9 As 11/2007 — Nejvyšší správní soud

34 A 10/2023- 71 - text 11 34 A 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: R. R. bytem X zast. advokátem Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 760 01 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. KUZL 24010/2023, sp. zn. KUSP 10470/2023 PŽÚ, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. KUZL 24010/2023, sp. zn. KUSP 10470/2023 PŽÚ („napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 12. 12. 2022, č. j. MMZL 238761/2022, sp. zn. MMZL 070967/2022 („rozhodnutí o přestupku“). Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích („zákon o některých přestupcích“). Přestupku se měl úmyslně dopustit tím, že dne X kolem 15:30 hodin ve Z. na ulici H. n., na parkovišti u K. n. T. B., na němž bylo zřízeno Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině („KACPU“), neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, spočívající v neparkování na vyhrazeném parkovišti a v přeparkování vozidla tvořícího překážku silničního provozu. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl zjištěn spolehlivě a bez důvodných pochybností, přestupkové jednání žalobce bylo jednoznačně prokázáno především kamerovým záznamem zasahující strážnice. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce si svým chováním chtěl prosadit parkování na vyhrazeném parkovišti, a to i přes výzvu strážnice městské policie, aby zde neparkoval, a navzdory tomu, že byl informován, že parkoviště je vyhrazeno pro jiné účely. Přitom opodál bylo volné parkovací místo. Nedbal ani na neprůjezdnost komunikace, kterou svým vozem způsobil. Žalobce tedy nedbal výzvy strážnice městské policie, nadanou veřejnou mocí tyto situace autoritativně řešit. Potřeba respektování autority úřední osoby byla porušena a chráněný objekt v podobě řádného výkonu veřejné správy byl jednoznačně chováním žalobce narušen. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce naplnil všechny znaky projednávaného přestupku. Ztotožnil se i s formou zavinění zjištěnou prvostupňovým orgánem a pochybení neshledal ani ve výroku o správním trestu. II. Žaloba 3. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní řízení trpí vadami, které mají vliv na jeho zákonnost. Skutková podstata, ze které správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisu. Údajná výzva úřední osoby byla protizákonná, strážnice neprokázala žalobci svou příslušnost k obecní policii dle § 9 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii („zákon o obecní policii“) a nemohla být objektivně vnímána jako osoba oprávněná k příkazu dle § 15 odst. 1 zákona o obecní policii. Strážnice nebyla řádně identifikovatelná, nebylo vidět její služební číslo ani průkaz. 4. Žalobce namítl, že nebyl prokázán obsah výzvy. Při svědecké výpovědi svědkyně vypověděly rozporuplné znění údajného příkazu. Obsah žalobci sděleného příkazu byl zcela odlišný oproti tomu, co tvrdí svědkyně. Prvostupňový orgán dokazováním pouze zjistil, že žalobce dostal zcela neurčitý pokyn „opusťte prostor“, který byl v danou chvíli zcela nesmyslný. Vozidlo bylo totiž v dané chvíli na veřejné komunikaci, a nikoliv na údajně vymezeném prostoru pro parkování. Příkaz opusťte prostor je navíc zcela obecný a v daném okamžiku bez konkretizace nesplnitelný. Na videu výzva není zaznamenaná. Výzvě za daných okolností navíc nebylo možné vyhovět a výzvu splnit, a to z důvodu zablokování vozidla žalobce. Před vozidlem žalobce stála strážnice a za jeho vozidlem již bylo jiné vozidlo. Žalobce proto nemohl výzvě vyhovět i kdyby byla určitá a oprávněná. Svědkyně také vypověděly, že v přímé časové souvislosti daly žalobci další příkaz, který na rozdíl od prvního byl v řízení prokázán, a to že má na údajně vyhrazeném parkovišti zaparkovat své vozidlo, čemuž žalobce vyhověl a své vozidlo zaparkoval. Je nutno přihlédnout k tomu, že strážnice daly prokazatelně žalobci příkaz, který byl protichůdný k údajnému předchozímu příkazu, kdy žalobci přikazovala strážnice, aby naopak prostor opustil. 5. Dle žalobce nebyly naplněny podmínky příkazu ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o obecní policii. Příkaz je dle zákona oprávněný pouze v případě, že je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek. Definovaná podmínka oprávněnosti příkazu zcela jistě nebyla splněna, jelikož v dané situaci nebylo bezprostředně ohroženo zdraví, život ani majetek třetích osob. K možnému ohrožení veřejného pořádku a současně zablokování veřejné komunikace navíc došlo v příčinné souvislosti s jednáním strážnice, která vozidlo žalobce bezdůvodně zablokovala (jak potvrdila ve své svědecké výpovědi) tím, že si před vozidlo stoupla a znemožnila mu bezpečně opustit veřejnou komunikaci. V případě, že by strážnice vozidlo nezablokovala, komplikovaná dopravní situace by nenastala. Nebyla splněna ani podmínka toho, že příkaz je oprávněný pouze za situace, kdy to vyžaduje plnění úkolů obecní policie. Konkrétními úkoly strážnic se správní orgán nezabýval. 6. Příkaz strážníka obecní policie je možné použít pouze v případě „určených míst“. Místo, které bylo údajně vyhrazeno pro KACPU, nebylo řádně označeno. Prostor navíc běžně slouží jako parkoviště pro veřejnost. Na místě absentovalo dopravní značení, které by zamezovalo odbočit na dané parkoviště a parkovat na něm. Parkoviště navíc není vlastnictvím obce, jak tvrdí městská policie. Je vlastnictvím Krajské nemocnice T. Bati a.s. Jestliže bylo krizovým štábem města Zlína rozhodnuto o vyznačení části parkoviště, do které je povolen vjezd pouze určitým subjektům, mělo toto místo být řádně označeno, a to tak, aby páska vymezovala celý prostor ze všech jeho stran. Rozhodnutí krizového štábu města Zlína, dle kterého údajně Městská policie Zlín plnila úkoly na parkovišti, nebylo doposud v řízení řádně identifikováno, tudíž nebyl prokázán právní titul Městské policie Zlín k provádění jakýchkoliv úkonů. Za předpokladu, že Městská policie Zlín konala na základě rozhodnutí krizového štábu, měla stejně jako správní orgány postupovat v souladu s ustanoveními zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a rozhodnout v souladu s touto právní úpravou. 7. Žalobce nesouhlasí s tím, jak prvostupňový orgán hodnotil důkazy, zejména svědecké výpovědi obou strážnic. V rámci svědeckých výpovědí je zřejmá celá řada rozporů, a to zejména v časových návaznostech. Svědkyně se zcela zásadně rozcházejí v tom, kdy oznámily žalobci příkaz dle § 15 o obecní policii. Dále rozdílně vypověděly, kde bylo v dané situaci vozidlo žalobce a kde stály ony samy. Vzhledem k uvedeným rozporným tvrzením se nejedná o důkazy, na jejichž základě je možné uznat žalobce vinným z přestupku. Žalobce konstatuje, že obě svědkyně vůči němu projevily zcela jednoznačné antipatie a jsou tedy osobně a emočně zainteresované na tom, aby byl obviněný uznán vinným, ačkoli vina není dostatečně prokázána. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí i rozhodnutí o přestupku zrušeno. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími. Pokud jde o identifikaci policistky, z fotografie předložené žalobcem plyne, že byla řádně oděna. Žalobce nemohl mít pochybnosti o tom, že se jedná o policistku. Pravidla pro identifikaci obsažená v § 9 odst. 1 zákona o obecní policii byla dodržena. 9. Argumentace nenaplněním podmínek dle § 15 odst. 1 zákona o obecní policii není podle žalovaného vůbec pro řešenou věc relevantní, neboť toto ustanovení se na projednávaný případ nevztahuje. Z dikce zákona je zjevné, že se toto ustanovení vztahuje na nahodilé situace, kdy strážník vyhodnotí, že je ohrožen život, zdraví, majetek nebo veřejný pořádek, a za takové situace jde o místa samotným strážníkem určená, kam na nezbytně nutnou dobu zakáže vstup komukoliv. 10. Není pravda, že by obsah příkazu nebyl prokázán a že by nebyl jasně formulován. Na videozáznamu je jasně slyšet, že strážnice žalobci výzvu opakuje slovy „jménem zákona jsem vás vyzvala, abyste si přeparkoval na parkoviště“. Z toho je zřejmé, že výzva byla předtím vůči žalobci učiněna, byla uvozena slovy „jménem zákona“ a směřovala k tomu, aby žalobce opustil daný prostor a zaparkoval na protějším volném parkovacím místě. Osobám na místě přítomným muselo být z kontextu situace zřejmé, v čem tkví jádro sporu a co je po žalobci požadováno. Není pravda, že by strážnice žalobc