6 Ads 175/2015 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 8/2023- 53 - text 11 34 Ad 8/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: JUDr. J. S. bytem X zast. advokátkou Mgr. Ivanou Sliackou sídlem Zatloukalova 529, 763 26 Luhačovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 3. 2023, č. j. X takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně podala žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalované („napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2023, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zvýšila žalobkyni od ledna 2023 procentní výměru starobního důchodu za výchovu 3 dětí o 579 Kč měsíčně podle čl. II bodů 1, 4, a 6 zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon č. 323/2021 Sb.). Od ledna 2023 tak starobní důchod žalobkyně činí 12 289 Kč měsíčně. 2. Žalobkyni byl přiznán starobní důchod od 1. 1. 2010 podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), ve znění účinném do 31. 12. 2010, a s přihlédnutím k článkům 45 a 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 („nařízení 1408/71“), od 1. 5. 2010 s přihlédnutím k článkům 6 a 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení („nařízení č. 883/2004“). Dosažení důchodového věku bylo stanoveno s přihlédnutím k výchově tří dětí. Žalobkyni bylo započítáno celkem 15 463 dnů doby pojištění, z toho 5 966 dnů v českém důchodovém pojištění a 9 497 dnů ve slovenském důchodovém pojištění. Tzv. výchovné, tj. zvýšení procentní výměry důchodu za každé vychované dítě, které dle čl. II bodu 1. zákona č. 323/2021 Sb. činí 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě, bylo žalobkyni přiznáno dle čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb. ve spojení s § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v poměru pojištění v českém důchodovém systému k celkově získaným dobám pojištění, tj. ve výši 579 Kč měsíčně. 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyni byl stejným způsobem dříve přiznán i starobní důchod, protože nezískala tolik českých dob pojištění, aby jí mohl být důchod přiznán bez přihlédnutí k zahraničním dobám pojištění. Výchova tří dětí jí tedy byla zohledněna pro stanovení důchodového věku, jako doba péče o děti do 4 let věku i pro přiznání výchovného. Výsledná částka starobního důchodu i výchovného však činí v souladu s čl. 46 odst. 2 nařízení 1408/71 jen téměř třetinu jejich teoretické hodnoty, neboť v České republice žalobkyně získala jen téměř třetinu svých dob pojištění. Dílčí výchovné tedy není dle žalované v rozporu s právními předpisy. II. Žaloba 4. Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Domnívá se, že ke zvýšení procentní výměry důchodu za vychované děti mělo dojít v plné výši, tj. ve výši 1 500 Kč (500 Kč měsíčně za každé dítě). Krácení zvýšení za vychované děti žalobkyně považuje za diskriminační a čl. II bodu 6 zákona č. 323/2021 Sb., na jehož podkladě k němu došlo, v jejím případě za zbytečně tvrdé. Poukázala na to, že více než 25 let pracovala na území ČSFR, po rozdělení federace od 1. 9. 1993 až do 31. 12. 2009 byla nepřetržitě účastna důchodového pojištění v České republice. K 1. 1. 1993 tak splnila podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod stanovenou právními předpisy účinnými k datu rozdělení společného státu. Jako česká doba pojištění proto měla být žalobkyni započtena i doba pojištění získaná před 1. 1. 1993 na území tehdejšího Československa. 5. Žalobkyně na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je irelevantní, ve které části ČSFR byl občan zaměstnán a žalobkyně nemůže být diskriminována tím, že došlo k rozpadu federace na samostatné státy. Podle Ústavního soudu se občanům České republiky doby zabezpečení získané do zániku ČSFR vždy hodnotí jako české doby pojištění, i kdyby se podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb., považovaly za doby pojištění získané ve slovenském systému důchodového pojištění (nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 405/02, ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, a ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05). Podle této judikatury Ústavního soudu není možné u českých občanů na dobu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem na Slovensku získanou do rozpadu společného státu nahlížet jako na dobu zaměstnání v cizině, takže pokud splnili podmínku minimálního počtu let pojištění pro vznik nároku na dávku podle zákona o důchodovém pojištění, nelze jim zpětně na základě aplikace mezinárodní smlouvy její splnění upírat. V opačném případě by totiž podle Ústavního soudu nebyl respektován ústavní princip rovnosti občanů České republiky a vyloučení jejich neodůvodněného odlišování v právech. 6. Žalobkyně doplnila, že všechny její děti mají české státní občanství, žijí na území České republiky a před rozdělením na samostatné státy žily v rámci ČSFR. A dále uvedla, že již v minulosti žádala o dorovnání dílčího starobního důchodu, který jí byl krácen ze stejných důvodů jako výchovné. Žalobkyně se na základě podané kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu domohla dorovnávacího příspěvku ke starobnímu důchodu (řízení bylo vedeno pod sp.zn. 6 Ads 18/2012-82), kdy soud řízení přerušil a předložil předběžné otázky Soudnímu dvoru EU (řízení bylo vedeno pod sp.zn. C 253/12). Následně ministr práce a sociálních věcí přistoupil u žalobkyně k odstranění tvrdosti zákona a žalobkyni bylo přiznáno dorovnání ke starobnímu důchodu. 7. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a zavázal správní orgán vydáním rozhodnutí nového v souladu se zákonem. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná odkázala na zákon č. 323/2021 Sb., dle jehož přechodných ustanovení (čl. II body 1., 3., 4. a 5.): - při zvýšení důchodů v pravidelném termínu v roce 2022 se k částce zvýšení procentní výměry důchodu přičte částka 300 Kč; pobírá-li důchodce zároveň více důchodů, o tuto pevnou částku se zvyšuje jen ten důchod, který se vyplácí v plné výši, - zavádí se tzv. výchovné, které lze charakterizovat následovně: a) je koncipováno jako finanční částka v pevně stanovené výši 500 Kč měsíčně, o kterou se zvýší procentní výměra starobního důchodu pojištěnce, který zajišťoval výchovu konkrétního dítěte v největším rozsahu; b) částka výchovného náležející k nově přiznávaným důchodům se každoročně zvyšuje o stejné procento jako procentní výměry důchodů; c) v případě, že je přiznán pouze dílčí starobní důchod, snižuje se výše výchovného ve stejném poměru jako ostatní složky důchodu (procentní a základní výměra); výchovné je totiž nedílnou součástí procentní výměry starobního důchodu. 9. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu přiznaného a vypláceného v „dílčí výši“. Podle bodu 6 čl. II zákona č. 323/2021 Sb. proto i výše přiznaného výchovného podléhá mechanismu „dílčení“, neboť se slučuje s procentní výměrou starobního důchodu a nadále s ní tvoří jeden celek. Výše výchovného tedy byla stanovena v souladu se zákonem. 10. K námitkám diskriminace a tvrdosti žalovaná uvedla, že jí není zcela zřejmé, z čeho žalobkyně usuzuje na nesprávnost postupu žalované. S původním stanovením svého starobního důchodu, včetně jeho dílčení, souhlasila. Veškerá následná zvyšování takto přiznané částky - procentní výměry důchodu, se udála výhradně procentním (poměrným) způsobem, zachovávajícím poměr dílčení. Pokud žalobkyně své námitky opírá o nálezy Ústavního soudu, žalovaná upozornila, že obecnými soudy ani Ústavním soudem dosud nebyl systém „dílčení“ zpochybněn. 11. Žalovaná rovněž žalobkyni upozornila na to, že dosud nevyužila možnost požádat o dorovnávací přídavek podle zákona č. 274/2013 Sb. a popsala podmínky pro jeho přiznání. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 12. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím žalované ze dne 15. 12. 2010, č. j. X, byl žalobkyni od 1. 1. 2010 přiznán starobní důchod ve výši 4 766 Kč podle ustanovení § 29 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k článkům 45 a 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71 a počínaje 1. 5. 2010 i s přihlédnutím k nařízení č. 883/2004 a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ke dni 31. 12. 1992 zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem na území Slovenské republiky, považovaly se všechny doby zabezpečení získané přede dnem rozdělení České a Slovenské Federativní republiky („ČSFR“) za doby hodnocené slovenským nositel