3 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

56 A 3/2022- 58 - text  pokračování 9 Č. j. 56 A 3/2022 [OBRÁZEK]56 A 3/2022-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: F. Š. bytem X zast. advokátem Mgr. Vlastimilem Slanařem sídlem Krušinova 140/1, 644 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2022, č. j. X, sp. zn. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odbor dopravy, ze dne 10. 5. 2022, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „ prvostupňové správní rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným přestupkem dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 6 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit dne 27. 1. 2022 okolo X hod., když řídil vozidlo tov. zn. X na pozemní komunikaci II/602 v obci X, okr. Brno-venkov, na ul. X, ve směru k ul. X v obci X, v takové době, kdy měl od 26. 10. 2020 z titulu exekučního příkazu č. j. X pozastaveno řidičské oprávnění podle exekučního řádu. Porušil tak § 71a odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), neboť pozastavení řidičského oprávnění znamená, že držitel řidičského oprávnění nesmí po dobu platnosti tohoto pozastavení řídit motorová vozidla. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5000 Kč a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu na 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (§ 125c odst. 5 písm. d) a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu). Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě namítal, že oba správní orgány provedly chybné právní hodnocení skutku, když nerespektovaly, že zde absentuje zasažení objektu (chráněného zájmu), a nevzaly v úvahu ani to, že absence zasažení objektu eliminuje i subjektivní stránku přestupku, a to při současné absenci společenské škodlivosti jednání žalobce. V době, kdy se skutek stal, tedy dne 27. 1. 2022, bylo žalobcem dlužné výživné na dítě již uhrazeno. O tom existují ve spise důkazy. Objektem přestupku, a tedy chráněným zájmem je zájem dítěte na řádném uhrazení dlužného výživného. Ve správním řízení bylo podle žalobce jednoznačně prokázáno, že jeho jednáním nebyl zasažen objekt (chráněný zájem) skutkové podstaty přestupku a současně nebyl naplněn ani znak společenské škodlivosti ve smyslu § 5 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOP“). Jedná se o materiální znak, bez jehož přítomnosti není jakýkoliv přestupek přestupkem, a to ani při zachování všech ostatních formálních znaků skutkové podstaty přestupku. V dané věci je materiálním znakem posouzení toho, zda jednáním žalobce (řízením vozidla), došlo k naplnění účelu jeho omezení exekučním příkazem nebo nedošlo. Účelem vydaného exekučního příkazu bylo vynutit u žalobce zaplacení výživného. Při vydání exekučního příkazu a stejně tak při jeho zrušení exekutorem je třeba postupovat v souladu s právními předpisy. Dominantním pravidlem vyplývajícím z těchto předpisů je rychlost, účelnost a povinnost konat tak, aby zásah do práv účastníků byl jen na nezbytně nutnou dobu do dosažení účelu exekučního příkazu. Povinností exekutora tedy bylo sledovat, zda bylo účelu exekučního příkazu dosaženo, přičemž pokud tento účel byl naplněn (zaplacení dlužného výživného), bylo povinností exekutora bezodkladně vydat usnesení o zrušení původního exekutorského příkazu tak, aby bylo zastaveno další omezování práv účastníka exekučním příkazem. Povinnost sledovat splnění pohledávky vymáhané exekutorským příkazem leží výhradně na straně exekutora. 4. V posuzovaném případě byl vydán exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění žalobce soudním exekutorem M. R. dne 9. 10. 2020. Přitom pohledávka (dlužné výživné), k jejímuž splnění byl exekuční příkaz vydán, byla žalobcem splněna dne 24. 12. 2020. Pokud exekutor zjistil splnění účelu exekuce až dne 27. 1. 2022, pak jde o vadu v systému práce exekutora a nikoliv o vadu na straně žalobce. Nereflektoval-li exekutor včas uhrazení pohledávky (zrušením exekučního příkazu), nic to nemění na faktu, že pohledávka byla uhrazena, resp. byla uhrazena již v době, kdy se stal skutek, pro který bylo vedeno správní řízení. Náklady na exekuci sice žalobce uhradil exekutorovi až dne 8. 2. 2022, avšak platnost a vykonatelnost exekučního příkazu nemůže být spojována s uhrazením nákladů na exekuci. Nemá spojitost ani s úvahou o tom, zda jednáním žalobce byl či nebyl zasažen objekt přestupku. Přestože žalobce splnil vymáhanou pohledávku již dne 24. 12. 2020, exekutor bezodkladně nekonal (nevydal příslušný individuální právní akt), ač k tomu byl podle právních předpisů povinen, a bez právního důvodu omezil žalobce na jeho právu řídit motorová vozidla po dobu výrazně delší než jeden rok, přičemž tímto postupem vystavil žalobce postihu ještě za přestupek, a to v podobě pokuty a zákazu řízení všech motorových vozidel. Za daných okolností nebyl naplněn materiální znak společenské škodlivosti, jeho přítomnost je pro případ trestnosti obligatorně vyžadována v § 5 ZOP. 5. Žalobce označil obě správní rozhodnutí za vnitřně rozporná, neboť výslovně konstatují, že objektem daného přestupku je zájem dítěte na zaplacení dlužného výživného, přitom však vůbec neberou v úvahu okolnost, že dlužné výživné již bylo v době spáchání skutku uhrazeno, pročež objekt (chráněný zájem) nebyl za takové situace jednáním žalobce (řízením vozidla) jakkoliv zasažen. Správní orgány se zaměřily na formální hodnocení platnosti exekučního příkazu a skutek hodnotily tak, jako by byl objektem (chráněným zájmem) daného přestupku formální pořádek ve věcech veřejných, ačkoliv tomu tak není. Pořádek ve věcech veřejných je chráněn skutkovými podstatami zcela jiných přestupků (viz např. § 125c zákona o silničním provozu). 6. Správní orgány chybně právně zhodnotily skutkové okolnosti daného případu a ze skutkových okolností vyvodily chybné právní závěry, když nevzaly v úvahu, že jednáním žalobce nebyl zasažen objekt daného přestupku. Nevzaly také v úvahu, že absence zasažení objektu zeslabuje či až eliminuje subjektivní i objektivní stránku přestupku. To vše má za následek absenci společenské škodlivosti jednání žalobce, což rovněž správní orgány nevzaly v úvahu. Řízení motorového vozidla žalobcem v době, kdy výživné již bylo dávno uhrazeno, není přestupkem, a to bez ohledu na to, že tento fakt ještě nevzal exekutor v rozhodné době na vědomí (vydáním usnesení o zrušení exekučního příkazu). 7. Správní orgány se dopustily chybného právního zhodnocení skutku, když především nevzaly v úvahu, že jednáním žalobce nebyly naplněny všechny obligatorní znaky přestupku, a navíc zde absentovala i společenská škodlivost. Tím došlo k porušení § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Porušeny byly také článek čl. 2 odst. 3 a čl. 10 Ústavy ČR a dále čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 8. Žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Oba správní orgány postupovaly při svém rozhodování zcela v souladu s platnou právní úpravou a respektovaly práva žalobce. Řízení bylo řádně zahájeno, prvostupňový správní orgán náležitě poučil žalobce o jeho procesních právech a povinnostech a umožnil mu v řízení realizovat jeho práva, přičemž před vydáním rozhodnutí měl žalobce také možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. 10. Žalobce v žalobě uvedl shodnou argumentaci, jakou již uplatnil v rámci odvolacího správního řízení. Namítá absenci materiálního znaku přestupku, neboť pohledávka (dlužné výživné) byla dávno splněna, přičemž to, že to exekutor zjistil až dne 27. 1. 2022 je vadou výlučně na straně exekutora a nikoliv žalobce. Opětovně namítá také to, že nebyl naplněn ani objekt přestupku (zákonem chráněný zájem), tedy zájem na tom, aby byly plněny včas vyživovací povinnosti. V době přestupku již bylo dlužné výživné uhrazeno. Absence obou těchto znaků přestupku natolik zeslabila subjektivní stránku přestupku, že podle žalobce nelze hovořit o trestnosti tohoto jednání. Ža