochrany žalobkyni nedostupné. Následně se již žalovaný v obecné rovině zabýval zejména bezpečnostní situací v zemi původu a postavením neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně by ani v případě věrohodnosti její výpovědi nesplňovala některý z důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany. III. Žaloba 7. V žalobě bylo namítáno, že žalobkyně ve správním řízení popsala své obtíže s manželem, kterému byla jako nevěsta prodána svou rodinou. Manžel žalobkyni fyzicky napadal a měl milostný poměr s jinou ženou, pročež se s ním žalobkyně rozvedla. V důsledku toho jí bylo vyhrožováno vlastní rodinou, že ji zabijí. Nelze navíc vyloučit, že žalobkyně by byla v případě návratu do vlasti svoji rodinou nucena k uzavření dalšího sňatku, a to z ekonomických důvodů. 8. Podle názoru žalobkyně žalovaný jednotlivé rozpory ve výpovědích záměrně zveličuje, aniž by zohlednil skutečnost, že dílčí rozdílnosti či nejasnosti mohou být spojeny s časovým odstupem. Samotné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný nezpochybňuje. 9. Žalovaný navíc pochybil, když se nezabýval otázkou pronásledování žalobkyně z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině, a to ve vazbě na skutečnost, že byla vlastní rodinou doslova prodána bývalému manželovi. Bylo tedy na místě věnovat zvýšenou pozornost postavení žen v Iráku, zejména pak v rigidní oblasti kolem Mosulu, kde jsou podobné praktiky a případné postihy za nerespektování autority rodiny běžně uplatňovány. V tomto ohledu není podstatné, zda měla žalobkyně problémy se státními orgány, protože ty do rodinných záležitostí a uplatňování islámských tradic nezasahují. Za tímto účelem si žalovaný neopatřil žádné informace o zemi původu, pročež není jeho rozhodnutí založeno na spolehlivě zjištěném skutkovém stavu věci. 10. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Co se týče uplatněných námitek, žalovaný k tomu doplnil, že při posouzení žádosti o mezinárodní ochranu postupoval v souladu se zákonem. Za tímto účelem zohlednil nejen judikaturu Nejvyššího správního soudu, ale zejména rozporuplnost a nevěrohodnost výpovědí žalobkyně. 12. Žalovaný proto považoval za nadbytečné zabývat se příslušností žalobkyně k určité sociální skupině, tedy opatřovat informace o zemi původu týkající se postavení žen v iránské společnosti. Žalobkyně se mohla s podklady pro rozhodnutí seznámit a jejich doplnění nenavrhovala. 13. Na základě výše uvedeného žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. V. Správní spis 14. Ve správním spisu se nachází zejména předávací protokol, záznam o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 9. 4. 2018 a protokol o pohovoru k dané žádosti ze dne 12. 4. 2018. 15. Z těchto podkladů vyplývá, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu proto, že požádala o rozvod se svým manželem, který žije v Německu a má zde milenku. Za sňatek měl otci žalobkyně zaplatit. V případě návratu do vlasti má žalobkyně obavu z toho, že by ji otec znovu nutil uzavřít sňatek za peníze. Současně má žalobkyně obavu z toho, že ji zabije vlastní rodina nebo rodina jejího manžela, protože od něj utekla. 16. V rámci pohovoru k žádosti dne 12. 4. 2018 dále žalobkyně doplnila, že ještě není rozvedená. K tomu může dojít pouze v Kurdistánu, kde byl sňatek uzavřen. Za tímto účelem měl manžel žalobkyně usilovat o její vylákání do dané země, a to za pomoci svých bratrů a jejího otce. Ten měl žalobkyni telefonicky opakovaně vyhrožovat zabitím, pokud nebude vůči manželovi poslušná. Stejným způsobem žalobkyni vyhrožoval také jeden z bratrů jejího manžela. Za manželem žalobkyně vycestovala na základě víza nejprve do Prahy a následně (společně s ním) do Německa. Aby si cestu zaplatila, musela prodat všechno zlato, svatební dary apod. Po příjezdu do Německa žalobkyně zjistila, že její manžel má milenku, pročež od něj odešla. Na ulici ji kontrolovali policisté, kteří ji následně odvedli na služebnu za účelem sejmutí otisků prstů. Poté ji odvezli do azylového zařízení. Od té doby se s manželem nesetkala, ale několikrát s ním telefonovala, přičemž po ni chtěl, aby kvůli rozvodu odjela do Kurdistánu. O jeho nevěře se měla žalobkyně dozvědět asi po 10 dnech pobytu v Německu. Nechtěl milenku opustit a žalobkyni zbil. 17. Vyjednávání o svatbě mělo mezi manželem žalobkyně a jejím otcem začít asi v roce 2016, a to bez ohledu na to, že s tím nesouhlasila. Jedná se o běžnou praxi. Žalobkyně se svým manželem nežila společně, neboť se asi 20 dní po svatbě vrátil do Německa. Poté spolu byli telefonicky v kontaktu. V případě návratu do vlasti se žalobkyně obává chování svého otce, který ji již předtím prodal jinému muži, který zemřel