7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 66/2021- 97 - text  9 č. j. 31 Af 66/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: R. F. bytem X zastoupený společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č.j. 31888/21/5100-31461-712886, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Zlínský kraj, č. j. 1531023/20/3306-70462-706627, ze dne 27. 7. 2020 tak, že původně doměřenou daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 217 024 Kč žalovaný snížil na částku 216 204 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě brojil proti závěru žalovaného, že neprokázal užívání jednotek č. X a č. Y vymezených ve stavbě č. p. X, která je součástí pozemku parc. č. St. X, kat. úz. O., obec O., a spoluvlastnických podílů na společných částech domu souvisejících s vlastnictvím uvedených jednotek před samotnou kolaudací, tudíž neprokázal nárok na osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí při prvním převodu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“). Žalobce tvrdí že předmětné byty užíval již od září 2017, což dokládal fotografiemi a daňovými doklady o nákupu vybavení bytů. Poukázal na to, že již 25 let bydlí na Floridě a byty používal k provizornímu přespávání, jelikož v ČR nemá vlastní zázemí. 3. Namítl, že správce daně po něm požadoval unesení důkazního břemene v rozsahu jako po podnikateli, navíc extenzivním způsobem. Důkazní prostředky předkládal osobně i prostřednictvím společnost PMT ATRIUM, nicméně pro správce daně byly nedostatečné. Faktický stav nemovitostí byl takový, že tyto byly připraveny k dokončení již v roce 2010, a žalobce fotografiemi doložil, že byt užíval v září 2017 a v prosinci 2017 zde slavil Vánoce. Odkázal i na rozsáhlou výpověď jednatele prodávající společnosti PMT ATRIUM P. M., který užívání bytu v roce 2017 potvrdil. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na podmínky § 7 zákonného opatření, a uvedl, že má postavené na jisto, že žalobce nenaplnil podmínku ust. § 7 odst. 2 zákonného opatření tím, že by k nabytí vlastnického práva k bytovým jednotkám č. X a č. Y došlo do 5 let ode dne jejich dokončení, a zároveň dospěl k závěru, že bytové jednotky ke dni vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (tj. ke dni 6. 2. 2018) užívány nebyly (nebyly užívány na základě povolení předčasného užívání nebo zkušebního provozu a žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně jejich faktického užívání). Žalobce v průběhu řízení svá tvrzení měnil a výpověď svědka M. byla vnitřně rozporná a v čase nekonzistentní. Fotografie prokazující užívání byly předloženy svědkem M., nikoliv žalobcem, zároveň z nich není patrné, ve které jednotce byly pořízeny, a také z nich vyplývá, že daný byt nebyl ve stavu způsobilém k trvalému bydlení. Žalobce v průběhu řízení nevyužil možnosti se k věci vyjádřit osobně. Pokud jde o žalobcem tvrzené realizace v bytech, jedná se dle žalovaného o stavební práce na bytových jednotkách a jejich vybavování 5. V replice žalobce setrval na svých námitkách a zdůraznil, že je otázkou každé osoby, co si představuje pod tím, že lze bytovou jednotku užívat. Žalobce bytovou jednotku fakticky užíval, přespával v ní a trávil v ní i volný čas, což zcela jistě pojem užívání naplňuje. Dále se vyjádřil k poskytnutí důkazů prostřednictvím svědka M. s ohledem na svůj dlouhodobý pobyt v USA. IV. Posouzení věci 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po jednání ve věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobce neprokázal, že jednotky užíval ve smyslu zákonného opatření. 7. U jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud jako důkazy provedl fotografie a kopii emailu přiložené k žalobě, žalobcem doložená čestná prohlášení osob o užívání bytových jednotek žalobcem a dvě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 30506/22/5100-00460-012952 (ze dne 16. 8. 2022) a č. j. 29374/22/5100-00460-709097 (nedatované). 8. Pro posouzení věci je klíčová aplikace § 7 odst. 1 zákonného opatření. 9. Podle § 7 odst. 1 zákonného opatření je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k a) pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je nová stavba rodinného domu, b) nové stavbě rodinného domu, c) jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, 1. v nové stavbě bytového domu, nebo 2. nově vzniklé nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, v bytovém domě, d) jednotce v bytovém domě, která na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem. 10. Podle § 7 odst. 2 zákonného opatření nabytí vlastnického práva k nemovité věci podle odstavce 1 je od daně osvobozeno pouze tehdy, dojde-li k němu v době 5 let ode dne dokončení nebo započetí užívání rodinného domu, jednotky v bytovém domě nebo rodinném domě nebo jednotky v bytovém domě nebo rodinném domě změněné stavební úpravou, a to od toho dne, který nastane dříve. 11. Zdejší soud již v minulosti uvedl (srov. rozsudek rozsudku ze dne 29. 4. 2020, č. j. 31Af 81/2018-47, příp. rozsudek ze dne 31. 10. 2023, č. j. 31 Af 19/2019) v souvislosti s citovaným ustanovením, že zákonodárce záměrně omezil daňové zvýhodnění (v podobě osvobození od daně) pouze na byty v bytových domech a rodinné domy (resp. byty v rodinných domech). Touto problematikou se zabýval i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2020, č. j. 4 Afs 89/2020-44. Zákonodárce si zcela jistě byl vědom toho, že byty mohou být vymezeny také v jiných stavbách. V opačném případě by ostatně do citovaného ustanovení nezahrnul omezující podmínku spočívající v tom, že musí jít o byt v bytovém domě. Jestliže důvodová zpráva k citovanému zákonnému opatření výslovně uvádí, že cílem této úpravy je podpora bytové výstavby, zjevně mohl chtít zákonodárce podpořit pouze bytovou výstavbu v bytových domech (resp. rodinných domech), nikoliv např. ve víceúčelových stavbách. Zákonodárce může logicky podporovat bytovou výstavbu pouze tam, kde je to v souladu se stavebními předpisy a příslušnou územně plánovací dokumentací. 12. Jinými slovy, jestliže cílem zákonného opatření senátu byla podpora bytové výstavby v bytových nebo rodinných domech, bylo cílem zákonodárce podpořit takovou výstavbu, která vedla k (trvalému) bydlení v daných bytových jednotkách. Tomu konečně odpovídá i shora citovaný § 7 odst. 2 zákonného opatření, který omezuje osvobození od daně na dokončení jednotky (rodinného domu) nebo na započetí jejího užívání, aniž by specifikoval, zda se musí jednat o započetí užívání v právním nebo faktickém smyslu. 13. Ustanovení § 7 zákonného opatření představuje změnu proti předcházející úpravě § 20 odst. 7 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti, dle kterého byl od daně z převodu nemovitostí osvobozen první úplatný převod nebo přechod vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou, na niž bylo vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí, nebo je dokončenou novou stavbou nebo rozestavěnou novou stavbou a stavba nebyla dosud užívána, s výjimkou zkušebního provozu. 14. Z uvedeného vyplývá úmysl zákonodárce spočívající ve změně daňového zvýhodnění i na stavby, které jsou užívané. Podstatou takového zvýhodnění ale nutně musí být způsobilost stavby k užívání. To podle soudu znamená, že stavby musí být ve stavu, ve kterém jejich užívání nebrání žádné podstatné vady, nicméně nedošlo k jejich právnímu či úplnému faktickému dokončení. 15. Zároveň z dikce citovaného § 7 zákonného opatření (ve spojení s dnes již konstantní judikaturou správních soudů) plyne, že osvobození od daně se vztahuje na stavby pro bydlení a jednotky v takových stavbách. 16. Soud má jednoznačně za to, že cílem zákonodárce bylo osvobodit od daně nabytí vlastnického práva u staveb, které slouží k bydlení a jsou pro bydlení užívány. 17. Dřívější § 20 odst. 7 písm. a) zákona o dani