3 Ads 239/2024 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 20/2023- 44 - text pokračování 8 33 Ad 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: MUDr. P. B. bytem X zastoupený JUDr. Radek Foral, advokát sídlem Masarykovo náměstí 220, Napajedla proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, č.j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce brojí svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 10. 2023, vypravenému dne 20. 10. 2023, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí ze dne 25. 9. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zvýšila žalobci ode dne 24. 1. 2023 procentní výměru starobního důchodu o částku zvýšení za jedno vychované dítě (L. B., nar. X) o 500 Kč měsíčně. Starobní důchod od tohoto data činil 17 683 Kč měsíčně. Částka zvýšení však nebyla žalobci přiznána za další dvě děti (syny P. nar. X a M. nar. dne X), neboť žalovaná dospěla k názoru, že o tyto děti pečovala osobně v největším rozsahu jiná osoba, a to jejich matka paní L. B. (nar. X), která dne X zemřela. II. Napadené rozhodnutí 2. V napadeném rozhodnutí žalovaná shrnula právní úpravu a účel tzv. výchovného. V případě, že osobou která výchovu zajišťovala v největším rozsahu je žena, která již zemřela, zatímco muž, který výchovu zajišťoval v menším rozsahu, dosud žije a je poživatelem starobního důchodu, nemá tento muž nárok na výchovné, neboť nebyl osobou, která zajišťovala výchovu v největším rozsahu. Rozhodující podmínkou pro splnění nároku je péče ve větším rozsahu bez ohledu na ustanovení § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). 3. Ke skutkovému stavu věci žalovaná uvedla, že z podkladů nashromážděných ve správním spisu (zejm. z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 10. 1995, č.j. 11C 88/95-22 o rozvodu manželství a svěření obou synů do péče žalobce) nevyplývá, že by žalobce pečoval o oba syny v největším rozsahu. Synové mu byli svěřeni do péče v roce 1995, takže o ně žalobce pečoval sám od dubna 1995. V té době jim bylo 13 a 12 let. I když z odůvodnění citovaného rozsudku (dále jen „rozsudek o rozvodu“) vyplývá, že jejich matka měla problémy s alkoholem, nebylo jednoznačně prokázáno, že nebyla schopna péče o syny. Z nárokových podkladů, které má žalovaná k dispozici, vyplývá, že v době po narození synů do rozvodu manželstvím měl žalobce převážně vyšší příjmy než jeho manželka. 4. Žalovaná shledala jako správný i přepočet starobního důchodu, a proto námitky proti prvostupňovému rozhodnutí zamítla jako nedůvodné. III. Žaloba 5. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující argumentaci. Žalobce má za to, že i když žalovaná fakticky ve věci zjistila veškeré skutečnosti nutné pro rozhodnutí ve věci, věc nesprávně posoudila, a to zejména pokud se týká délky převážné péče žalobce o nezletilé děti. 6. Podle žalované se věc má tak, že žalobce převzal převážnou péči o své syny v období let 1993 - 1994, tedy v období, kdy měla jeho tehdejší manželka tzv. kritické období. Podle názoru žalobce je však tento závěr nesprávný. V období let 1993 - 1994 totiž nepochybně manželka žalobce již byla z důvodu požívání alkoholických nápojů v takovém stavu, že již nebyla schopna činit nic. Ovšem tento stav nenastal až v letech 1993 - 1994, ale v tomto období pouze tento stav již gradoval a fakticky se vyvíjel již od roku 1988, kdy podle rozsudku o rozvodu začala být manželka nespokojená se společným soužitím a začala požívat alkoholické nápoje, a to ve stále větší míře. To vyvrcholilo v letech 1993 a 1994. Již před tímto obdobím však manželka žalobce požívala alkoholické nápoje v takové míře, že v době, kdy měla pečovat o společnou domácnost a potřeby dětí, byla fakticky v podnapilém stavu, a to i za přítomnosti těchto nezletilých dětí. 7. Dle názoru žalobce je nepochybné, že pokud manželka žalobce byla v té době v takovém stavu, nebyla schopna o společnou domácnost pečovat a stejně tak ani o potřeby svých dětí, takže to byl právě žalobce, kdo i v této době zajišťoval potřeby svých dětí, a to ne jenom finančně – příjmem se zaměstnání, ale také osobní péčí. Ostatně i opětovně z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Zlíně o rozvodu plyne, že manželství účastníků bylo vážným způsobem narušeno po dobu pět let před rokem 1995, tedy nejméně od roku 1990, a nejméně od tohoto období manželka problémy řešila požíváním alkoholu. 8. Z tohoto tedy žalobce dovozuje, že pokud manželka požívala ve stále se stupňující se míře alkoholické nápoje, a to nejméně od roku 1990, pak nepochybně žalobce od tohoto roku také převážně pečoval o své děti, protože osoba požívající alkoholické nápoje není nepochybně schopna řádným způsobem pečovat o nezletilé děti. Ostatně i v odůvodnění rozsudku je konstatován hluboký rozvrat manželství a s přihlédnutím k ostatním okolnostem lze tedy jednoznačně dospět k závěru, že žalobce v převážné míře pečoval o své syny nejméně od roku 1990, a tedy v převážné míře zajišťoval veškeré jejich potřeby v době jejich nezletilosti. 9. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalované 10. Ve svém vyjádření ze dne 16. 1. 2024 žalovaná uvedla, že považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaná uvedla, že dle rozsudku o rozvodu, který nabyl právní moci dne 1. 3. 1996 a jímž byli nezletilí synové svěřují do výchovy otce, manželka žalobce nadměrně požívala alkoholické nápoje, přičemž kritické období měla v letech 1993 a 1994. V této době již bylo synům víc než 10 let. Dále je v rozsudku uvedena skutečnost, že od dubna 1995 se žalobce o své nezletilé syny v podstatě staral sám a matka dětí na jejich výživu od dubna 1995 nepřispěla žádnou částkou. 11. Žalobce namítl, že pečoval o nezletilé syny nejméně od roku 1990, a tedy v převážné míře zajištoval jejich potřeby. Zároveň ve svém podání ze dne 4. 4. 2023 poskytl informaci, že jeho bývalá manželka byla doma do doby, než starší syn P. začal chodit do školy. Také sdělil, že vzhledem ke svým pracovním povinnostem (vedení záchranné služby v O.) s dohledem a výchovou synů v době žalobcovy nepřítomnosti pomáhala jeho matka. 12. Z nárokových podkladů, které má žalovaná k dispozici vyplývá, že v době po narození synů do rozvodu v roce 1995 měl žalobce převážně vyšší příjmy než jeho manželka. Žalobce v tomto období vykonával zaměstnání, od roku 1992 byl osobou samostatně výdělečně činnou, aniž došlo k poklesu jeho výdělků (vyměřovacích základů), a aniž by to mělo negativní dopad na jeho pracovní kariéru, rozsah pracovního úvazku a s tím spojeným poklesem příjmů. Z uvedeného nesporně vyplývá, že žalobce se významnou měrou podílel na výchově synů, ale šetřením nebylo prokázáno, že žalobce o syny pečoval v největším rozsahu. Z dokladů, které má žalovaná k dispozici tak nevyplývá, že by matka synům nezajištovala výchovu ve větším rozsahu. 13. Žalobce neuvedl nic důkazně významného pro podporu svého tvrzení, že by osobně pečoval o své syny v největším rozsahu ve smyslu § 34a odst. 3 ZDP. Navíc sám žalobce uvádí, že s nezletilými syny byla doma jejich matka do doby, než starší syn P. zahájil povinnou školní docházku. Žalované není známo, a žalobce to ani neprokázal, že by matka dětí paní L. B. byla osobou bezmocnou či jinak zdravotně znevýhodněnou, následkem čehož by nemohla nebo nesměla pečovat o své děti od jejich narození až do jejich svěření do výchovy otci, způsobem a v rozsahu odpovídajícím věku. Žalobce byl ve správním řízení vyzván, avšak nedoložil žádná relevantní tvrzení či důkazy (s výjimkou samotného prohlášení a vlastního tvrzení o jím vykonávaném rozsahu péče), které by prokazovaly, že obsah a rozsah jeho péče o syny by se jakkoli vymykal obvyklému způsobu řádné společné péče rodičů o děti, a to v situacích, kdy některé z dětí navštěvovalo předškolní a školní zařízení, bylo zdravotně indisponováno v rozsahu nepřekračujícím běžnou dětskou nemocnost a realizovalo svoje zájmové aktivity. 14. Žalovaná závěrem zdůraznila, že jde o řízení o žádosti, kde spočívá důkazní povinnost na straně účastníka řízení. Povinnost žalované zjistit bez jakýchkoli pochybností pravdivý stav věci z důkazní povinnosti žalobce přímo vyplývá, ale nenahrazuje ji. Žalovaná bez poskytnuté součinnosti ze strany účastníka řízení nemůže sama zjišťovat skutečnosti svědčící v žalobcův prospěch. Navíc v tomto projednávaném případě jde o nesnadné posuzování „kvality“ vynakládané péče obou rodičů a její „rozpočítávání“ mezi již zemřelou ženu a žalobce po uplynutí mnoha let. Za výše popsaného stavu žalovaná proto na základě dostupných podkladů a informací uzavřela, že žádost žalobce je neopodstatněná. V. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský